72 C 139/2023-74 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky (nepovoleného debetu) s příslušenstvím z titulu smlouvy o sporožirovém účtu č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 17. 6. 2002, na základě které byla dne 2. 1. 2008 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, v jejímž rámci byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 10.000 Kč, později navýšeným na částku 25.000 Kč. Žalovaná se následně dostala do nepovoleného debetního zůstatku, přičemž celková částka nepovoleného debetu činila ke dni 1. 3. 2022 částku ve výši 24.740,58 Kč. Žalovaná pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru v částce 23.883,97 Kč, úroky z úvěru v kapitalizované výši 341,60 Kč a kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 515,01 Kč, které žalobce současně požaduje nadále od , právnická osoba, . 2022 do zaplacení.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Na základě smlouvy o sporožirovém účtu č. , hodnota, ze dne 17. 6. 2002 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , IČO: , IČO zainteresované společnosti 0/0, , a žalovanou, byl žalované zřízen sporožirový účet č. , č. účtu, . Součástí shora uvedené smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Dle smlouvy byla žalovaná povinna platit předchůdci žalobce sjednané ceny za služby za jím poskytované produkty dle platného sazebníku poplatků. Dne 2. 1. 2008 podala žalovaná žádost o poskytnutí úvěrového produktu. Z dohody o změně smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 2. 1. 2008, ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 2. 1. 2008 a z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt soud zjistil, že žalované byl na účet č. , č. účtu, poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 10.000 Kč. Žalovaná se dle obsahu smlouvy zavázala hradit úroky z kontokorentu a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu. Z čl. III bodu 1 smlouvy rovněž vyplývá, že se žalovaná zavázala zaplatit dluh z kontokorentu, včetně úroků a cen za služby, nejpozději do 1 roku od prvního čerpání kontokorentu. Dle čl. III bodu 3 smlouvy pokud by se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, je žalobce oprávněn účtovat žalované úrok z prodlení s nesplacené částky. RPSN úvěru činila 24,19 %. Limit poskytnutého úvěru byl následně ke dni 13. 6. 2018 navýšen na částku 25.000 Kč. Žalovaná však své smluvní povinnosti nesplnila, když vyčerpaný úvěr nesplatila do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Z výpisu z účtu za období od 1. 11. 2020 do 1. 6. 2022 vyplývá, že žalovaná poslední čerpání úvěru započala dne 28. 11. 2020, když vyčerpala částku 24.000 Kč, avšak žalovaná se dnem 29. 11. 2021 dostala do prodlení se splacením nesplacené částky 22.475,90 Kč. Dluh byl následně navýšen o naúčtované poplatky ve výši 300 Kč a úrok splatný za měsíce 11/2022 až do 1/2022 ve výši 1.108,07 Kč. Dopisem ze dne 3. 1. 2022 informoval žalobce žalovanou o vzniklém dluhu na úvěrovém účtu. Z oznámení ze dne 2. 2. 2022 je zřejmé, že žalobce upomínal žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že jí současně pozastavil právo na další čerpání prostředků z úvěrového účtu. Žalobce z důvodu porušení smluvních povinností prohlásil dluhy z kontokorentu za okamžitě splatné ke dni 1. 3. 2022. Následně dne 2. 3. 2022 převedl pohledávku v celkové výši 24.740,58 Kč z úvěrového účtu na evidenční účet pohledávek. Dne , právnická osoba, . 2022 a 18. 10. 2022 byla ze strany žalobce žalované adresována výzva před podáním žaloby s tím, že žalované byla v druhém případě stanovena dodatečná lhůta k úhradě dluhu do 2. 11. 2022. Odeslaných předmětných písemností na adresu žalované vyplývá z doložených kopií poštovních obálek. Žalovaná pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru v částce 23.883,97 Kč, úroky z úvěru v kapitalizované výši 341,60 Kč (18,90 % p.a. z dlužné jistiny za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 a úrok ve výši 11,75 % p.a. z jistiny za období od 29. 2. 2022 do 1. 3. 2022) a kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 515,01 Kč (11,75 % p.a. z jistiny za období od 25. 12. 2021 do 1. 3. 2022), které žalobce současně požaduje nadále od , právnická osoba, . 2022 do zaplacení.6. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.9. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku. Z tohoto obchodního závazkového vztahu (§ 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku) vyplývala žalobci povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky v rozsahu sjednaného úvěrového limitu a žalované povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru a poplatky splácet dle sjednaných podmínek. Žalobce své povinnosti splnil, když žalované sjednaný úvěrový rámec poskytl. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, když porušovala smluvní podmínky řádného splácení úvěru. V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalované tak žalobce přistoupil v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru ke dni 1. 2. 2022. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobci zesplatněnou jistinu navýšenou o účtované poplatky dle ceníku a podmínek žalobce, dále úroky z prodlení ve sjednané výši. Složení a výši dlužné částky žalovaná nijak nerozporovala. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v souhrnné výši 24.740,58 Kč. Žalobce má rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Tato částka se skládá z náhrady uhrazeného soudního poplatku ve výši 990 Kč a odměny určené dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jež se skládá ze dvou paušálů po 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. Soud postupoval dle daného ustanovení, neboť v řízení bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.