14 C 342/2024-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 69 810,32 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku (on-line klientské centrum) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 49 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v 71 měsíčních splátkách po 2 635 Kč a poslední 72. splátku ve výši 2 604 Kč. Celkem měl žalovaný vrátit částku ve výši 189 689 Kč, což sestávalo z jistiny zápůjčky ve výši 49 000 Kč, dále obchodního úroku ve výši 68 761 Kč a administrativního poplatku ve výši 71 928 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den , datum, . Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně zesplatnila ke dni , datum, dlužnou jistinu ve výši 49 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném částku ve výši 7 084 Kč na obchodních úrocích zápůjčky do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, dále na neuhrazených poplatcích za správu zápůjčky za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, eviduje žalobkyně po žalovaném částku 4 995 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 330 Kč za dobu do zesplatnění, dále smluvní pokuty v celkové výši 5 720, 90 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky (za upomínky) ve výši 1150 Kč.4. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou upomínek a nakonec i předžalobní upomínkou.5. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z předložených listinných důkazů, a to: smlouva zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, o poskytnutí částky 49 000 Kč na účet žalovaného, výpis z běžného účtu poř. č. , hodnota, za období 3.1.2024 - 3.1.2024 o poskytnutí zápůjčky 49 000 Kč, Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line, Obchodní podmínky, Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut – příloha č. 1, Splátkový kalendář – příloha č. 2, Informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ její neuhrazení, výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené Jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 3. 5. 2024, Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, z , datum, , Vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ke dni , datum, , předžalobní upomínka ze dne 18. 7. 2024.6. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně podle výpisů z běžného účtu za období od 1. 9. 2023 - 30. 9. 2023, od 1. 10. 2023- 31. 10. 2023, od 1. 11. 2023-30. 11. 2023, Čestné prohlášení o příjmech a výdajích, občanský průkaz žalovaného, výplatnice září 2023 až říjen 2023, pracovní smlouva a interní matematický model, který má prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že je schopen hradit splátky úvěru.7. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobkyně byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.10. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak věřitel (žalobkyně) nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného nedostatečně, neboť nepostačuje zjištění jeho příjmů, al ei řádné ověření jeho výdajů, což nezjišťoval, neboť se omezil pouze na to, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a vynakládá na bydlení 3 000 Kč a dále jako průměrné výdaje za léky, telefon, internet, stravu, drogerii, ošacení, obutí vynakládá 500 Kč měsíčně, což je částka, která je zcela neobjektivní, neboť neodpovídá reálným cenám a nemůže pro dospělou osobu postačovat ke krytí jejích životních potřeb. Navíc z výpisu z účtu žalovaného jednoznačně vyplynulo, že provozuje sázkovou činnost a že zůstatek na jeho běžném účtu je téměř rovnající se jeho výdajům, jinými slovy, že jeho měsíční výdaje rozhodně neodpovídají částce 500 Kč, kterou uvedl v čestném prohlášení. Vzhledem k tomu se jeví být ověřování úvěruschopnosti žalovaného jako zcela nedostatečné a nemůže to žádným racionálním způsobem zdůvodnit ani matematický model, který žalobkyně předložila. Uvedený postup žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti je zcela nesprávný (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný má sice příjmy ze zaměstnání, avšak má rovněž vysoké výdaje, což vyplynulo z výpisů z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně tedy dle názoru soudu řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného, když neprověřila výdaje žalovaného a spokojila se s tvrzením, že jeho výdaje činí 500 Kč a na bydlení přispívá rodičům 3 000 Kč. Zejména částka 500 Kč na ostatní výdaje žalovaného je zcela neadekvátní a to navíc s porovnáním jeho výdajů na běžném účtu. Při zkoumání úvěruschopnosti je totiž nutné zkoumat řádně i výdajovou stránku žalovaného, což věřitel nezkoumal pravděpodobně vůbec. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření tvrzení o výdajích žalovaného, což také svědčí o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele, navíc to svědčí i o neodbornosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z hlediska soudu tedy postupoval věřitel zcela formálně bez toho, aniž by se pokusil ověřit výdaje žalovaného, případně aby porovnal tvrzení žalovaného s předloženými výpisy z běžného účtu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v p