94 C 228/2024-38 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem soudu doručeným dne 3.10.2024 domáhala rozvodu manželství, neboť manželé spolu déle než šest let nežijí.2. Manžel se k návrhu nevyjádřil, přestože byl prosinci 2024 a březnu 2025 obeslán na adresu svého bydliště , Anonymizováno, , v , adresa, v , Anonymizováno, , poštovní zásilky si však nevyzvedl.3. Manžel se vyjádřil až svému, soudem ustanovenému opatrovníkovi, který manžela obesílal na stejnou adresu v , adresa, . Tuto zásilku si již manžel převzal. Prostřednictvím opatrovníka manžel uvedl, že s rozvodem manželství souhlasí, k samotnému návrhu na rozvod se však nepřipojil, neboť se co do konkrétnějších příčin rozvratu manželství neztotožnil s tvrzeními manželky.4. Cizí prvek je ve věci dán tím, že manžel je občanem , Anonymizováno, a žije v , Anonymizováno, . Pravomoc českých soudů je dána, neboť manželka je státním občanem České republiky a má v České republice obvyklý pobyt (§ 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Rozhodným právem je právo české, neboť manželé jsou občany různých států a v době zahájení řízení neměli obvyklý pobyt ve stejném státě (§ 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb.).5. Soud má za prokázané tyto skutečnosti:6. Manželé uzavřeli dne , datum, manželství před Úřadem městské části , adresa, (oddací list).7. Manželé bydleli nejdříve v České republice, následně v roce 2009 se manžel přestěhoval do Norska, manželka jezdila za manželem (nesporné), narodil se jim zde dne 12.12.2013 se manželům narodil nezl. , Anonymizováno, (rodný list).8. Mezi manžely však vznikaly neshody ohledně způsobu společného hospodaření, v důsledku čehož se manželé následně citově odcizili. Manželé společně od roku 2017, kdy se manželka odstěhovala se synem zpět do České republiky, nežijí. Manželka následně ještě za manželem jezdila tak, aby se mohl vídat se synem, případně manžel jezdil do České republiky. Manžel má se synem hezký vztah (nesporné).9. Nezletilý Samuel byl svěřen do péče matky a otci bylo stanoveno výživné (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4.2.2021, č.j. 40 P 6/2020-100, který nabyl právní moci dne 24.2.2021).10. Soud neprováděl důkaz výslechem manžela, neboť tento se nevyjádřil, k jednání se nedostavil, o věc tak nejeví zájem a provedení jeho výslechu by bylo spojeno s obtížemi (§ 389 odst. 1 z.ř.s.).11. Vzhledem k tomu, že z rozsudku opatrovnického soudu ani z výslechu manželky nevyplývají žádné zvláštní důvody, pro které by rozvod z manželství mohl být v rozporu se zájmem dítěte, neprováděl soud důkaz dotazem na opatrovníka nezletilého (komentář k § 755 Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, k § 755).12. Právním posouzeném dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť manželé spolu déle než osm let nežijí. Příčinou rozvratu manželství byly neshody ohledně způsobu společného hospodaření, v důsledku čehož se manželé následně citově odcizili. Z postoje manželky u jednání a nezájmu manžela o rozvodové řízení vyplývá, že nemají na obnovení manželství zájem (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku). O poměrech nezletilého dítěte v době po rozvodu bylo již opatrovnickým soudem rozhodnuto (§ 755 odst. 3 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že mezi manžely není spor o poměrech nezletilého dítěte, lze mít za to, že rozvod manželství není v rozporu se zájmem nezletilého (§ 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku). Soud proto vyhověl návrhu manželky a výrokem I. manželství rozvedl.13. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z manželů právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci v řízení o věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (§ 23 z.ř.s.).14. Výrokem III. přiznal soud opatrovníku manžela právo na náklady na zastoupení (§ 140 odst. 2 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření ve věci, účast u jednání), tj. ve výši 4 500 Kč (sazba odměny za jeden úkon při tarifní hodnotě 10 000 Kč činí 1 500 Kč, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 1 350 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování ve výši 1 228,50 Kč. Soud nepřiznal opatrovníku odměnu za úkon, který měl spočívat v poradě s klientem, neboť tuto poradu opatrovník jednak nedoložil a dále lze tento úkon, i s ohledem na jednoduchost věci, zahrnout do úkonu příprava a převzetí věci. Soud nepřiznal opatrovníku odměnu za úkony, které měly spočívat v nahlížení do spisu, neboť za studium spisu by odměna opatrovníku náležela pouze za studium spisu v trestní věci (§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), kdy tento úkon lze zahrnout do úkonu příprava a převzetí věci. Celkově tak soud přiznal opatrovníku manžela částku 7 078,50 Kč, která bude po právní moci tohoto výroku poukázána opatrovníku manžela z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně.15. Výrokem IV. uložil soud manželovi zaplatit České republice – Městskému soud v Brně náhradu nákladů řízení, které doposud nesla, tj. náklady na zastoupení žalovaného opatrovníkem (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), neboť manžel si nepřebíral soudní zásilky a způsobil tak vznik těchto nákladů, navíc se k návrhu na rozvod manželství procesně zcela nepřipojil.16. Výrokem V. soud nepřiznal České republice – Městskému soudu v Brně právo na zaplacení soudního poplatku, tj. nákladů, které stát doposud nesl, neboť manželka sice byla od placení soudních poplatků osvobozena, v řízení o rozvod manželství se však poplatková povinnost z manžela osvobozeného od soudních poplatků na manžela druhého nepřenáší (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).