37 C 189/2023-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 28 800 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, neboť mu žalobkyně neposkytla potřebnou součinnost v insolvenčním řízení, má nedostatek finančních prostředků.3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru 20 000 Kč uvedl, že bydlí v nájmu s náklady 5 550 Kč měsíčně, což doložil nájemní smlouvou a fakturami za energie, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnaný s příjmem 18 006 Kč měsíčně, kdy předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu, což předchůdkyně žalobkyně telefonicky ověřila, má dluh, který splácí částkou 1 000 Kč měsíčně, a jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč, což doložil bankovními výpisy, jak se z této žádosti podává. Dle smlouvy o úvěru její účastníci dne 16. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč s úrokem ve výši 32,15 % ročně splatnou v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, celkem měl žalovaný uhradit 36 000 Kč, jak se z této smlouvy podává. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, žalovaný na svůj dluh uhradil 7 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, jak se z této smlouvy ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a s potvrzením o zaplacení úplaty podává. Postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila přípisem ze dne 19. 4. 2023, jak se z něho ve spojení s poštovním podacím lístkem z toho dne podává. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, jak se z výzvy ze dne 10. 7. 2023 ve spojení s poštovním podacím lístkem z toho dne podává.4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).10. Předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z jeho tvrzení, které dostatečně ověřila pracovní smlouvou, potvrzením od zaměstnavatele, nájemní smlouvou a fakturami za energie, tvrzení ohledně měsíčních výdajů žalovaného pak ověřila výpisy z jeho bankovního účtu. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného s ohledem na výši úvěrované částky dostatečně důkladně prověřila, přičemž z těchto údajů nevyplynuly žádné pochybnosti o jejich pravdivosti, a zjistila, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit platit předpokládané splátky 600 Kč týdně. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem částku 36 000 Kč, uhradil jí pouze 7 200 Kč, a tak ho k zaplacení zbytku – částky 28 800 Kč spolu s úrokem, který žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena, požaduje pouze ve výši 22,08 % ročně z poskytnuté jistiny (za období 18. 2. 2022 až 23. 3. 2023 v kapitalizované podobě 4 894,40 Kč), zavázal soud. Protože žalovaný svůj dluh neuhradil včas, uložil mu soud zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období 18. 2. 2022 až 23. 3. 2023 v kapitalizované podobě 2 604,58 Kč. Na povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni předmětný dluh nemá vliv, zda mu žalobkyně poskytla v jeho insolvenčním řízení součinnost, když je jeho odpovědností dostát svým závazkům. Svoji současnou finanční situaci žalovaný nikterak konkrétně nespecifikoval ani neprokázal, soud k ní tedy nepřihlížel. Pokud žalovaný uváděl, že prošel insolvencí, ze slovenského Registru úpadců je zřejmé, že jeho konkurz byl zrušen dne 14. 1. 2022. S ohledem na uvedené soud žalobě jako důvodné vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.11. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou za 5,5 úkonu právní služby po 1 900 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, 0,5x odvolání proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé, vyjádření ve věci dne 3. 4. 2025, účast na jednání soudu) stanovenou z předmětu řízení 20 000 Kč podle § 7 odst. bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 v celkové výši 1 200 Kč, paušální náhradou nákladů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 1 440 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 636 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 16 626 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně.12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, činí soudní poplatek za žalobu dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků za použití položky 2 odst. 2 tohoto sazebníku 1 440 Kč, žalobkyně dosud uhradila pouze 1 152 Kč, a tak ji k doplacení rozdílu zavázal soud ve lhůtě stanovené dle ustanovení § 7 zákona o soudních poplatcích.