34 C 304/2024-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 20. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 706 Kč s odůvodněním, že žalovaný, jakožto vlastník vozidla registrační značky , SPZ, neměl v období od 25. 4. 2023 do 23. 8. 2023 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „povinné ručení“). Žalobce má tedy nárok na zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 19. 10. 2023 vyplývá, že žalovaný byl jako vlastník a provozovatel vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo r.z. , Anonymizováno, – nákladní automobil s hmotností do 3,5t za dobu od 25. 4. 2023 do 23. 8. 2023 ve výši 10 406 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč; splatnost příspěvku nastala dne 2. 1. 2024. Přípisem ze dne 24. 1. 2024 byl žalovaný opětovně vyzýván k zaplacení příspěvku ve výši 10 406 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. K zaplacení byl žalovaný vyzván taktéž v rámci předžalobní upomínky ze dne 17. 4. 2024. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho.5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle jeho § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1970 o. z., ocitne-li se dlužník v prodlení s plněním má věřitel právo požadovat po dlužníku zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalovaný byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tuto povinnost však nesplnil. V období od 25. 4. 2023 do 23. 8. 2023, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno a kdy byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, tj. za dobu 121 dní, činí dluh 10 406 Kč při denní sazbě 86 Kč za nákladní automobil s hmotností do 3,5t podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Žalovaný je tedy ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 10 406 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil celkovou částku 10 706 Kč. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.10. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč.