115 C 68/2025-65 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu 24. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 487 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 9. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč, které se zavázala hradit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 846 Kč včetně měsíční platby na pojistné. Ke dni uzavření smlouvy o úvěru žalobce zjistil příjem žalované ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně dle sdělení ověřovala výdaje z veřejných databází a registrů. Jelikož žalovaná řádně a včas nesplnila sjednané smluvní podmínky, když nehradila splátky úvěru spolu se sjednaným úrokem a poplatky, zaslala žalobkyně žalované dne 9. 1. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 30. 9. 2024. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny a smluvních poplatků ve výši 19 487 Kč a příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 745 Kč a zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 1. 4. 2025 a u soudního jednání tak, že navrhovala zamítnutí žaloby, z důvodu neplatnosti smlouvy. Dle žalované žalobkyně uplatnila nároky, které jsou v rozporu se zákonem. Uvedla, že úvěr přeplatila.3. Ze shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav.4. Mezi účastníky byla dne 9. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dluh spolu s úrokem ve výši 11,20 % ročně a případnými poplatky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 791 Kč. Spolu s úvěrovou smlouvou se žalovaná zavázala platit pojistné ve výši 6,99 % z výše měsíční splátky úvěru, co činilo 55 Kč měsíčně. Dle sazebníku činil poplatek za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele 500 Kč, poplatek za 2. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele 600 Kč a poplatek v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce částku 1 500 Kč.5. Z výpisu z účtu žalované za období od 9. 8. 2023 do 9. 8. 2025 se podává, že žalovaná úvěr žalobkyni pravidelně splácela, shodným tvrzením účastníků bylo prokázáno že žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 50 490 Kč.6. Z výpisu z účtu žalované z 9/2020 soud zjistil, že kreditní položky na účtu činily 400 Kč a debetní položky činily -843 Kč.7. Z rozpisu splátek soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 50 000 Kč a na dluh a příslušenství celkem hradila 50 490 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila v dne 13. 9. 2024.8. Z dokumentu zpracovaného žalobkyní vyplývá, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnaná, pobírala mzdu ve výši 29 256 Kč, bydlela ve vlastní nemovitosti bez hypotéky, platila splátky na jiný úvěr ve výši 3 447,48 Kč. Žalobkyně vycházela z nulových nákladů žalované na bydlení. K ověření výše příjmu předložila žalovaná výplatní lístek za jeden měsíc, ze kterého vyplývá její čistý měsíční příjem ve výši 30 321 Kč.9. Listinou ze dne 1. 10. 2024 žalobkyně oznámila žalované odstoupení od smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 20 232 Kč.10. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2025 žalobkyně upozornila žalovanou na dluh a vyzvala žalovanou k úhradě částky 20 232 Kč do 16. 1. 2025.11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.19. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.20. V posuzované věci žalovaná sdělila žalobkyni výši své mzdy 30 000 Kč, která byla doložena výplatním lístkem za jeden měsíc. Žalobkyně se však dále nezajímala o majetkovou a sociální situaci žalované. Z přehledu žádosti o úvěr ani úvěrové zprávy dále nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována výdajová stránka žalované, a také že by informace poskytnuté žalovanou ohledně jejich výdajů byly žalobkyní dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalobkyně neodůvodněně vycházela z nulových nákladů žalované na bydlení, neboť je vlastníkem nemovitosti, ve které žije. Nevzala v úvahu náklady na údržbu nemovitosti a na služby spojené s užíváním nemovitosti. Nezabývala se tím, na základě jakého smluvního vztahu je žalovaná povinna platit splátky úvěru ve výši 3 447,48 Kč měsíčně, kolik splátek jí zbývá zaplatit. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdaje žalované nelze automaticky nahrazovat pouhým náhledem do interních a externích databází. Výdaje žalované rovněž nelze stanovit na základě expertní analýzy, neboť tento model vychází z obecných statistických dat a není tedy schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalované). K užití expertní analýzy pro určení výdajů by bylo možné důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobkyně ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalované dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalované.21. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřila zejména její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel