42 C 291/2024-103 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2024 domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 82.4563,49 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 2. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 150.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr zpět spolu s příslušnými úroky a poplatky, a to prostřednictvím pravidelných 96 měsíčních splátek ve výši 2.269 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto se žalobce nyní domáhá úhrady zbývající dlužné částky spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.5. Dne 2. 4. 2019 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (prokázáno smlouvou o úvěru). Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 150.000 Kč, a to prostřednictvím bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet poskytnutý úvěr zpět prostřednictvím pravidelných 96 měsíčních splátek – výše měsíční splátky činila 2.269 Kč, poslední splátka měla činit 2.151,89 Kč. Měsíční splátky zahrnovaly i sjednané úroky a poplatky. Výpůjční úroková sazba činila dle smlouvy 9,90 % a RPSN činila 10,36 %. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru a obchodními podmínkami).6. Před uzavřením smlouvy o úvěru se žalobce zabýval úvěruschopností žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že pracuje manuálně u společnosti , právnická osoba, na dobu určitou od října 2018. Čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 17.000 Kč. Žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, žije v nájemním bytě a sdílí domácnost s dalšími třemi osobami (prokázáno žádostí o úvěr). Žalobce si ověřil údaje získané od žalovaného skrze Bankovní registr klientských informací (CBCB), dle kterého měl žalovaný v době podání žádosti o úvěru již jeden existující splátkový kontrakt ze 1. 2. 2019, se splatností ke dni 1. 2. 2020, který měl splatit prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši 2.968 Kč (prokázáno výpisem z CBCB). Žalobce si dále ověřil tvrzení žalovaného skrze výpisy z bankovního účtu žalovaného (prokázáno doloženými výpisy).7. Žalovaný nejprve hradil sjednané splátky řádně a včas, následně se však dostal dne 15. 8. 2023 do prodlení (prokázáno výpisy z účtu a přehledem plateb). Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce nejprve vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek (prokázáno výzvami včetně dodejek). Jelikož žalovaný ani tak dlužné částky neuhradil, žalobce zesplatnil zbývající dlužné částky dne 17. 1. 2024 (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru včetně dodejky). Naposled vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu).8. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce coby věřitel splnil před uzavřením smlouvy o úvěru svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovaným jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.14. Z doložených výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný měl v době žádání o úvěru pravidelný měsíční příjem ve výši okolo 17.917 Kč (příjem byl vypočten jako medián příjmů za posledních 5 měsíců před uzavřením smlouvy). Žalobce uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti vycházel z měsíčních výdajů, které měly vstupovat do výpočtu platební kapacity, ve výši 7.500 Kč. Z výpisů však vyplývá, že se pravidelný konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného pohyboval mezi stovkami až nízkými tisíci korun českých měsíčně. Zároveň není zřejmé, jaké výše dosahovaly pravidelné měsíční výdaje žalovaného jako nájemné, výdaje na domácnost, trvalé příkazy apod., když tyto výdaje nejsou z předložených výpisů z účtu seznatelné, ani není zřejmé, zda si žalobce výši těchto obvyklých výdajů zjišťoval či ověřoval. Zkoumání a ověřování příjmové i výdajové stránky žadatele o úvěru je přitom pro účely hodnocení úvěruschopnosti žadatele klíčové.15. Ačkoliv žalobce částečně doložil soudu podklady, na základě kterých vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, z přeložených podkladů ani z tvrzení žalobce není zřejmé, jak některé uvedené skutečnosti posoudil a na základě kterých konkrétních skutečností učinil závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Není např. zřejmé, zda žalobce při posuzování úvěruschopnosti zohlednil skutečnost, že žalovaný byl zaměstnaný na dobu určitou; za takové situace si měl žalobce ověřit, zda tato skutečnost neovlivní schopnost žalovaného úvěr v budoucnu splácet, a to i s ohledem na to, že žalovaný dosáhl pouze základního vzdělání a případné uplatnění na pracovním trhu tak pro něj může být znatelně obtížnější. Soudu dále není zřejmé ani to, zda a případně jakým způsobem žalobce zohlednil existenci dřívějších závazků žalovaného, které měl žalovaný měsíčně hradit částkou 2.968 Kč. Při zohlednění čistých příjmů žalovaného, které prokazatelně dosahovaly výše cca 17.000 Kč, měl žalobce povinnost posoudit a vyhodnotit, zda bude žalovaný schopen splácet oba závazky zároveň, když tyto splátky dohromady představovaly necelou jednu třetinu příjmů žalovaného. Ačkoliv k tomu byl soudem vyzván, žalobce ve svých tvrzeních neuvedl, jaké informace a doklady od žalovaného skutečně získal a jak vyhodnotil skutečnosti uvedené v takových dokladech.16. Z předložených listin není zřejmé ani to, jaká další šetření žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného provedl; žalobce sice uvedl,