48 C 143/2025-33 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12.187,49 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 28. 12. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v týž den v hotovosti finanční prostředky ve výši 16.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.377 Kč, prostřednictvím 60týdenních splátek se splatností poslední splátky dne 21. 2. 2014. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a porušila své smluvní závazky, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 7.000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 12.187,49 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 28. 12. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované týž den v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 16.000 Kč, kterou se spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.377 Kč, celkem tedy v částce 29.377 Kč, zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 60týdenních splátek po 490 Kč se splatností první splátky sedmého dne od data uzavření smlouvy. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 21. 2. 2014. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V čl. 1 smluvních podmínek je uvedeno, že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, v čl. 2 a v čl. 3 podmínek se pak hovoří o konkrétní úrokové sazbě (19,98 %, příp. 20,11 % ročně). Součástí smlouvy byla i zákaznická karta. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 29. 9. 2023 zaslaným jí dne 27. 10. 2023 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila celkem částku 7.000 Kč. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, proto byla k její úhradě vyzvána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 zaslané jí dne 31. 7. 2024 doporučeně na adresu , adresa, .7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, a to co do části jistiny ve výši 9.000 Kč s příslušenstvím, a proto ji soud v tomto rozsahu částečně vyhověl a ve zbytku jako nedůvodnou zamítl.8. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem z ní vyplývajícím dostála, když žalované poskytla dne 28. 12. 2012 v hotovosti půjčku ve výši 16.000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se podpisem smlouvy současně s jistinami zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši stanovené ve smlouvě. Soud shledal část smlouvy o půjčce, na základě, které žalobkyně po žalované požadovala zaplacení souhrnného poplatku ve výši 13.377 Kč, za absolutně neplatnou, když uzavřel, že žalobkyní požadovaný souhrnný poplatek v této výši je de facto kapitalizovaným úrokem a představuje 83,6 % poskytnuté půjčky. Dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Smlouva o půjčce byla uzavřena adhezním způsobem na předtištěném formuláři, který žalované znemožňoval jakékoliv její modifikace a tato její smluvní ujednání byly žalované vnuceny. Dané ujednání je tak nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro rozpor s dobrými mravy (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Sjednaný souhrnný poplatek je tak v rozporu s dobrými mravy, a proto byl nárok žalobkyně v tomto směru shledán soudem jako nedůvodný.9. Pokud se tedy žalovaná předmětnou smlouvou o půjčce zavázala k vrácení jistiny ve výši 16.000 Kč a zaplatila jen částku 7.000 Kč, je povinna uhradit žalobkyni dosud neuhrazenou část jistiny ve výši 9.000 Kč.10. Soud dále jako nedůvodný zamítl nárok žalobkyně na úhradu úroku ve výši 19,98 % ročně. Ze smlouvy o půjčce vyplývá, že žalovaná se jejím podpisem zavázala vrátit žalobkyni, potažmo její právní předchůdkyni, s jistinou i „poplatek“ zahrnující mj. i ve smlouvě kapitalizovaný úrok. Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce pak vyplývá (čl. 1), že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Až v jejím čl. 3 se následně hovoří o sazbách úroku. Smlouva je tak v tomto rozsahu vnitřně rozporná a neurčitá, a proto ji soud v tomto rozsahu posoudil jako neplatnou a nárok žalobkyně na úrok z jistiny jako nedůvodný zamítl. Soud tak veškerou žalovanou uhrazenou částku započetl na úhradu jistiny půjčky.11. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužné částky žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud tak žalovanou zavázal k úhradě dosud neuhrazené části jistiny půjčky ve výši 9.000 Kč, když žalovanou veškeré uskutečněné platby započetl v plném rozsahu na jistinu. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Vzhledem k prodlení žalované soud žalovanou zavázal i k úhradě jejího příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 517 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a to vždy ode dne následujícího po splatnosti půjčky, tj. od 22. 2. 2014, a to až do úplného zaplacení jistiny. Ve zbylém rozsahu nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 12.187,49 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Soud tak požadavek žalobkyně uvedený v žalobě pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ke dni vyhlášení rozhodnutí kapitalizoval, žalobkyně se celkem po žalované domáhala zaplacení částky 52.172,29 Kč. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku, který soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí částkou 17.020,76 Kč, a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla v řízení procesně úspěšná co do zaplacení částky 9.000 Kč s příslušenstvím z ní a procesně neúspěšná co do částky s příslušenstvím z nich uvedených ve výroku II rozsudku. Pouhým porovnáním částky žalobou požadované a částky představující procesní úspěch žalobkyně je zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované právo na jejich náhradu nepřiznal.