34 C 29/2025-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 7. 2025, doplněnou o podání ze dne 13. 3. 2025, se žalobce domáhal po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2025 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě žalobce aktivoval žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě žalobce poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet úvěr průběžně tak, aby alespoň jednou za rok od prvního čerpání kontokorent splatil spolu s úrokem 18,9 % ročně z aktuálně vyčerpané částky. S ohledem na opakované prodlení žalovaného prohlásil žalobce celý úvěr za okamžitě splatný k 1. 11. 2021. V souvislosti s aktivací běžného účtu byl žalovaný rovněž povinen udržovat na účtu dostatek peněz nutných k pokrytí předpokládaných plateb a v případě vzniku záporného zůstatku byl povinen zaplatit příslušnou částku do pěti pracovních dnů od výzvy žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužného úvěru ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím a dále nepovoleného debetu ve výši 25 Kč.2. Žalobce dále doplnil, že s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných systémů a registrů a také z výsledků analýzy výdajů zpracované , právnická osoba, ; žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.3. Soud provedl dokazování listinami.4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2025 uzavřena smlouva o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný byl oprávněn disponovat pouze s finančními prostředky na účtu do výše dostupného zůstatku. Povinností žalovaného bylo udržovat na účtu dostatek finančních prostředků k pokrytí předpokládaných plateb. V případě vzniku mínusového zůstatku byl žalovaný povinen dluh uhradit nejpozději do pěti dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván.5. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2021 k rámcové smlouvě, obchodních podmínek a ceníku soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému kontokorent ve výši 50 000 Kč možným přečerpáním účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet kontokorent průběžně každým připsáním peněz na běžný účet.6. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 4. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný na běžný účet žalovaného bylo připsáno, včetně úvěru, celkem 60 882,79 Kč a odepsáno celkem 60 907,79 Kč, konečný zůstatek byl záporný ve výši 25 Kč.7. Předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021 žalobce upozornil žalovaného na zesplatnění všech dluhů. Žalobce rovněž vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 52 162,10 Kč. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána dne 2. 11. 2021.8. Soud provedl důkaz účastnickým výslechem žalovaného.9. Během účastnického výslechu žalovaný uvedl, že jeho současná čistá mzda se pohybuje mezi 27 000 až 30 000 Kč, jeden z pokojů v bytě podnajímá za částku 5 000 Kč. Celkové výdaje měsíčně za bydlení činí 13 000 kč, žije sama, sociální dávky nepobírá. Měsíčně posílá cca 8 000 – 10 000 Kč synovi do Mongolska. Své měsíční výdaje na jídlo, šaty, léky, dopravu, telefon apod. odhaduje na částku 5 000 Kč.10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 29.5.2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.19. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti, ale také s ohledem na obranu žalovaného, nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.20. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.21. Z předložených listin nevyplývá, že by informace o příjmech a výdajích žalovaného byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného, žádným způsobem však neověřoval tvrzení žalovaného stran výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného stran jeho výdajů. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil zejména výdaje žalovaného, což nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že ačkoliv žalobce tvrdil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nahlížel do registrů, žádné výstupy z provedených lustrací nepředložil.22. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.23. Soud pr