108 C 98/2025-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 17 791,87 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, distančním způsobem, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 38 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 11. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2. 12. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v částce 8 000 Kč dne 11. 6. 2024. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy porušil, dostal se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 10. 10. 2024 vypověděla. Žalovaný sjednané splátky řádně nesplácel. Žalovaný žalobkyni dluží částku ve výši 17 791,87 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,91 Kč a smluvního úroku ve výši 9 632,99 Kč. Dále se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce uplatňuje za 90 dnů prodlení žalovaného smluvní pokutu v období od 12. 7. 2024 do 10. 10. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše 38 300 Kč, kdy žalovaný se zavázal tento vrátit v pravidelných denních splátkách. V čl. VI. byla sjednána úroková sazba ve výši denního úroku 1,016 %. RPSN činilo 1759,13 %. První splátka byla splatná dne 11. 7. 2024 a datum splatnosti úvěru – poslední den trvání byl stanoven na 3. 12. 2025. Poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. V čl. VIII. bod 1 byla sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, vč. informací pro spotřebitele, přehled denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru).5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovanému byly na účet, který byl označený ve smlouvě o úvěru, zaslány dne 11. 6. 2024 prostředky ve výši 8 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný žije sám, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem byla tedy 1 osoba. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla 6 500 Kč, výdajů na bydlení 12 000 Kč, další nezbytné výdaje 4 500 Kč a ostatní nezbytné výdaje 3 800 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 16 685 Kč. Čistý měsíční příjem měl činit 42 508 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem byl 35 500 Kč. Rezerva pro výdaje 650 Kč. Disponibilní příjem 11 800 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.Z principů posuzování a filozofie žalobkyně bylo zjištěno, že sama žalobkyně má nastaveny podmínky a principy ověřování úvěruschopnosti klientů, jedná se zejména o získávání informací z různých databází (tyto však soudu nedoložila). Ohledně příjmů spotřebitele požaduje jejich řádné doložení (to rovněž nebylo soudu předloženo). Rovněž tak od klientů požaduje doložit jejich pravidelné měsíční výdaje (což také nebylo učiněno, resp. soudu doloženo).6. Z výpisu z účtu žalovaného pro období od 11. 6. 2023 do 10. 6. 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 0 Kč a konečný zůstatek 0,32 Kč. Na účet žalovaného přicházely nepravidelné příchozí platby v nižších částkách. Dne , datum, přišla na účet žalovaného mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 4 122 Kč, dne , datum, pak ve výši 1 592 Kč. Měsíčně chodila pouze jediná vyšší částka od společnosti , právnická osoba, . (dne , datum, ve výši 24 659 Kč, dne , datum, ve výši 32 704 Kč, dne , datum, ve výši 32 293 Kč, dne , datum, ve výši 58 314 Kč, dne , datum, ve výši 47 715 Kč, den , datum, ve výši 11 915 Kč, dne , datum, ve výši 25 026 Kč, dne , datum, ve výši 68 418 Kč a dne , datum, ve výši 34 081 Kč). Dále pak byla žalovanému dne 6. 3. 2024 vyplacena nemocenská dávka ve výši 11 940 Kč dne 19. 3. 2024 ve výši 32 806 Kč. Další platby byly zasílány žalovanému od různých osob, avšak dosahovaly výše v řádu stokorun. Z výpisu je zřejmé, že na účet vkládal hotovost i sám žalovaný, a to mnohdy v řádech desítek tisíc korun. Pokud však byl na úče vložen určitý finanční obnos z výpisu z účtu vyplývá, že tento byl ihned poté vybrán či z něj byly činěny další odchozí platby. Dne 10. 11. 2023 byla na účtu příchozí platba od společnosti , právnická osoba, . ve výši 250 000 Kč, avšak i tato byla vzápětí spotřebována odchozími platbami převážně pro společnost , Anonymizováno, . Pokud se týká výdajů byly zde převážně platby zasílané na sázkové portály, vždy po menších částkách, nicméně těchto plateb bylo měsíčně velmi mnoho.7. Žalobkyně přistoupila k výpověď smlouvy o úvěru emailem ze dne 10. 10. 2024, neboť žalovaný porušil své povinnosti, kdy řádně a včas nesplácel poskytnutý úvěr. Žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 18 944,22 Kč (uvedené zjištěno z emailu ze dne 10. 10. 2024).8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 18 944,22 Kč z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy ze dne 11. 6. 2024, a to 3 dnů a dále nákladů řízení ve výši 7 840 Kč s tím, že byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Předmětná výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 20. 1. 2025.9. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové částce 8 000 Kč.10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spot