72 C 287/2023-80 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 46.000 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, a to dne 8. 7. 2020 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, a dne 3. 8. 2020 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové částce 50.000 Kč.2. Na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , která byla uzavřena dne 8. 7. 2020, se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 45.510 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 3.793 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3.787 Kč. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil pouze částečnou úhradu v celkové výši 4.000 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , která byla uzavřena dne 3. 8. 2020, se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 58.518 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 2.787 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 2.778 Kč. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh neuhradil ničeho, resp. neučinil žádnou částečnou úhradu tohoto dluhu.3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužné částky neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení částek odpovídajících nesplacené části jistiny, tj. zbývajících částek poskytnutých úvěrů spolu s příslušenstvím v podobě zákonných a smluvních úroků z prodlení, jakož i kapitalizovaných úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení.4. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.5. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce ani žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.6. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.7. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 8. 7. 2020 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit zpět žalobci prostřednictvím částky v celkové výši 45.510 Kč, přičemž jej měl uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 3.793 Kč, kdy poslední splátka měla činit 3.787 Kč a byla splatná dne 8. 7. 2021. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný celkem na úvěr ve výši 25.000 Kč uhradil prostřednictvím splátky v srpnu 2020 částku ve výši 4.000 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 21.000 Kč.8. Dne 3. 8. 2024 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , přičemž na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit zpět žalobci v celkové výši 58.518 Kč, přičemž jej měl uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2.787 Kč, kdy poslední splátka měla činit 2.778 Kč a byla splatná dne 3. 5. 2021. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný celkem na úvěr ve výši 25.000 Kč neuhradil ničeho, neboť na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 25.000 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením výše popsaných úvěrů, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne 1. 6. 2023 předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek v souhrnné výši 117.822,82 Kč, přičemž k tomu byla stanovena lhůta do 16. 6. 2023.10. Na podkladě podané žaloby žalobce uplatnil částku ve výši 43.000 Kč představující toliko souhrn dlužné jistiny z titulu nesplacených úvěrů. Součástí nároků žalobce je rovněž příslušenství pohledávek v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení, jakož i kapitalizovaných úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení.11. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.12. Podle ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, přičemž právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ pak platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o úvěru, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty ze strany žalobce výše specifikované úvěry v celkové výši 50.000 Kč. V daném případě mezi účastníky v obou případech vznikl závazkový vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 OZ, v němž žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvách zavázal poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a případné náklady na úvěr ve splátkách. Dle předmětných smluv žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 50.000 Kč (2 x 25.000 Kč), čímž předchůdce žalobce svým závazkům dostál, žalovaný však nikoli, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek v obou smluvních závazcích, přičemž na dluh z první smlouvy učinil pouze částečnou úhradu výši 4.000 Kč a na dluh pocházející z druhé smlouvy nezaplatil od data jejího uzavření ničeho. Nesplacená částka jistiny ke dni podaní žaloby činila v případě dluhu z první smlouvy 21.000 Kč, u dluhu z druhé úvěrové smlouvy pak tato částka činila celých 25.000 Kč.15. Pohledávky za žalovaným byly následně ve smyslu § 1879 OZ postoupeny na žalobce. Žalobci tak s ohledem na prodlení žalovaného vzniklo po započtení úhrad žalovaného právo požadovat zaplacení zbývající dlužné jistiny. Není také pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který za období od 28. 2. 2021 (po marném uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky) do 14. 12. 2022 (postoupení pohledávky) žalobce kapitalizoval v částce 3.152,19 Kč, současně požaduje tento úrok z dlužné částky za období od 15. 12. 2022 do zaplacení. Dále má žalobce nárok i na sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 18,76 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od 9. 7. 2021 (den následující po splatnosti poslední splátky) do 14. 12. 2022 (postoupení pohledávky) v kapitalizované částce 5.734,31 Kč, a rovněž také za období od 15. 12. 2022 do zaplacení. Stejně tak na základě druhé úvěrové smlouvy ze dne 3. 8. 2020 vzniklo žalobci z důvodu prodlení žalovaného právo požadovat zaplacení zbývající dlužné jistiny po započtení úhrad žalovaného. I zde má soud za prokázané, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který za období od 28. 2. 2021 (po marném uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky) do 14. 12. 2022 (postoupení pohledávky) žalobce kapitalizoval v částce 3.752,60 Kč, současně požaduje tento úrok z dlužné částky za období od 15. 12. 2022 do zaplacení. Konečně též zde má žalobce nárok i na sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od 4. 5. 2022 (den následující po splatnosti poslední splátky) do 14. 12. 2022 (postoupení pohledávky) v kapitalizované částce 3.806,24 Kč, a rovněž také za období od 15. 12. 2022 do zaplacení.16. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu jako důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle