49 C 195/2023-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 10.240 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 6. 8. 2022 uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku 8.000 Kč (převodem na účet) a tuto se zavázal spolu se sjednaným poplatkem ve výši 2.240 Kč vrátit do 19. 8. 2022. Žalovaný nevrátil ničeho, žalobce jej o zaplacení před podáním žaloby upomínal, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na , datum, a , datum, , ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání dne se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.).3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z formuláře smlouvy o podnikatelském úvěru datované dne 6. 8. 2022 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Soud především nemá za prokázané, že by žalovaný jakkoli vyjádřil vůli být vázán obsahem právě této listiny, právě ve znění tvrzeném žalobcem. Na listině není připojen podpis žalovaného, pouze v části označené jako „podpis klienta“ je strojově uvedeno datum a číselný kód SMS verifikace (, Anonymizováno, ). Z ničeho nelze dovodit, že žalovaný návrh žalobce na uzavření smlouvy právě o tomto obsahu akceptoval. S ohledem na absenci žalobce při jednání soud nemohl postupem podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit a vyzvat žalobce k označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a připojeného podacího lístku soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení částky 29.2612,40 a na náhradě nákladů zastoupení částky 10.852,49 Kč.6. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že dne 6. 8. 2022 mu byla na účet připsána částka 8.000 Kč od , právnická osoba, Ve spojení s potvrzením o provedené platbě soud touto listinou vzal za prokázané, že žalobce dne 6. 8. 2022 poskytl žalovanému částku 8.000 Kč.7. Z listiny nadepsané jako „Payments info“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.8. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 6. 8. 2022 žalobce poskytl žalovanému částku 8.000 Kč. Dne 14. 12. 2022 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení. Soud nemá za prokázané, že by spolu účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru o obsahu tvrzeném žalobcem, a nemá za prokázané ani to, že by před poskytnutím částky 8.000 Kč žalobce jakkoli zjišťoval a ověřoval schopnost žalovaného částku 8.000 Kč včetně jakéhokoli dalšího případného poplatku splatit (tím spíše pak ve velmi krátké tvrzené lhůtě – do 19. 8. 2022, tj. do třinácti dnů od čerpání). S ohledem na absenci žalobce při jednání pak nebylo možné tento nedostatek napravit postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.9. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Soud nemá za prokázané, že by spolu účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru. Jelikož však žalovaný čerpal částku 8.000 Kč od žalobce, který je profesionálním poskytovatelem nebankovních půjček (úvěrů), hodnotí soud tento vztah jako vztah ze smlouvy o zápůjčce (tzv. reálný kontrakt podle ustanovení § 2390 an. o. z.). Vzhledem k tomu, že se pak jedná o smlouvu spotřebitelskou, nutno na vztah aplikovat úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jakákoli souvislost s podnikáním žalovaného v projednávané věci prokázána nebyla; sama okolnost, že žalovaný má IČO, nesvědčí o tom, že by závazek měl souviset s jeho podnikatelskou činností). Takto uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 6. 8. 2022 pak soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před poskytnutím peněžních prostředků, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalovaného aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).10. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o zápůjčce ze dne 6. 8. 2022 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, poplatku či jakýchkoli jiných plnění ze smlouvy.11. Protože však žalovaný čerpal částku 8.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.12. Vzhledem k tomu, že dosud mu nezaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) ničeho, zbývá vydat částka 8.000 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalovanému v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníci neuváděli ani ze spisu neplyne vhodnost žádné jiné pariční lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.13. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci (úspěch přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k žalované jistině, ale též k úrokům z prodlení, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 62,7 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 37,3 %, tzn. rozdíl je 25,4 %. Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400,- Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500,- Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200,- Kč a jeden právní úkon po 100,- Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100,- Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368,- Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 25,4 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 347 Kč.15. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 347 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok III.