49 C 81/2025-74 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 108.757,20 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (za část období přitom příslušenství kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, žalovanému poskytl postupnými výběry částku v celkové výši 356.249,89 Kč, žalovaný mu vrátil částku v celkové výši 267.271 Kč. Ve smlouvě o kontokorentním úvěru byl sjednán smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně, žalovaný se zavázal nepřekročit limit pro čerpání úvěru ve výši 100.000 Kč a „celou výši kontokorentu splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat“. Pro případ řádného splácení byla sjednána možnost opětovného čerpání kontokorentu. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy. Přípisem ze dne 10. 12. 2023 jej žalobce upozornil na dluh po splatnosti, žalovaný na toto nereagoval, dluh nezaplatil, a proto žalobce „využil svého práva uvedeného v čl. 3.2 smlouvy, ukončil možnost čerpání (…) a prohlásil celou dlužnou pohledávku z kontokorentu za splatnou ke dni 1. 2. 2024“. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k zaplacení, marně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k žádnému jednání soudu – ač předvolán řádně a včas – se nedostavil.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalobce při zvažování, zda žalovanému poskytne úvěr, vzal v úvahu následující: Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 2.000 Kč a nájemné ve výši 10.000 Kč, žalobce „stanovil životní výdaje“ žalovaného „na základě dat sdělených (žalovaným)“ na částku 16.700 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč, žalobce zjistil, že v době žádosti měl žalovaný poskytnutý kontokorentní úvěr s limitem 96.000 Kč a orientační splátkou 2.880 Kč. Podle informací z , Anonymizováno, měl dále žalovaný kontokorentní úvěr u žalobce ode dne , datum, (tj. necelé dva měsíce před žádostí ze dne , datum, v projednávané věci) s úvěrovým limitem 40.000 Kč a splátkou 1.200 Kč. Splátka nového (požadovaného) kontokorentního úvěru byla orientačně v částce 3.000 Kč.5. Ze „smlouvy o kontokorentním úvěru“ soud zjistil, že jde o listinu datovanou dne , datum, . Na místě podpisu žalovaného je strojově uvedeno jeho jméno a příjmení. Soud nevzal za prokázané, že žalovaný listinu právě s tímto obsahem podepsal či že jinak projevil svou vůli být vázán právě tímto obsahem listiny. Nicméně, i kdyby žalovaný skutečně smlouvu v žalobcem tvrzeném znění uzavřel, soud ji hodnotí jako absolutně neplatnou (z důvodů, které jsou rozvedeny, níže), a proto se – pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení – nezabýval otázkou, zda tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena. Za podstatné soud nicméně považuje, že jediná adresa žalovaného, která je na listině uvedena, je adresa jeho trvalého pobytu (, adresa, ). Kolonka „adresa pro doručování (pokud je odlišná od trvalého pobytu)“ vyplněna není. Podle čl. 7.8 „smlouvy“ bylo sjednáno doručování písemností „na doručovací adresy uvedené v záhlaví této smlouvy nebo adresy, které si později vzájemně oznámíme“.6. Z výzvy ze dne 10. 12. 2023 soud zjistil, že jí žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení částky 7.030 Kč. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že 13. 12. 2023 byla odeslána zásilka žalovanému na adresu , adresa, .7. Z přípisu ze dne 3. 2. 2024 soud zjistil, že jím žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení částky 110.701,69 Kč. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že 7. 2. 2024 byla odeslána zásilka žalovanému na adresu , adresa, (nečitelné číslo popisné) v , adresa, .8. Z přípisu ze dne 11. 9. 2024 soud zjistil, že jím žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení částky 129.696,63 Kč. Na listině je uvedena adresa žalovaného , adresa, . Tomu odpovídá též potvrzení o podání ze dne 11. 9. 