62 C 186/2022-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2022 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 29.000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 31. 8. 2020 uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu, kterou přenechal žalované do užívání byt č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , jméno FO, , obci , adresa, , (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“). Podle smlouvy byla žalovaná za užívání bytu povinna platit měsíční nájemné ve výši 10.500 Kč a zálohy na služby spojené s nájmem bytu ve výši 4.000 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy na služby za měsíce prosinec 2020 a leden 2021. Dne 29. 1. 2021 žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci a zavázala se jej zaplatit v měsíčních splátkách po , právnická osoba, Kč; žádnou splátku však neuhradila. Žalobce žalovanou následně vyzval k úhradě dluhu přípisem ze dne 14. 7. 2021. Jelikož žalovaná neplnila ve splátkách podle uznání dluhu, požaduje žalobce úrok z prodlení podle splatnosti nájemného a záloh na služby stanovené nájemní smlouvou. Co se týče vyúčtování poskytnutých služeb, žalobce uvedl toliko, že náklady na služby činily celkem 20.000 Kč, na zálohách bylo uhrazeno 12.000 Kč, proto žalovaná žalobci dluží 8.000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 31. 8. 2020 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena smlouva, kterou žalobce jako výlučný vlastník předmětného bytu přenechal žalované tento byt do užívání na dobu do 31. 8. 2021 (dále jen „nájemní smlouva“). Nájemné bylo sjednáno ve výši 10.500 Kč měsíčně a bylo splatné k 25. dni každého kalendářního měsíce na účet pronajímatele. Současně byla žalovaná povinna hradit žalobci zálohy na služby spojené s nájmem předmětného bytu ve výši 4.000 Kč měsíčně; zálohy byly splatné spolu s nájemným.5. Dne 29. 1. 2021 žalovaná písemně co do důvodu a výše uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 29.000 Kč s tím, že se jedná o neuhrazené nájemné a zálohy na služby spojené s nájmem bytu za měsíc prosinec 2020 a leden 2021; dluh se zavázala uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč, tedy do konce měsíce března 2022.6. Přípisem ze dne 13. 7. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 29.000 Kč ve lhůtě 10 dnů; výzva byla žalované odeslána dne 14. 7. 2021.7. Podle § 2246 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.8. Podle ustanovení § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.9. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.10. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Žalovaná byla podle nájemní smlouvy povinna platit žalobci měsíční nájemné ve výši 10.500 Kč. Jelikož nezaplatila nájemné za měsíce prosinec 2020 a leden 2021, což stvrdila svým podpisem pod uznáním dluhu, shledal soud žalobu zčásti, pokud se jí žalobce domáhal zaplacení dlužného nájemného v celkové výši 21.000 Kč, důvodnou. Žalobce má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.; žalovaná se do prodlení s úhradou jednotlivého nájemného dostala marným uplynutím lhůty jeho splatnosti podle nájemní smlouvy.12. Nárok na zaplacení záloh na služby spojené s nájmem bytu však nebyl shledán důvodným.13. Podle ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odstavec 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odstavec 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odstavec 3).14. Pronajímatel bytu se po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, již nemůže domáhat zaplacení samotných záloh, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 74/2017).15. Uznáním dluhu na zálohách na služby ze strany žalované nastala vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trvá. Jinými slovy, v okamžiku, kdy žalovaná svůj dluh uznávala, tedy ke dni 29. 1. 2021, tento dluh skutečně existoval. Nejpozději 30. 4. 2021, resp. 30. 4. 2022, však měl žalobce jako pronajímatel provést vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu za rok 2020, resp. rok 2021, a po tomto datu už se, jak vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, nemůže domáhat zaplacení záloh, tudíž dluh na zálohách zanikl. V případě zálohy za prosinec 2020 zanikl dluh ke dni 30. 4. 2021 a v případě zálohy za leden 2021 ke dni 30. 4. 2021. Žalobce se po vyúčtování, bylo-li by řádně provedeno, mohl domáhat případného nedoplatku vzniklého z vyúčtování.16. O vyúčtování úhrad za služby však lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním. Není-li vyúčtování řádné, není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že vyúčtovaná částka byla případně nižší, než jakou byl pronajímatel oprávněn požadovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, ze dne 1.6.2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, ze dne 2.8.2018, sp. zn. 26 Cdo 423/2017).17. Pokud žalobce v rámci svého vyjádření toliko rozepsal měsíční náklady na služby, přičemž nerozlišoval mezi rokem 2020 a rokem 2021, aniž bylo zřejmé, jaká byla skutečná spotřeba v předmětu nájmu, jaká byla cena jednotlivých služeb (např. cena za 1kWh elektrické energie) a kolik žalovaná za konkrétní zúčtovací období skutečně uhradila na zálohách, nejedná se o řádné vyúčtování způsobilé vyvolat splatnost případného nedoplatku. Z žalobních tvrzení je nadto nepochybné, že se žalobce nedomáhá zaplacení nedoplatku vzniklého z vyúčtování nákladů na poskytnuté služby, nýbrž neuhrazených záloh podle nájemní smlouvy. Ostatně z obsahu spisu se podává, že žalobce nevyúčtoval zákonem stanoveným způsobem náklady na služby poskytované s nájmem bytu.18. Jelikož žalobce, poté, co mělo být provedeno řádné vyúčtování, nemá právo na zaplacení záloh na služby poskytované s nájmem bytu, soud žalobu částečně, ohledně požadavku na zaplacení záloh na služby v celkové výši 8.000 Kč, zamítl.19. Žalobci však v souvislosti s neuhrazenými zálohami vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z každé neuhrazené zálohy ode dne následujícího po její splatnosti do dne, kdy nejpozději mělo být provedeno vyúčtování. Náklady za služby za rok 2020 měly být vyúčtovány do 30. 4. 2021, žalobce má proto právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 4.000 Kč (záloha za měsíc prosinec 2020) ode dne 26. 12. 2020 do 30. 4. 2021. Náklady na služby za rok 2021 měly být vyúčtovány do 30. 4. 2022, v případě neuhrazené zálohy za měsíc leden 2021 tak žalobci náleží úrok z prodlení až do 30. 4. 2022. Počínaje dnem 1. 5. 2021, resp. 1. 5. 2022, byl požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení shledán nedůvodným. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.20. Z důvodů shora podrobně vyložených byla žalované vý