72 C 43/2024-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 30.665,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným dne 7. 5. 2020, ohledně čerpání prostředků do výše 40.000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal úvěr splácet prostřednictvím jednotlivých měsíčních splátek v minimální výši 500 Kč. Žalovaný tak celkem čerpal prostředky ve výši 79.540 Kč, dlužnou částku však přestal hradit řádně a včas, tudíž žalobce využil svého oprávnění a ke dni 31. 5. 2023 prohlásil úvěr za splatný. Celková dlužná částka tak činila neuhrazenou jistinu ve výši 26.852,58 Kč spolu s příslušenstvím a částkou odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky včetně smluvní pokuty. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena následně na žalobce, ani poté však žalovaný své povinnosti nesplnil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž v souladu s připojenou doložkou soudu bylo možno dospět k závěru, že s takovým postupem soudu bez nařízení jednání souhlasí) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí revolvingového úvěru ohledně čerpání prostředků do výše 40.000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal úvěr splácet prostřednictvím jednotlivých měsíčních splátek v minimální výši 500 Kč. Žalovaný tak celkem čerpal prostředky ve výši 79.540 Kč, dlužnou částku však přestal hradit řádně a včas, tudíž žalobce využil svého oprávnění a ke dni 31. 5. 2023 prohlásil úvěr za splatný. Celková dlužná částka tak činila částku odpovídající neuhrazené jistině ve výši 26.852,58 Kč spolu s příslušenstvím v podobě nesplaceného smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně z částky jistiny ve výši 26.852,58 Kč za období od 2. 1. 2023 do 31. 5. 2023 kapitalizovaného částkou ve výši 2.479,07 Kč a částkou odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 2. 6. 2023 do 22. 10. 2023 kapitalizované částkou ve výši 3.813,07 Kč.6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 6. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovanému byla změna věřitele oznámena přípisem právního předchůdce žalobce. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena následně na žalobce, ani poté však žalovaný své povinnosti nesplnil.7. Celková částka uplatněná na základě podané žaloby tak činila ke dni postoupení částku v celkové výši 29.331,65 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 26.852,58 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2.479,07 Kč, z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 699 Kč. Poplatky byly ujednány v čl. 6 smluvních podmínek, kdy právní předchůdce žalobce byl oprávněn účtovat si opakovaně poplatek za písemnou upomínku při prodlení s úhradou splátky závazku a dále poplatek za zahájení vymáhání jako účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalobce dále uplatnil požadavek na zaplacení částky účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněních pohledávky, a to ve výši 699 Kč. Částka ve výši 3.813,07 Kč pak představovala smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 26.852,58 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 2. 6. 2023 do 22. 10. 2023.8. Z výzvy k úhradě dne 5. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky také před podáním žaloby. Žalovaný však uvedené výzvy dlužnou částku žalobci neuhradil.9. Věc byla posouzena podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části požadované jistiny. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by žalobce poskytl žalovanému částku finančních prostředků až do výše 40.000 Kč, a žalovaný by žalobci tuto částku vrátil navýšenou o příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně spolu s poplatky a smluvní pokutou v částce v celkové výši 3.813,07 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).18. Z předložených listin není zřejmé, zda byly blíže ověřovány příjmy a výdaje žalovaného, zda byly vyžadovány jakékoliv listinné podklady a prováděny lustrace jeho majetkové situace ve veřejných rejstřících. Na výzvu soudu pak žalobce nedoplnil ničeho k dotazu prověřo