2024, z něhož vyplývá, že listina byla žalovanému odeslána na adresu , adresa, .9. Z výřezu obrazovky (listina žurnalizovaná na č. l. 64) soud zjistil, že žalobce u žalovaného evidoval kontaktní adresu , adresa, . Z ničeho však neplyne, proč tomu tak bylo. Ani z této listiny, ani z žádné jiné neplyne žádné sdělení, požadavek apod. ze strany žalovaného, kde měl takovou informaci žalobci předat.10. Z , Anonymizováno, dotazníku pro fyzické osoby soud zjistil, že jde o tabulkový přehled, který není nikým autorizován, není zřejmé, kdo tabulku vyplnil. Jestliže žalobce tvrdil, že jde o přílohu smlouvy o kontokorentním úvěru, z listiny (z vlastního „dotazníku“) nic takového neplyne, smlouva o kontokorentním úvěru nic podobného nezmiňuje. Soud nevzal za prokázané, že by tuto listinu vyhotovil žalovaný (ostatně jedná se evidentně o formulář žalobce), či že by ji alespoň vyplnil a doručil žalobci. Ostatně ani v rovněž tabulkovém přehledu „Detail zadané operace“, který žalobce soudu předložil, není žádná zmínka o „, Anonymizováno, dotazník“. Ani z těchto listin nelze ani náznakem dovodit, že by snad žalovaný měl provádět autorizaci , Anonymizováno, dotazníku.11. Z listin „Detail zadané operace“ (listiny žurnalizované na č. l. 33 an. spisu) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o tabulkové přehledy obsahující data o tom, že dne , datum, v čase , čas, hodin mělo být provedeno množství v aplikaci „George v mobilu“, kdy zadavatelem a majitelem měl být žalovaný. Tyto listiny nejsou nikým autorizované, jde o tabulkové přehledy žalobce.12. Z ceníku pro soukromou klientelu, z ceníku , právnická osoba, ., pro bankovní obchody, z listiny „Podklady pre súdne konanie“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.13. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl běžný účet vedený u žalobce, který je bankou, tedy měl podrobný přehled o reálných příjmech, reálných výdajích a zejména finančních postupech a návycích žalovaného. Bylo mu tedy známo, že v období bezprostředně před , datum, , kdy měla být uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru (soudu byl předložen výpis z účtu až za období 1. 11. 2020 a dále), měl žalovaný tyto výdaje: dne , datum, , právnická osoba, 500 Kč, dne , datum, , právnická osoba, 100 Kč, dne , datum, , právnická osoba, 1.500 Kč, dne , datum, , právnická osoba, 1.000 Kč, 1.500 Kč, 1.000 Kč, 1.000 Kč, 2.000 Kč, 1.000 Kč, 2.000 Kč, celkem tedy 9.500 Kč. Dne 17. 11. 2020 měl tyto výdaje (všechny u , právnická osoba, ): 400 Kč, 5.000 Kč, 1.000 Kč, 10.000 Kč, 2.000 Kč, 1.500 Kč, 800 Kč, 600 Kč, 400 Kč, 8.000 Kč a celou řadu dalších (u části z nich je přitom evidentní, že výdaje byly realizováno prostřednictvím čerpaného kontokorentu). Dne , datum, je pak uvedeno čerpání kontokorentu v částce 50.000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného je evidentní, že naprostá většina výdajů byla použita na , právnická osoba, , rovněž částka 50.000 Kč, čerpaná dne , datum, byla obratem takto použita. Z výpisu z účtu naopak neplyne žádný pravidelný řádný příjem žalovaného, a nejsou patrné ani pravidelné výdaje na bydlení (nájemné apod.). Z výpisu z účtu tak bez dalšího nelze dovodit, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání (od nahodilého příjmu z výher u , právnická osoba, zde soud odhlíží, neboť to nelze považovat za zdroj příjmu, z něhož by bylo možné platit splátky úvěru), a nelze dovodit, jaké měl pravidelné výdaje. Z výpisu z účtu je nicméně zřejmé, že žalovaný postupně čerpal částky tvrzené žalobcem, tj. celkem v částce 356.249,89 Kč.14. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:15. V září 2020 byl mezi účastníky sjednán kontokorentní úvěr s limitem 40.000 Kč, tento byl v mezidobí mezi zářím a listopadem 2020 navýšen na limit 96.000 Kč (srov. údaje uvedené na listině „Posouzení úvěruschopnosti …“ a vysvětlení žalobce při jednání dne 22. 7. 2025). Žalobce vedl pro žalovaného běžný účet. Měl tak informace o pravidelném reálném příjmu a výdajích žalovaného, a to co do výše i struktury. Bylo mu známo, že v září 2020 začal žalovaný čerpat prostředky z kontokorentního úvěru (srov. údaje uvedené na listině „Posouzení úvěruschopnosti …“). Bylo mu též známo, že přinejmenším v období 3. 11. – 17. 11. 2020 žalovaný vynaložil vysoké částky na , právnická osoba, , že na výpisu z účtu žalovaného není patrný žádný pravidelný příjem ze zaměstnání apod., nejsou na něm patrné žádné pravidelné výdaje na bydlení. Naprostá většina výdajů byla na , právnická osoba, , a to včetně prostředků čerpaných z kontokorentních úvěrů. Přesto počínaje dnem , datum, žalobce umožnil žalovanému další čerpání (otázka, zda k tomu došlo na základě uzavřené smlouvy, případně s jakým obsahem, je nejasná, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy a s ohledem na její absolutní neplatnost, byla-li uzavřena, se soud dále otázkou uzavření smlouvy nezabýval). Žalovaný takto čerpal částku v celkové výši 356.249,89