2108 C 18/2025-89 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 135 461 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 99 157,03 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 34 706 Kč. Dále požadovala úhradu sjednaného úroku z úvěru od 23. 5. 2024 do zaplacení z částky 85 510,65 Kč. Do doby zesplatnění žalovaná uhradila 7 splátek po 5 193 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovanou. Současně provedla tzv. scoring dle metodiky ČNB s využitím dotazů do databáze bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů a ověření žalované v rámci dostupných registrů.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Zpochybňovala výši uplatněného nároku a podmínky úvěrové smlouvy. Domnívá se, že výše úroků a smluvních pokut je nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy.3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, podala žalovaná žádost o úvěr. Návrh smlouvy jí byl poskytnut dne , datum, , kdy jí byly poskytnuty i předsmluvní informace. Následně stejný den byl uzavřen dodatek č., Anonymizováno, 1 k návrhu smlouvy o úvěru a žalovaná prohlásila, že se seznámila se všemi informacemi poskytnutými žalobkyní. Rovněž dne 20. 6. 2023 bylo provedeno hodnocení klienta. Dne , datum, v , čas, . byla zaslána autorizační platba a v , čas, bylo zaslána SMS informace o odeslání platby. V , čas, . pak žalovaná odeslala žalobkyni potvrzovací SMS (viz návrh smlouvy o úvěru, informace o podpisu smlouvy na dálku, předsmluvní formulář, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy, prohlášení klienta a informace pro klienta). Z dohody o konsolidaci bylo zjištěno, že taktéž dne , datum, byla uzavřena i dohoda o konsolidaci, dle které měla být část poskytnutého úvěru ve výši 54 272 Kč poskytnuta na úhradu dluhu z jiné smlouvy u žalobkyně, a sice smlouvy č. , hodnota, . Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, byla částka 34 728 Kč vyplacena na účet žalované a částka 54 272 Kč byla připsána na účet žalobkyně pod variabilním symbolem odpovídajícímu č. smlouvy uvedenému v dohodě o konsolidaci. Dne , datum, pak žalobkyně oznámila žalované, že akceptuje její návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku č. , hodnota, . Žalobkyně ověřovala totožnost žalované z jejího občanského průkazu (viz. fotografie OP žalované). Dne , datum, . v , čas, . žalobkyně provedla šetření v databázi NRKI, kdy bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr u 5 bankovních institucí, což zvyšuje riziko, že žalovaná nebude úvěr splácet, dále vyplynulo, že celková částka z kreditních karet, čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a zbývající částky splátkových operací v roli žadatele je u žalované 4 922 184 Kč, limit úvěrového rámce je 157 000 Kč a dluh po splatnosti byl 0 Kč (výpis z NRKI). Z výpisu z registru SOLOUS bylo zjištěno, že k datu , datum, nebyl ve vztahu k žalované evidován žádný záznam. Na základě smlouvy č. , hodnota, byla žalované poskytnuta částka 89 000 Kč (viz návrh smlouvy o úvěru, dodatek č. , hodnota, k návrhu a oznámení o schválení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet žalobkyni v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 5 193 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 64,3 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 249 264 Kč. Účastníci si dále sjednali pro případ nesplnění povinností dle smlouvy možnost žalobkyně účtovat smluvní pokuty a úroky z prodlení (vit návrh smlouvy č. , hodnota, , splátkový kalendář a předsmluvní formulář). Z hodnocení klienta ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že je zaměstnána s příjmem ve výši 34 513 Kč od června 2019, kdy se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Její výdaje byly specifikovány jako životní minimum ve výši 4 860 Kč a splátky u žalobkyně ve výši 5 616 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí sama ve vlastním bydlení. Z potvrzení o provedené platbě u společnosti , právnická osoba, vyplynulo, že dne , datum, byla na účet žalované připsána blíže nespecifikovaná platba , částka, , dne , datum, platba , částka, a dne , datum, platba , částka, .4. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 7 splátky po 5 193 Kč, a to splátky č. 1 – 6 a č. 8. Splátku č. 7 žalovaná neuhradila a ani splátky č. 9 a následující. Žalobkyně tyto platby započetla z části na jistinu úvěru, a z části na sjednaný úrok (viz splátkový kalendář). Dne 25. 1. 2024 žalovaná požádala z finančních důvodů žalobkyni o odklad splátek případně posunutí dlužné splátky na konec splátkového kalendáře. Této její žádosti žalobkyně vyhověla a zaslala jí nový splátkový kalendář, kde byla splátka č. 7 označena částkou 0 Kč (viz žádost o úpravu splátek, potvrzení žalobkyně o odkladu splátky a upravený splátkový kalendář).5. Z přehledu upomínek, dokladů o jejich odeslání, výzvy k úhradě dlužených splátek a oznámení o zesplatnění bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek, upozornila ji na to, že pokud řádně nebude hradit, přistoupí ke zesplatnění úvěru, což také dopisem ze dne 21. 5. 2024 učinila. Dlužné platby vyčíslila částkou 100 755 Kč.6. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 89 000 Kč.7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslu