52 C 96/2021-229 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 13. 5. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky 16.495,46 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodňuje tak, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen „banka“), uzavřela s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, v níž se banka zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalované č. , č. účtu, do výše stanovené v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit a také se zavázala zaplatit smluvní úrok v sazbě 17,9 % p. a. z dlužné částky a úrok z prodlení. Banka umožnila žalované čerpat na jejím účtu úvěr. Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu, nesplácela úvěr řádně a včas a banka využila svého práva a dne 14. 3. 2018 převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 16.495,46 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, za účelem uhrazení splátek žalovanou. Uvedené banka žalované písemně oznámila. Žalovaná tuto povinnost neplnila a banka – v souladu s produktovými podmínkami - prohlásila úvěr za splatný k 14. 3. 2018.2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dluh neuznává. Není si vědoma žádných závazků vůči této bance. Jediná její pohledávka vůči bance byla exekučně vyřízena v roce 2018. Dále tvrdí, že nepodepisovala smlouvu o kontokorentním úvěru, jak se uvádí v žalobě. Žalovaná považuje za zvláštní, že všechny úkony proběhly v jeden den, 14. 3. 2018. Žalovaná tvrdí, že banka neoprávněně z účtu strhla exekuční plnění, čímž se účet dostal do záporného zůstatku, který následně vedl až k výše uvedené dlužné částce a žalobě.3. Ve věci byl vydán rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 52 C 96/2021-180, kterým soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalovaná, resp. k žádosti exekutora, dne 14. 1. 2016 zažádala o čerpání z , Anonymizováno, (požádala o poskytnutí úvěru v souladu s § 497 odst. 1 obch. zák.) a z účtu ji byla stržena částka 15.622,91 Kč, přičemž účetní zůstatek byla záporná částka – 7.230,28 Kč. Žalovaná neplnila podmínky , Anonymizováno, , zejména neměla kreditní příjem a dluh jí narůstal o sjednané poplatky a poplatky za vedení účtu, až překročila sjednaný limit 14 000 Kč. Dluh byl následně bankou zesplatněn a žalovaná byla povinna tento dluh žalobci uhradit. K promlčení pohledávky nedošlo.4. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 143/2022-216, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácená soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že soud prvního stupně nevysvětlil, s odkazem na příslušná smluvní ujednání, z čeho plynulo oprávnění banky považovat žádost exekutora za žádost žalované o poskytnutí úvěru. Z tvrzení samostatné žalobce ani z dokazování provedeného před soudem prvního stupně neplyne, že by podkladem, pro který se transakcí ze dne 14. 1. 2016 účet žalované dostal do záporného zůstatku v rámci povoleného limitu, byl příkaz samotné žalované. Žalobce nic konkrétního k položkám vedoucím až ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku v uváděné výši 16.495 Kč netvrdil. Nic konkrétního netvrdil ani k tomu, z jakého smluvního ujednání plynulo oprávnění samotné banky realizovat transakce i v případě, že tím vznikne nepovolený debetní zůstatek. Odvolací soud závěr soudu prvního stupně o nepromlčení pohledávky potvrdil.5. Soud ve věci vycházel ze zjištěného skutkového stavu uvedeného v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 52 C 96/2021-180, když po jeho zrušení odvolacím soudem nebyly prováděny další důkazní prostředky.6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.7. Banka a žalovaná uzavřely dne 27. 11. 2000 smlouvu o , Anonymizováno, (součástí jsou všeobecné obchodní podmínky banky), jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu u banky č. , č. účtu, . Strany si dále ujednaly tzv. , Anonymizováno, , na jehož základě se banka zavázala umožnit žalované na její žádost čerpání peněžních prostředků z běžného účtu až do dle smlouvy uvedené výše debetního zůstatku a za splnění podmínek ve smlouvě. Dne 14. 3. 2005 strany uzavřely jako dodatek k předchozí smlouvě smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, kterým nahradily práva a povinnosti vyplývající z předchozí smlouvy, včetně práv a povinností u , Anonymizováno, . Strany si dne 31. 5. 2005 ujednaly, že výše povoleného limitu u , Anonymizováno, činí 14 000 Kč, minimální měsíční příjem musí být 7 000 Kč a úrok pro čerpaný povolený limit je 17,9 % p. a. (dispozice ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 31. 5. 2005).8. Dle výpisu z běžného účtu žalované od doby sjednání , Anonymizováno, (kontokorentu), tj. od 14. 3. 2005 se podává, že dne 14. 1. 2016 byla žalované exekučním příkazem stržena z účtu částka 15.622,91 Kč, konečný zůstatek činil zápornou hodnotu -7.230,28 Kč, přičemž se následně dlužná částka zvyšovala o úroky a poplatky za vedení účtu a ke dni 27. 2. 2018 byl konečný zůstatek běžného účtu v záporné hodnotě -14.508,98 Kč. V letech 2016 až 2017 neměla žalovaná žádný kreditní příjem na účtu.9. Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 18. 2. 2020 v souladu s § 1879 a násl. o. z., přičemž postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 28. 2. 2020.10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o běžném účtu, včetně smlouvy o úvěru (, Anonymizováno, ), dne 14. 3. 2005, je pro tyto smlouvy a práva a povinnosti z nich vzešlá, jakož i podmínky promlčení práv, rozhodný zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obch. zák.“ (k tomu srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Smlouva o běžném účtu a smlouva o úvěru (, Anonymizováno, ) se totiž řídí – bez ohledu na povahu účastníků – obchodním zákoníkem, jde o tzv. absolutní obchody (srov. § 261 odst. 3 písm. d/ obch. zák.).11. Soud v projednávané věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:12. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 500 odst. 1 obch. zák. dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví.14. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. věty první od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.15. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.16. Podle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.17. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. věta první u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).18. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.19. Právní předchůdce žalobce (banka) a žalovaná uzavřeli dne 27. 11. 2000 smlouvu o běžném účtu podle § 708 a násl. obch. zák., na základě níž byl žalované zřízen běžný účet č. , č. účtu, a smlouvu o úvěru (, Anonymizováno, ) podle § 497 a násl. obch. zák., přičemž práva a povinnosti vzniklá z těchto smluv strany nahradily novou smlouvou (označenou jako dodatek) ze dne 14. 3. 2005, v níž si, ve znění dodatku ze dne 31. 5. 2005, ujednaly podmínky pro čerpání , Anonymizováno, (povolený limit 14.000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem 7.000 Kč a úrokovou sazbu za čerpaný povolený limit ve výši 14,9 %). Součástí obou smluv jsou i produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru.20. Ohledně nepromlčení pohledávky soud ně odkazuje na své odůvodnění v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 52 C 96/2021-180.21. Dle ust. § 497 obch. zák. měla banka poskytnout v prospěch žalované peněžní prostředky z úvěru na žádost žalované. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by banka byla oprávněná uvolnit peněžní prostředky úvěru na základě exekučního příkazu. Pokud tedy banka uvolnila prostředky z úvěru bez žádosti žalované, porušila tak svoji povinnost vyplývající z ust. § 497 obch. zák.22. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemo