108 C 136/2025-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 16 603 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o nákupu na splátky č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 078 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách, ve výši 569 Kč. Účastníci si sjednali poplatek za správu smlouvy ve výši 25 Kč měsíčně, dále byl sjednán úrok ve výši 24,99 % ročně. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy porušil, dostal se do prodlení s úhradou pravidelných splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 16. 12. 2024 vypověděla. Žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 569 Kč, kterou žalobkyně započetla na sjednané poplatky a úroky z úvěru. Další sjednané splátky řádně nesplácel. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že jeho totožnost ověřila pomocí bankovní identity, vyšla z příjmu ve výši 22 000 Kč, který uváděl žalovaný a tento již neověřovala, další závazky žalovaného, které uváděl ve výši 2 500 Kč měsíčně také nepožadovala doložit. Dále vyšla z informací dostupných v informačních registrech (bankovní a nebankovní registr, Centrální evidence exekucí, SOLUS, insolvenční rejstřík), kde zjistila, že žalovaný má závazky ve výši 9 271 Kč měsíčně. Další jeho měsíční výdaje nebyla zjišťovány.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o nákupu na splátky č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na nákup zboží ve výši 16 078 Kč, a to u obchodníka , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal tento vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 569 Kč. Poplatek za správu úvěru byl sjednán ve výši 25 Kč měsíčně. Sjednaný úrok činil 24,99 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 27 231,82 Kč (viz smlouva o nákupu na splátky č. , hodnota, vč. informací pro spotřebitele, přehled denních splátek, podmínky smlouvy o nákupu na splátky).5. Z výpisu bankovních transakcí bylo zjištěno, že společnosti , právnická osoba, . byly na účet, který byl označený ve smlouvě o úvěru, zaslány dne 2. 5. 2024 prostředky ve výši 16 078 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jho příjmy činí 22 000 Kč a výdaje 2 500 Kč. Dále byly zjištěny měsíční závazky v částce 9 271 Kč a ověřené příjmy 20 000 Kč. Vypočítané měsíční výdaje činily 6 341,70 Kč. Čistý měsíční příjem měl činit 24 585 Kč, čistý měsíční příjem spotřebitele měl činil 20 000 Kč. Žalobkyně vycházela i z toho, že žalovaný má evidováno několik smluv, kde má sjednány měsíční splátky v celkové výši 9 271 Kč. Žalobkyně věděla, že několik žádostí o úvěr bylo zamítnuto. Již 11 žádostí o úvěr bylo žalovanému zamítnuto, 4 byly odvolányZ výpisu Eurisc a Multicribis vyplývá, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr uzavřeny již 2 úvěrové smlouvy, jejichž zůstatková hodnota činila 94 681 Kč a měsíční splátka byla 9 271 Kč. Přitom jeden úvěr ve výši 40 000 Kč a jeden ve výši 5 000 Kč si žalovaný vzal dne 31. 3. 2024. Všechny žádosti p úvěr (i ty zamítnuté) byly z období února až dubna 2024.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 11. 2024 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 2 480,93 Kč z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy č. , hodnota, , a to 30 dnů.7. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové částce 16 073 Kč.8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalobkyně však nikterak nedoložila, že by při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové i výdajové stránky žalovaného předestřené informace nějak ověřovala. Naopak uvedla, že ohledně příjmů a výdajů vyšla jen z informace od žalovaného. Není tak zřejmé, jakým způsobem žalobkyně ověřovala tvrzenou bonitu žalovaného a udržitelnost jeho příjmů, když vůbec není zřejmé, z jakých podkladů žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. K příjmům si nevyžádala ani pracovní smlouvu žalovaného či výplatní lístky, kdy zejména z pracovní smlouvy by bylo zřejmé, zda je žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou, zda není ve zkušební době, a je tedy možno očekávat, že jím tvrzené příjmy bude dosahovat po celou dobu sjednaného splácení úvěru. žalobkyně neměla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, kde by si mohla ověřit jak příjmovou, tak i výdajovou stránku žal