49 C 191/2019-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 38.874 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl žalovanému částku ve výši 8.000 Kč, tuto pak navýšil dodatkem ze dne , datum, (o částku 4.000 Kč) a ze dne , datum, (o částku 13.000 Kč). Čerpaná částka včetně sjednaných poplatků byla splatná původně dne , datum, , ujednáním účastníků byla následně splatnost posunuta na , datum, , kdy žalovaný měl vrátit částku v celkové výši 30.374 Kč. Žalovaný nevrátil ničeho, ač jej k tomu žalobce vyzýval.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se - ač předvolán řádně a včas – bez omluvy nedostavil.3. K jednání se nedostavil ani žalobce, který svou neúčast omluvil, a soud tedy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Svou nepřítomností nicméně žalobce zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Navrhl-li žalobce v podání ze dne 6. 10. 2025, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, „pokud budou splněny podmínky“, k tomuto úkonu soud nepřihlížel, neboť se jednalo o úkon podmíněný (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), a samostatně o tomto návrhu žalobce nerozhodoval. Nadto nutno dodat, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a o. s. ř. v projednávané věci splněny nejsou.4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:5. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jedná se o strojově vyplněný formulář datovaný dne , datum, , na němž není připojen podpis žádné osoby. Z této listiny samostatně ani v souvislosti s jinými důkazy nelze nijak dovodit, že žalovaný (jakkoli) vyjádřil vůli být vázán jejím obsahem, tím spíše pak právě v tomto znění.6. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jedná se o strojově vyplněný formulář datovaný dne , datum, , na němž není připojen podpis žádné osoby. Z této listiny samostatně ani v souvislosti s jinými důkazy nelze nijak dovodit, že žalovaný (jakkoli) vyjádřil vůli být vázán jejím obsahem, tím spíše pak právě v tomto znění.7. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jedná se o strojově vyplněný formulář datovaný dne , datum, , na němž není připojen podpis žádné osoby. Z této listiny samostatně ani v souvislosti s jinými důkazy nelze nijak dovodit, že žalovaný (jakkoli) vyjádřil vůli být vázán jejím obsahem, tím spíše pak právě v tomto znění.8. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jedná se o strojově vyplněný formulář datovaný dne , datum, , na němž není připojen podpis žádné osoby. Z této listiny samostatně ani v souvislosti s jinými důkazy nelze nijak dovodit, že žalovaný (jakkoli) vyjádřil vůli být vázán jejím obsahem, tím spíše pak právě v tomto znění.9. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jedná se o strojově vyplněný formulář datovaný dne , datum, , na němž není připojen podpis žádné osoby. Z této listiny samostatně ani v souvislosti s jinými důkazy nelze nijak dovodit, že žalovaný (jakkoli) vyjádřil vůli být vázán jejím obsahem, tím spíše pak právě v tomto znění.10. Z listiny „Seznam poplatků spojených se smlouvou o úvěru – pro úvěry splatné jednorázově“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o listinu evidentně vyhotovenou žalobcem (v záhlaví jsou žalobcovy identifikační údaje), není však datovaná ani nikým podepsaná. Nelze tak dovodit, zda měla být aktuální v době tvrzeného uzavření smlouvy (smluv), a zda žalovaný jakkoli vyjádřil vůli být jejím obsahem vázán.11. Z výpisu z účtu žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že účet č. ú. , č. účtu, je účtem žalovaného. Z výpisu z účtu žalobce pak soud zjistil, že dne , datum, žalobce žalovanému na účet č. ú. , č. účtu, poskytl částku 8.000 Kč, dne , datum, mu poskytl částku 4.000 Kč a dne , datum, částku 13.000 Kč, tj. celkem 25.000 Kč.12. Z obchodních podmínek žalobce, z výzvy k plnění a z opakované výzvy k úhradě soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.13. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu soud vzal za prokázané, že žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení.14. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:15. Dne , datum, žalobce žalovanému poskytl částku 8.000 Kč, dne , datum, částku 4.000 Kč a dne , datum, částku 13.000 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení.16. Soud nevzal za prokázané, že by spolu účastníci uzavřeli smlouvu (smlouvy) o úvěru o obsahu tvrzeném žalobcem, a zejména, nevzal za prokázané, že žalobce před poskytnutím jakékoli částky ověřil schopnost žalovaného čerpané částky, navýšené o sjednané poplatky, v tvrzené splatnosti (což byla velmi krátká lhůta jednoho měsíce) vrátit. Z ničeho nelze vzít za prokázané (a žalobce ani netvrdil), jaké byly majetkové poměry žalovaného před , datum, (první čerpání), jaké byly jeho reálné příjmy, výdaje atd. Za této situace nelze dovodit, že by žalobce splnil svou povinnost ověřit tzv. úvěruschopnost žalovaného.17. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, (byly-li vůbec uzavřeny, což není prokázáno) soud hodnotí jako absolutně neplatné, neboť žalobce zjevně před uzavřením smluv o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalované aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).18. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , byly-li uzavřeny, hodnotí jako absolutně neplatné, tedy z nich právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.19. Protože však žalovaný čerpal částku 25.000 Kč, je podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ji vrátit, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků netvrdil, ani ze spisu nevyplývá vhodnost žádné jiné doby, soud žalovanému uložil povinnost vrátit čerpanou částku v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).20. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.