116 C 79/2025-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 29 080,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 8. 2023, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 900 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval, uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu a tím mu byl zřízen uživatelský účet. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Následně zaslal žalovanému návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný podepsal zadáním kódu 491005, jenž byl zaslán na dříve zadané telefonní číslo. Úvěr ve výši 13 900 Kč byl žalovanému poskytnut na bankovní účet dne 16. 8. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 180,19 Kč vrátit do 15. 9. 2023. Žalovaný však svoji povinnost řádně a včas nesplnil, když neuhradil ničeho. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 29 080,19 Kč s úrokem z prodlení od 16. 9. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024.2. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 16. 8. 2023 s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, dne 16. 8. 2023 úvěr ve výši 13 900 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o platbě. Jako variabilní symbol bylo zvoleno rodné číslo žalovaného, ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno: „Zapujcka , Anonymizováno, “. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 900 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 180,19 Kč do 15. 9. 2023. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku včetně příslušenství postoupil na žalobce. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován dopisem ze dne 20. 12. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 12. 2024 s lhůtou plnění do 3 dnů odeslané dle předloženého podacího lístku téhož dne. , právnická osoba, . na žádost soudu přípisem ze dne 11. 6. 2025 sdělila, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl ke dni 16. 8. 2023 žalovaný.6. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.7. Právní předchůdce žalobce lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích, nezjišťoval však žádné informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Nezabýval se tím, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnosti žalovaného úvěr splácet. Smlouva je tak dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná, přičemž soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.8. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 13 900 Kč, žaloba je tak částečně důvodná.9. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).10. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a nepodařilo se zjistit, jaké jsou jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 20. 12. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Výzva byla dle podacího lístku odeslána dne 20. 12. 2024. Nebylo prokázáno její doručení žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 30. 12. 2024). Dne 31. 1. 2024 žalovanému započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 2. 1. 2025. Žalovaný se tak ke dni 3. 1. 2025 dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 13 900 Kč, přičemž nezaplatil ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil, že by žalobci dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 3. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. žalobu zamítl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch žalobce i žalovaného byl v obdobné výši (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.13. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.