19 C 169/2022-63 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 2. 2022 domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21.188,19 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8. 12. 2020, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce prostřednictvím stránky www.hellobank.cz a na základě které obdržela úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr zpět spolu s úroky a poplatky, svou povinnost však porušila, když řádně a včas nehradila sjednané splátky. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny, smluvních úroků a úroků za prodlení s hrazením úvěru.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Řízení bylo v průběhu přerušeno s ohledem na probíhající insolvenční řízení ohledně úpadku žalované. Insolvenční řízení bylo pravomocně ukončeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, kdy insolvenční soud rozhodl o zrušení schváleného oddlužení.4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas dne10. 11. 2025, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Dne 8. 12. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, prostřednictvím stránek předchůdce žalobce www.hellobank.cz. Na základě smlouvy obdržela žalovaná úvěr s úvěrovým rámcem 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celou částku úvěru zpět včetně RPSN ve výši 35,58 %. Před uzavřením smlouvy měl předchůdce žalobce posoudit úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z příjmů žalované ve výši 25.000 Kč, tvrzených nákladů na domácnost ve výši , právnická osoba, Kč a ostatních finančních závazků ve výši 4.800 Kč. Předchůdce žalobce si měl dále poměry žalované ověřit nahlédnutím do interního expertního systému ES a registru SOLUS.7. Žalovaná v průběhu trvání závazků nehradila sjednané splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s plněním své povinnosti, konkrétně se zaplacením splátky za období 6/2021–9/2021. Žalovaná načerpala celkem úvěr ve výši 22.791 Kč a na úvěr uhradila částku 3.757 Kč. S ohledem na prodlení žalované došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru předchůdcem žalobce ke dni 30. 11. 2021.8. Dne 10. 12. 2021 postoupil předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce skrze smlouvu o postoupení pohledávek. Žalobce tuto skutečnost oznámil žalované dne 21. 12. 2021. Žalobce následně dne 12. 1. 2022 vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek skrze předžalobní výzvu. Žalovaná i přes výzvu dluh neuhradila, a to ani částečně.9. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.15. Předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti vycházel primárně z tvrzení žalované, která uvedla, že disponuje příjmy ve výši 25.000 Kč a její výdaje se skládají z výdajů na bydlení ve výši 2.000 Kč. (žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů) a dále z částky 4.800 Kč na ostatní finanční závazky v podobě splátek hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.16. Tvrzené výdaje žalované žalobce žádným způsobem nedoložil, resp. v doplnění žaloby ze dne 6. 10. 2025 uvedl, že jeho předchůdce v průběhu posuzování úvěruschopnost nezjistil žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje uvedené žalovanou nevyly pravdivé. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce se při posouzení úvěruschopnosti spoléhal primárně na pravdivost údajů uvedených žalovanou. Soud se však s názorem žalobce, že je uvedené zkoumání úvěruschopnosti žalované dostačující, zcela neztotožňuje. Posuzování úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru. Odborná péče poskytovatele úvěru přitom spočívá mj. v tom, že se nemůže bez dalšího spoléhat na údaje tvrzené spotřebitelem. Nejvyšší soud k této otázce ve své judikatuře uvádí následující:„Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).Uvedené závěry českých soudů jsou zcela v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 uvedl, že poskytovatel úvěru má povinnost (a nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady.17. Předchůdce žalobce v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z tvrzení žalovaného, že její výdaje činí pouze 6.800 Kč, které se skládají z výdajů na bydlení a výdajů na jiné finanční závazky. Konk