29 C 243/2025-19 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhal proti žalovanému vyklizení bytu specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že žalobce byl vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , č. or. , hodnota, , na adrese , adresa, , vše v k. ú. , katastrální území, , v obci , obec, , v níž se nachází byt č. , hodnota, o velikosti , hodnota, (dále jen „byt“). Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne , datum, písemně nájemní smlouvu, kdy nedílnou součástí si ujednali evidenční list, kterou se žalobce zavázal dát žalovanému do užívání na dobu určitou od , datum, do , datum, byt a žalovaný zavázal platit nájemné 110 Kč/m2/měsíc měsíčně, blíže uvedeno v evidenčním listu, a úhradu nákladů za plnění spojená s užíváním bytu a s ním související služby (dále jen „služby“) ve výši měsíčně, uvedeno v evidenčním listu, se splatností do posledního dne měsíce, za který se hradí, a případným nedoplatkem dle vyúčtování záloh. Následně postupně uzavírali dodatky, kterými byl nájem postupně prodloužen až do , datum, . Nájem bytu skončil uplynutím doby, tj. dne , datum, . Žalovaný však byt dle smlouvy, tj. v den, kdy nájem skončil, neodevzdal. Žalobce vyzval žalovaného výzvou z , datum, , aby byt opustil nejpozději do 7 dnů o doručení, jinak že podá žalobu. Výzva žalovanému došla dne , datum, . Přesto byl neodevzdal a užívá jej i nadále bez právního důvodu až dosud.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci soud nenařizoval jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Z informace o pozemku, ze které se podávalo, kdo byl vlastníkem bytu, soud zjistil, že žalobce byl vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , č. or. , hodnota, , na adrese , adresa, , vše v k. ú. , katastrální území, , v obci , obec, , v níž se nachází byt č. , hodnota, o velikosti , hodnota, (dále stále jen „byt“).Z nájemní smlouvy ze dne , datum, , včetně evidenčního listu ze , datum, , ze kterých vyplynulo, že účastníci si ujednali smlouvu, že její nedílnou součástí byl ujednán evidenční list, a co obsahovala za práva a povinnosti, soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne , datum, písemně smlouvu, kdy nedílnou součástí si ujednali evidenční list, kterou se žalobce zavázal dát žalovanému do užívání na dobu určitou od , datum, do , datum, byt a žalovaný zavázal platit nájemné 110 Kč/m2/měsíc měsíčně, blíže uvedeno v evidenčním listu, a služby ve výši měsíčně, uvedeno v evidenčním listu, se splatností do posledního dne měsíce, za který se hradí, a případným nedoplatkem dle vyúčtování záloh. Ve smlouvě si dle obsahu ujednali, že vylučují aplikaci § 2285 o. z. pro případ, že žalovaný má ke dni, kdy má nájem skončit, splatný dluh na nájemném či službách.Z dodatků ze dne , datum, , , datum, , , datum, , ze kterých vyplynulo, že účastníci si následně postupně vždy v podobě dodatku měnili smlouvu v ujednání o době nájmu, když jej vždy ujednali na další dobu dvou let, posledním do , datum, , soud zjistil, že následně postupně uzavírali dodatky, kterými byl nájem postupně prodloužen až do , datum, .Z předžalobní výzvy z 19. 9. 2025, včetně doručenky, ze kterých vyplynulo, že žalobce vyzval žalovaného, aby byl vyklidil v náhradní lhůtě, jinak že podá žalobu u soudu, soud zjistil, že nájem bytu skončil uplynutím doby, tj. dne , datum, , žalovaný však byt dle smlouvy, tj. v den, kdy nájem skončil, neodevzdal, užíval jej i nadále. Žalobce rozhodně vyzval žalovaného výzvou z , datum, , aby byt vyklidil a předal žalobci nejpozději do 7 dnů o doručení, jinak že podá žalobu. Výzva žalovanému došla dne , datum, . Přesto byl neodevzdal a užívá jej i nadále bez právního důvodu až dosud.Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2235 odst. 1 zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.Dle § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.Dle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.Dle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.Soud právně posoudil, že žalobce byl vlastníkem bytu. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli písemně nájemní smlouvu, kterou se žalobce zavázal dát žalovanému do užívání na dobu určitou byt a žalovaný zavázal platit ujednané nájemné a služby měsíčně, s ujednanou splatností (§ 2201 ve spojení s § 2235 a násl. o. z.). Strany si dále ve smlouvě ujednali vyloučení aplikace § 2285 o. z., tj. že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let, pro vyjmenované případy (§ 2285 o. z.). Poté postupně žalobce a žalovaný ujednali vždy v podobě dodatku dohodu o změně smlouvy, kterou vždy změnili ujednání o době nájmu tak, že dobu prodloužili vždy o dva roky (§ 1902 o. z.). Nájem tak skončil uplynutím doby dne , datum, (§ 603 o. z.). Žalovaný však byt dle smlouvy neodevzdal. Užívá byt i nadále bez právního důvodu až dosud. Žalovaný tak zároveň neoprávněně zasahuje tak do vlastnického práva žalobce k bytu. Žalobci tak vzniklo právo vůči žalovanému na odevzdání, resp. vyklizení bytu (§ 2292 ve spojení s § 1042 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen byt vyklidit, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.).Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud plnou náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.). Žalobci tak vniklo také právo na náhradu nákladů řízení. Vznikly mu a soud mu přiznal tyto náklady: soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, hotové výdaje ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč dle § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 600 Kč (výrok II.).Žalobce byl povinen zaplati soudní poplatek za řízení v I. stupni při podání žaloby. Nezaplatil. Soud jej proto byl povinen vyzvat k zaplacení ve lhůtě. Soud to opomněl. Soud je proto povinen uložit žalobci povinnost zaplatit jej v rozhodnutí o věci samé. Soudní poplatek za toto řízení v I. stupni činilo 5 000 Kč dle sazebníku. Soud byl tak povinen uložit žalobci zaplatit tento soudní poplatek v tomto rozhodnutí (dle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit státu soudní poplatek 5 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok III.).