108 C 145/2025-65 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 25 502,76 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, distančním způsobem, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 76 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 6. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 27. 9. 2025. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v částce 11 500 Kč dne 6. 4. 2024. Žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy porušila, dostala se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 2. 12. 2024 vypověděla. Žalovaná sjednané splátky řádně nesplácela. Žalovaná žalobkyni dluží částku ve výši 25 502,76 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvního úroku ve výši 13 502,65 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 84,18 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „informační SMS servis ve výši 22,08 Kč. Dále se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce uplatňuje za 90 dnů prodlení žalovaného smluvní pokutu v období od 7. 5. 2024 do 5. 8. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše 76 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala tento vrátit v pravidelných denních splátkách. V čl. VI. byla sjednána úroková sazba ve výši denního úroku 0,983 %. RPSN činilo 1818,92 %. První splátka byla splatná dne 6. 5. 2024 a datum splatnosti úvěru – poslední den trvání byl stanoven na 27. 9. 2025. Poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. V čl. VII byla sjednána výše poplatků za doplňkové služby, kdy za službu „klidné spaní“ poplatek činil 3,66 Kč denně, poplatek za službu „Presto“ činil 165 Kč za každou tranši a poplatek za službu „Informační SMS servis“ činil 0,96 Kč denně. V čl. VIII. bod 1 byla sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, vč. informací pro spotřebitele, přehled denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru).5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalované byly na účet, který byl označený ve smlouvě o úvěru, zaslány dne 6. 4. 2024 prostředky ve výši 11 500 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná žila v domácnosti společně s dalšími 3 osobami, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem byly 3 osoby. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla 0 Kč, výdajů na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 500 Kč a ostatní nezbytné výdaje 2 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 7 343,33 Kč. Čistý měsíční příjem měl činit 53 898 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem byl 30 000 Kč. Rezerva pro výdaje 780 Kč. Disponibilní příjem 22 600 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.Z principů posuzování a filozofie žalobkyně bylo zjištěno, že sama žalobkyně má nastaveny podmínky a principy ověřování úvěruschopnosti klientů, jedná se zejména o získávání informací z různých databází (tyto však soudu nedoložila). Ohledně příjmů spotřebitele požaduje jejich řádné doložení (to rovněž nebylo soudu předloženo). Rovněž tak od klientů požaduje doložit jejich pravidelné měsíční výdaje (což také nebylo učiněno, resp. soudu doloženo).6. Z výpisu z účtu žalované pro období od 5. 4. 2023 do 5. 4. 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 0 Kč a konečný zůstatek 5 150,12 Kč (po jednom roce). Na účet žalované přicházely nepravidelné příchozí platby v nižších částkách. Z celou dobu 1 roku zde nebyla zaznamenána žádná platba, ze které by se dalo dovodit, že se jedná o pravidelnou mzdu žalované. Velké množství příchozích plateb dávala na účet samotná žalované. Další platby byly zasílány žalované od různých osob, avšak dosahovaly výše v řádu nižších tisíci korun. Pokud však byl na úče vložen určitý finanční obnos z výpisu z účtu vyplývá, že tento byl ihned poté vybrán či z něj byly činěny další odchozí platby. Pokud se týká výdajů byly zde převážně platby zasílané na sázkové portály, vždy po menších částkách, nicméně těchto plateb bylo měsíčně velmi mnoho.7. Žalobkyně přistoupila k výpověď smlouvy o úvěru emailem ze dne 2. 12. 2024, neboť žalovaná porušila své povinnosti, kdy řádně a včas nesplácela poskytnutý úvěr. Žalobkyně současně vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 26 493,36 Kč (uvedené zjištěno z emailu ze dne 2. 12. 2024).8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky ve výši 26 493,36 Kč z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy ze dne 6. 4. 2024, a to 3 dnů a dále nákladů řízení ve výši 9 002 Kč s tím, že byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Předmětná výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 27. 11. 2024.9. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové částce 11 500 Kč.10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sp