52 C 12/2025-33 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou na soud dne 11. 9. 2024 domáhal uložení povinnosti žalované, aby zaplatila dlužné platby spojené s užíváním bytu č. , Anonymizováno, v domě na , adresa, . Dluh je tvořen nedoplatkem z vyúčtování služeb (SVJ) za období roku 2022-2023 a elektrické energie za období roku 2023 v celkové výši 26 919,66 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Po provedeném dokazování soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Mezi účastníky byla dne 1. 12. 2022 sjednána podnájemní smlouva k bytu č. H6.205 v 1. nadzemním podlaží domu na , adresa, , a to za podnájem 16 900 Kč/měsíc a se sjednanými zálohami za služby 3 210 Kč/měsíc. Po skončení nájmu k 22. 8. 2023 byl byt předán žalobci zpět, jak vyplývá z předávacího protokolu z 22. 8. 2023. Z přehledu plateb a z vyúčtování období od 1. 12. 2022 do 31. 5. 2023 a vyúčtování období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná dluží na nedoplatku elektřiny za rok 2023 částku 19 049,03 Kč (po započtení průběžných plateb záloh a jistoty 21 000 Kč) splatnou dne 12. 9. 2023 a částku 5 545,2 Kč splatnou 21. 10. 2023, dále na nedoplatku plateb do SVJ za rok 2023 částku ve výši 280,46 Kč splatnou 12. 9. 2023, částku ve výši 1 402,32 Kč splatnou 12. 9. 2023 a částku ve výši 642,65 Kč splatnou 21. 10. 2023. Dne 22. 7. 2024 byla žalovaná ze strany žalobce na existenci dluhu upozorněna a byla vyzvána k jeho úhradě ve lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Ta byla žalované odeslána dne 23. 7. 2024, jak plyne z podacího archu.Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jako vztah plynoucí z podnájemní smlouvy podle § 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle uvedeného ustanovení může dát nájemce byt do podnájmu. Pokud jde o platbu za tento podnájem, je třeba uplatnit analogicky ustanovení o nájemném podle § 2246 občanského zákoníku, kdy strany si sjednaly pevnou platbu za užívání bytu a k tomu zálohy na služby. Tuto částku tak byla žalovaná povinna hradit. Pokud se tak nestalo, přičemž důkazní břemeno o opaku, bylo na žalované a k žalobě se přes doručení do vlastních rukou nevyjádřila, bylo třeba vyjít z toho, že hrazeno nebylo. Žalovaná byla povinna uvedené částky za vyúčtování služeb (SVJ a elektřina) uhradit, přičemž neučinila-li tak ve stanovené lhůtě, dostala se jejím uplynutím do prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a žalobce je oprávněn požadovat úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Přiznané částky pak byly uloženy k zaplacení ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 077 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle advokátního tarifu, za čtyři úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření ve věci samé k výzvě soudu). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5. vyhlášky 2 180 Kč. Za každý úkon provedený do 31. 12. 2024 pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky ve výši á 300 Kč (3 x 300 Kč) a za každý úkon provedený od 1. 1. 2025 náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky ve výši á 450 Kč (1 x 450 Kč). Celkem tedy náklady žalobce činí 13 262 Kč.