2108 C 16/2025-103 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 12 403,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, . Předmětem úvěru bylo poskytnutí žalobci peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč. Žalobce čerpal poskytnuté finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, žalované zaplatil 17 403,50 Kč. Rozdílu mezi těmito částkami ve výši 12 403,50 Kč se domáhá z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce zejména uvedl, že považuje uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru za neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, protože výše sjednaného úroku a RPSN je nepřiměřená. Průměrná roční úroková sazba dle ČNB v období, kdy byla smlouva uzavřena činila 5 – 15 %. V uzavřené smlouvě však úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 % denně, což znamená 389,09 % ročně. RPSN pak dosahuje výše 2051,6 %. V tomto směru žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Cdo 3520/2017 ze dne 28. 8. 2017 nebo sp. zn. 32 Cdo 3777/2016 ze dne 27. 6. 2018. Dále pak žalobce namítal, že shora uvedená smlouva je neplatná, neboť žalovaná nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalobce, čímž porušila ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve shora uvedeném závazkovém vztahu vystupovala žalovaná jako podnikatel, žalobce jako spotřebitel. Žalobce odkázal na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018. sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dále na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 ohledně nepodložených prohlášení spotřebitele. S odkazem na tam uvedené závěry žalobce tvrdí, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, byla absolutně neplatná. Tím, že žalovaná obdržela od žalobce částku vyšší, než kolik činí částka poskytnutá žalovaným, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve výši 12 403,50 Kč.2. Žalovaná se žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce zcela neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Svůj postoj odůvodnila tím, že v daném případě úvěruschopnost žalobce řádně, důkladně a nadstandardně posoudila, zcela tak splnila náležitosti ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ. Žalovaná před poskytnutím úvěru detailně zkoumala informace získané nejen přímo od žalobce, ale dále informace z bankovního účtu žalobce, informace zjištěné na základě lustrací ve veřejně dostupných rejstřících a databázích a nad rámec uvedeného také v Nebankovním registru klientských informací, který spravuje databáze údajů o úvěrových produktech klientů finančních společností. Žalovaná je přesvědčena, že využil veškerých možných a dostupných prostředků k získání podkladů a informací o žalobci a tyto přiměřeně k povaze, délce a výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele posoudila. Žalovaná vycházela z ověřených příjmů žalobce ve výši 22 166 Kč měsíčně, dále ze sdělení žalobce, že žije v domácnosti s dalšími 3 osobami, které jsou výdělečně činné a jeho měsíční výdaje se pohybují v částce 2 000 Kč. Finanční situace žalobce byla vyhodnocena jako příznivá pro poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. V době poskytnutí úvěru měl žalobce stabilní příjem, neměl žádné nesplacené závazky. Výdaje žalovaného vyhodnotila na základě svého matematického modelu. Žalovaná je tak přesvědčena, že využila veškerých dostupných prostředků k získání dostatečných podkladů a tyto správně vyhodnotila mimo jiné, protože žalobce úvěr splatil po dobu splácení úvěru žádné námitky nevznášel. Žalovaná dále odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Co se týče výše úročení a RPSN u tohoto úvěru, žalovaná uvedla, že úvěr byl sjednán jako krátkodobý v nízké částce a krátká doba poskytnutí úvěru je jedním z důvodů proč je míra úročení takto vysoká.3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, spolu účastníci uzavřeli dálkově smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná žalobci poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč a žalobce z něj zaplatil žalované částku 17 403,50 Kč (viz shodná tvrzení účastníků, výpis plateb z účtu žalobce). Výše zápůjční úrokové sazby byla sjednána pevnou sazbou 1,066 % denně a celkové náklady úvěru byly ve výši 2051,6 %. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za nedodržení splátkového kalendáře v podobě smluvních pokut a nákladů na vymáhání dlužné částky. Současně byly žalobci předány i všeobecné obchodní podmínky a předpis denních splátek, jakož i údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a souhlas se zpracováním osobních údajů. (viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecné obchodní podmínky, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a informace pro spotřebitele).4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalované se podává, že toto posouzení bylo provedeno , datum, . Posuzovaným byl žalobce, bylo stanoveno, že počet členů ve společné hospodařící domácnosti jsou 4 osoby. Výše pravidelných měsíčních výdajů uvedená žalobcem byla zjištěna ve výši 2 000 Kč. Výše příjmu uvedená žalobcem byla 25 000 Kč a ověřeného čistého měsíčního příjmu 22 166 Kč. Rezerva pro výdaje byla shledána ve výši 500 Kč a vypočítané minimální výdaje ve výši 4 902,50 Kč. Disponibilní příjem ve výši 17 200 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Ze sumáře s odpovědí úvěrového registru NRKI bylo zjištěno, že žalobce měl ke dni 4. 6. 2024 evidován 1 nesplátkový produkt. Další 2 splátkové produkty mu byly zamítnuty a existovaly 2 rozpracované žádosti o karetní produkty. Z výpisů z účtů žalobce za březen až květen 2024 bylo zjištěno, že zůstatky ke konci měsíce byly vždy pouze v řádu desetikorun či nízkých stovek korun. Na účtu bylo vždy velké množství odchozích položek pohybujících se také v řádu desetikorun či stokorun, výjimečně tisícikorun. Větší příchozí platby byly od společnosti , právnická osoba, , ale jejich výše se diametrálně lišila. V březnu 2024 se jednalo o částku 25 939 Kč, v dubnu 2024 to byla částka 19 310 Kč a v květnu 2024 částka 16 622 Kč. Na účtu žalobce se dále objevilo malé množství příchozích plateb či vkladů hotovosti od , jméno FO, nebo , jméno FO, . Jednalo se o nepravidelné platby v řádu nižších stovek korun.5. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobcem a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalovaná je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalovaná poskytla žalobci peněžní prostředky v částce 5 000 Kč.6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rad