19 C 269/2024-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2024 se žalobce domáhal toho, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.801 Kč s příslušenstvím. Žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému částku 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobce úvěr dne 20. 11. 2023 zesplatnil. Dne 12. 4. 2024 odeslal žalobce žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky ve výši 9.800 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 7.000 K a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.800 Kč, a dále smluvní pokuty ve výši 1.001 Kč.2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:5. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 18. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému převedl dne 18. 7. 2023 ze svého účtu částku 7.000 Kč na účet žalovaného (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, , kopií dokladu totožnosti žalovaného a potvrzením o okamžité odchozí platbě ze dne 18. 7. 2023). Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěru v době neurčité spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou se žalovaný dostane do prodlení.6. Žalobce si před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to z výpisů z účtu žalovaného (prokázáno výpisy z účtu žalovaného). Dle výpisu měl žalovaný za měsíc březen 2023 celkové příjmy 167.114 Kč a celkové výdaje 165.636 Kč, za měsíc duben 2023 měl celkové příjmy 121.000 Kč a celkové výdaje 137.524 Kč a za měsíc květen 2023 měl celkové příjmy 219.276 Kč a celkové výdaje 193.707 Kč. Žalobce si dále žalovaného vylustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Tuto lustraci však žalobce soudu nedoložil. Žalobce na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.7. Žalobce dne 17. 11. 2023 zesplatnil celý úvěr (prokázáno zesplatněním úvěru ze dne 17. 11. 2023). Dne 12. 4. 2024 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2024 a podacím lístkem).8. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.9. Účastníci spolu uzavřeli spotřebitelskou smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Jelikož je žalobce osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (§ 7 z. s. ú.), byl jakožto poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.). Soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobce tuto svou předsmluvní povinnost vyplývající se zákona splnil.10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. měl žalobce prověřit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných informací, přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovanému měl úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.11. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného sice vyplývá, že měsíční příjmy žalovaného se pohybují okolo stotisíců korun českých, nicméně nelze si nevšimnout, že obdobné hodnoty dosahují i výdaje žalovaného. To se projevuje zejména v konečném zůstatku na účtu, který oproti příjmům žalovaného zůstává na částce okolo několik stovek až (deseti) tisíců korun českých.12. Zvýšené výdaje žalovaného a rozdíly v konečném zůstatku na účtu žalovaného měly vést žalobce k tomu, aby si údaje u žalovaného ověřil a aby se žalovaného dotázal na jeho majetkovou situaci. Z předložených listin však nevyplývá, zda žalobce tuto úvahu provedl a jak konkrétně zkoumal dále úvěruschopnost žalovaného v kontextu předložených výpisů. Soud proto ve věci povinnosti žalobce přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, když dostatečně neuvedl, jak konkrétně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce rovněž neunesl ani břemeno důkazní, když soudu nedoložil, jaké lustrace z veřejně dostupných databází ohledně žalovaného před uzavřením smlouvy provedl.13. Na základě uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 a 2 z. s. ú) a smlouvu je proto nutné považovat za absolutně neplatnou (srov. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 z. s. ú.).14. Jelikož se jedná o absolutně neplatnou smlouvu, soud k uplatněnému nároku přistupoval tak, že se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který od žalobce obdržel částku ve výši 7.000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 o. z.). Soud proto za využití § 87 odst. 1 z. s. ú. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci pouze skutečně poskytnutou jistinu ve výši 7.000 Kč (výrok I.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.15. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to mj. v rozsahu smluvního úroku ve výši 2.800 Kč. Smlouva je absolutně neplatná a právo žalobce na smluvní úrok z jistiny tedy nevznikl, stejně jako nárok na zaplacení smluvní pokuty (výrok II.).16. Nedůvodný je dále i nárok žalobce na úrok z prodlení (viz výrok II.). V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle jeho schopností. To znamená, že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, jelikož splatnost bezdůvodného obohacení nastane až na základě rozhodnutí soudu dle lhůty, kterou žalovanému určí soud (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, když nárok na zákonné úroky z prodlení dosud nevznikl. Soud proto i v části požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Soud proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 18. 6. 2025, na částku 2.315,75 Kč.18. Žalobce byl úspěšný v částce 7.000 Kč, tj. z 53 %, a neúspěšný v částce 6.116,75 Kč, tj. ze 47 %. Žalobce tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 %.19. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství obdobných žalob, ve kterých jsou měněny v zásadě jen údaje o datu uzavření smlouvy o úvěru, částce poskytnuté žalovaným tou kterou formou a o osobách žalovaných (srov. např. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ).20. Náklady řízení žalobce tedy sestávají ze:a. zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč,b. odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a. t.),c. náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.),d. náhrady za účtované DPH ve výši 21 %, tedy 420 Kč.21. Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2.420 Kč a 6 % z ní činí 145,2 Kč. Náklady jsou na základě § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalobce (viz výrok III.).