13 C 119/2025-79 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím (úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO:, IČO, ) poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána.3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky včetně příslušenství ve 120 měsíčních splátkách se splatností vždy k 25. dni měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 9,79 % ročně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru + akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, ). V rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti bylo o žalované zjištěno, že je , Anonymizováno, , bydlí v nájmu, má čistý měsíční příjem ve výši 27 599 Kč, součet splátek úvěrů činí 7 111 Kč, měsíční výdaje činí 12 481 Kč. Příjem žalované byl ověřen z potvrzení o příjmu (údaje o žalobkyni + doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru + potvrzení o příjmu žalované). Žalovaná bydlí v bytě ve správě , Anonymizováno, (výpis z katastru nemovitostí a společně se seznamem adres).5. Žalované byla poskytnuta částka 300 000 Kč (sdělení , právnická osoba, , č. l. 20 + výpis z úvěru). Žalovaná dle sdělení žalobkyně uhradila na úvěr částku ve výši 14 827,19 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne , datum, (zesplatnění úvěru vč. podacího archu). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, č. l. 33-69 + příloha ke smlouvě o postoupení pohledávky + oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dne 9. 10. 2024 (předžalobní výzva vč. podacího lístku).6. Dle soudu v řízení z předložených listinných důkazů nebylo prokázáno ověření reálných výdajů žalované. Tvrzení, že tyto reálné výdaje právní předchůdkyně zkoumala z výpisů z účtu žalované žalobkyně neprokázala ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně.8. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Této povinnosti žalobkyně nedostála, když soudu nedoložila ověření reálných výdajů žalované nad rámec splátek jiných závazků. Pokud žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalované, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.9. Pokud tedy byla následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.V řízení bylo prokázáno, že na úvěr byla čerpána částka 300 000 Kč, přičemž byla uhrazena částka 14 827,19 Kč a na jistině tedy zůstává částka 285 172,81 Kč. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 285 172,81 Kč. Na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 285 172,81 Kč, což je částka, kterou musí žalovaná žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalované tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).10. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni požadované úroky, úroky z prodlení, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.11. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu po provedené kapitalizaci celého nároku (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) přiznal právo na náhradu 32 % nákladů řízení (po kapitalizaci činil celkový nárok 430 532,92 Kč), které tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, účast na jednání soudu) ve výši 38 320 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 9 580 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 1 350 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč (za účast u jednání 450 Kč), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 8 330,70 Kč a soudní poplatek ve výši 11 937 Kč, tj. 32 % z 59 937,70 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 180 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).