243 C 16/2023-88 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se (po připuštění změny žaloby) domáhal po žalovaném zaplacení 200 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že částka v uvedené výši byla dne 26.7.2022 převedena bez právního důvodu z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného. Platbu provedl bez jakéhokoli oprávnění a právního titulu bývalý společník a jednatel žalobce , jméno FO, , který smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 19.5.2022 převedl svůj 100 % obchodní podíl v žalobci na , jméno FO, , jenž byl od 19.5.2022 jediným jednatelem a společníkem žalobce. , jméno FO, byl v době platby jednatelem žalovaného, proto by jednání , jméno FO, mělo být přičítáno žalovanému. Z důvodu někdejšího přátelství a obchodní spolupráce mezi , jméno FO, a , jméno FO, byl , jméno FO, ponechán dočasný přístup k bankovnímu účtu žalobce, výlučně však k úhradě závazků žalobce vůči společnosti , právnická osoba, . Mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena žádná smlouva o zápůjče, byť , jméno FO, platbu označil jako půjčka společnosti. Ke dni 26.7.2022 byl jediným jednatelem žalobce , jméno FO, , který za žalobce se žalovaným smlouvu o zápůjčce neuzavřel, o platbě nevěděl a jakmile se o ní dozvěděl, začal vymáhat. Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení uvedené částky do 19.6.2023 výzvou doručenou žalovanému dne 12.6.2023.2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Namítal, že není ve věci pasivně legitimován, není dlužníkem žalobce, žalovaný byl platebním místem. Platba, kterou obdržel, byla součástí vypořádání závazkových vztahů mezi žalobcem a jeho původním společníkem a jednatelem , jméno FO, , který si vypořádával své vklady, jde o vypořádání vztahů, které jsou předmětem jiného řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 248 C 17/2023. Není pravdou, že by , jméno FO, jako odesílatel částky nebyl k tomuto oprávněn, stalo se tak po dohodě se současným jednatelem žalobce, což lze dle žalovaného dovodit z toho, že neexistoval jiný důvod než právě dohoda, že bude , jméno FO, disponovat s účtem žalobce, neboť jeho původní oprávnění by zánikem jednatelské funkce zaniklo. Jednalo se o úhradu směřující , jméno FO, , to, že částka šla na účet žalovaného, bylo pouze zkratkou v rámci bankovních převodů. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že z bankovního účtu žalobce č. , č. účtu, byla dne 26.7.2022 převedena částka 200 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzval k vrácení uvedené částky do 19.6.2023 výzvou ze dne 9.6.2023 doručenou žalovanému dne 12.6.2023. Dle shodných tvrzení účastníků měl , jméno FO, v době provedení platby dispoziční oprávnění k účtu žalobce.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobcem, z nichž učinil následující skutková zjištění.5. Z detailu platby soud zjistil, že platbu ve výši 200 000 Kč dne 26.7.2022 provedl , jméno FO, a jako zprávu pro příjemce a poznámku uvedl půjcka spolecnosti.6. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 19.5.2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , jméno FO, jako převodcem a , jméno FO, jako nabyvatelem, převodce smlouvou převedl na nabyvatele podíl představující 100 % účast ve společnosti - žalobci (pod firmou , jméno FO, service s.r.o.)7. Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že jediným jednatelem a společníkem žalobce byl k 28.6.2023 , jméno FO, , a to se dnem vniku funkce jednatele 19.5.2022, a že jediným jednatelem a společníkem žalovaného byl k 7.8.2023 , jméno FO, , a to se dnem vzniku funkce jednatele 22.3.2017.8. Z výzvy ze dne 9.6.2023 a doručenky datové zprávy, jakož ani výpisu z účtu žalobce ze dne 1.8.2022 a rozšířeného vyhledávání na účtu předložených žalobcem soud nad rámec nesporných skutečností neučinil žádná skutková zjištění právně významná pro posouzení věci.9. Pro sporné řízení, a o takové jde v souzené věci, platí zásada dispoziční a projednací, což znamená, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Žalobce je povinen již v žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o.s.ř.). Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Které skutečnosti jsou právně významné, je v zásadě dáno skutkovou podstatou (hypotézou) právní normy, která má být ve věci aplikována. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (§ 32 odst. 3 o.s.ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Jestliže účastník ani přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, vede to k závěru, že účastník neunesl břemeno tvrzení.10. Dle ustálené soudní praxe stran rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení tíží žalobce důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na žalovaného. Na žalovaném je, aby tvrdil a prokázal existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky ponechat, respektive je plátci nevrátit. Žalovaný musí daný důvod náležitě specifikovat, nepostačí pouhé tvrzení, že předmětný přesun majetku činil důvodným blíže neupřesněný právní vztah; je nutné vymezit a prokázat, o jaký poměr se jednalo, identifikovat právní skutečnost, jíž byl založen, apod. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou vyvozovány vůči příjemci plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.7.2020, sp. zn. 28 Cdo 1991/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2021, sp. zn. 28 Cdo 2087/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.2.2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015).11. Na základě nesporných skutečností a shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce, který se v tomto sporu domáhal vydání bezdůvodného obohacení získaného žalovaným plněním bez právního důvodu (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) unesl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení o přesunu peněžních prostředků ve výši 200 000 Kč z bankovního účtu žalobce na účet žalovaného dne 26.7.2022. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal existenci právního důvodu, na základě něhož si smí přijaté prostředky ponechat, respektive je žalobci nevrátit.12. Sama existence dispozičního oprávnění přitom nezakládá adekvátní titul pro plnění mezi tím, pro koho je účet veden, a subjektem, jemuž je svěřeno právo s prostředky na něm nakládat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3823/2015, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2316/2015). Existence dispozičního oprávnění , jméno FO, k nakládání s prostředky na účtu žalobce tak sama o sobě adekvátní právní důvod pro plnění mezi žalobcem a , jméno FO, či žalovaným nezakládá.13. Žalovaný pak přes výzvu a poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., žádné určité skutečnosti, z nichž by bylo možno (v případě, že by byly prokázány) dovodit existenci právního důvodu opravňujícího žalovaného si přijaté prostředky ponechat, respektive je žalobci nevrátit, netvrdil. K pohledávce uplatněné žalobcem v tomto řízení pouze zcela neurčitě a obecně uvedl, že se jednalo o vypořádání původního vkladu, které , jméno FO, jako jednatel a původní společník vnášel do majetku žalobce, které si vybíral s tím, že to jsou běžné podnikatelské postupy, nic určitého k tvrzeným vkladům ani vypořádání však neuvedl.14. Je tak třeba uzavřít, že žalovaný neunesl již břemeno tvrzení ohledně existence právního důvodu, na základě něhož si smí přija