2108 C 21/2025-60 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 862 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 464,87 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 21 502 Kč. Dále požadovala úhradu sjednaného úroku z úvěru od 26. 3. 2024 do zaplacení z částky 44 259,05 Kč. Do doby zesplatnění žalovaný uhradil 5 splátek po 3 262 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Současně provedla tzv. scoring dle metodiky ČNB s využitím dotazů do databáze bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů a ověření žalovaného v rámci dostupných registrů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, podal žalovaný žádost o úvěr. Návrh smlouvy mu byl poskytnut dne , datum, , kdy mu byly poskytnuty i předsmluvní informace. Následně stejný den byl uzavřen dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru a žalovaný prohlásil, že se seznámil se všemi informacemi poskytnutými žalobkyní. Rovněž dne , datum, bylo provedeno hodnocení klienta. Dne , datum, v 21:34 byla zaslána autorizační platba a v 21:35 bylo zaslána SMS informace o odeslání platby. Dne , datum, v 18:10 hod. pak žalovaný odeslal žalobkyni potvrzovací SMS (viz návrh smlouvy o úvěru, informace o podpisu smlouvy na dálku, předsmluvní formulář, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy, prohlášení klienta a informace pro klienta, doklady o odeslané kontrolní platbě a SMS zprávách). Částka 45 000 Kč byla ze strany žalobkyně vyplacena žalovanému dne , datum, (viz doklad o vyplacení úvěru). Dne , datum, pak žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptuje jeho návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku č. 1. Žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu (viz. fotografie OP žalovaného). Dne , datum, . v 21:18 hod. žalobkyně provedla šetření v databázi NRKI, kdy bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr u 2 bankovních institucí, což mírně zvyšuje riziko, že žalovaný nebude úvěr splácet, dále vyplynulo, že celková částka z kreditních karet, čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a zbývající částky splátkových operací v roli žadatele je u žalovaného 52 728 Kč, dluh po splatnosti byl 0 Kč (výpis z NRKI). Z výpisu z registru SOLOUS bylo zjištěno, že k datu , datum, nebyl ve vztahu k žalovaného evidován žádný záznam. Na základě smlouvy č. , hodnota, byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč (viz návrh smlouvy o úvěru, dodatek č. 1 k návrhu a oznámení o schválení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet žalobkyni v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 262 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 83,55 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 156 576 Kč. Účastníci si dále sjednali pro případ nesplnění povinností dle smlouvy možnost žalobkyně účtovat smluvní pokuty a úroky z prodlení (viz návrh smlouvy č. , hodnota, , splátkový kalendář a předsmluvní formulář). Z hodnocení klienta ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 14 750 Kč od srpna 2009, kdy se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Jeho výdaje byly specifikovány jako životní minimum ve výši 4 860 Kč a výdaje na bydlení 5 090 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí s rodiči. Z výplatního lístku za duben a květen 2023 bylo zjištěno, že v uvedené měsíc měl žalovaný mzdu ve výši 655,05 EUR a 751,55 EUR. Dále byl doložen přehled blíže nespecifikovaných plateb ve prospěch žalovaného, ze kterého vyplynulo, že v období od února 2023 do června 2023 žalovaný obdržel částky v rozmezí od 572,63 EUR do 755,63 EUR měsíčně.4. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem 5 splátek po 3 262 Kč. Žalobkyně tyto platby započetla z části na jistinu úvěru, a z části na sjednaný úrok (viz splátkový kalendář a karta klienta).5. Z přehledu upomínek, dokladů o jejich odeslání, výzvy k úhradě dlužených splátek a oznámení o zesplatnění bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, upozornila jej na to, že pokud řádně nebude hradit, přistoupí ke zesplatnění úvěru, což také dopisem ze dne , datum, učinila. Dlužné platby vyčíslila částkou 54 862 Kč.6. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 45 000 Kč.7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).10. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela