2119 C 13/2025-88 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 2. 4. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 223 310 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřel se žalovaným dne 13. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytl mu částku 150 000 Kč, žalovaný zaplatil toliko 82 485 Kč. Žalovaná částka z této smlouvy činila 161 391,06 Kč na jistině, smluvní pokuty a náklady vymáhání, úrok ve výši 65,44 % ročně od 23. 3. 2024 do 15. 4. 2024 a ve výši 14,75 % ročně od 16. 4. 2024 a úrok z prodlení.2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal s tím, že žalobce neověřil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a ta je tak absolutně neplatná. Navrhl, aby byl zavázán zaplatit toliko rozdíl poskytnuté a zaplacené částky ve výši 67 515 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.3. Řízení bylo usnesením ze dne 22. 1. 2026, č.j. 2119 C 13/2025-78, částečně zastaveno, když žalobce vzal zpět svůj nárok na zaplacení částky 19 220 Kč s úrokem z prodlení na jistině (resp. přirostlých úrocích), částky 7 206,95 Kč na smluvní pokutě a snížil požadovaný úrok od 23. 3. 2024 do 15. 4. 2024 na výši 9,45 % ročně.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru SOLUS, vyhodnocením formuláře vyplněného žalovaným a nahlédnutím do dokladů o výši mzdy žalovaného. Žalovaný žalobci sdělil, že jeho čistý měsíční příjem je ve výši 50 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 7 450 Kč. Ostatní náklady ve výši životního minima do formuláře doplnil žalobce. Žádné výdaje žalovaný žalobci neprokázal. Žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, ., uvedl, že žije u rodičů. Žalovaný ve formuláři uvedl, že nemá dostatečnou rezervu na překlenutí období poklesu sezónního příjmu. Žalobci byly předloženy doklady o příjmu žalovaného v průměrné měsíční výši 51 226,75 Kč (12/2022 – 3/2023).6. Dne 13. 3. 2023 byl vyhotoven a žalovaným jedinečným kódem podepsán návrh na uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, kdy úvěr měl být ve výši 150 000 Kč a žalovaný měl být zavázán platit splátky po 9 165 Kč měsíčně na jistinu, úrok ve výši 65,43 % ročně a další poplatky a nároky žalobce. Žalobce odeslal dne 13. 3. 2023 žalovanému na jím uvedený účet 1 Kč s tím, že variabilní symbol této platby má být žalovaným použit k podpisu smlouvy o úvěru na dálku prostřednictvím SMS v souladu s dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy. Oznámením ze dne 15. 3. 2023 žalobce žalovanému sděloval, že jeho úvěr byl schválen, smlouva je platná (oznámení, vrácená obálka).7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že částku 150 000 Kč žalovaný obdržel dne 14. 3. 2023. Z karty klienta a dokladů o odchozích platbách předložených žalovaným pak vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem 82 485 Kč (9 x 9 165 Kč).8. Dne 16. 2. 2024 a 18. 3. 2024 žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení dlužných splátek s tím, že může být jinak celý úvěr sesplatněn, k čemuž došlo na základě oznámení ze dne 21. 3. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu přípisem ze dne 10. 1. 2025 (výzva, podací arch).9. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:10. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).11. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).12. Ověřování úvěruschopnosti v tomto případě považuje soud za zcela nedostatečné. Doloží-li žadatel o úvěr příjmy ve výši kolem 50 000 Kč měsíčně, nelze z toho bez dalšího usoudit, že bude úvěruschopný. Žalobce nevyvinul žádnou aktivitu směřující k ověření reálných nákladů žalovaného, jeho příjmy tak nebylo možno s čímkoli porovnávat. Příjem kolem 50 000 Kč měsíčně současně zdaleka nemusí být dostačující v případě, že by žalovaný měl např. několik vyživovacích povinností či drahé bydlení. Žalovaný žalobci sám sdělil, že finanční rezervou nedisponuje. Splátka ve výši 9 165 Kč měsíčně nebyla při takovém příjmu zanedbatelná, nehledě na zcela nemravné nároky žalobce mimo jistinu (úrok, smluvní pokuty apod.).13. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku), je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).14. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému ve výši 150 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 82 485 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 67 515 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.15. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný navrhoval lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, soud ji měl za přiměřenou (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).16. Výrokem II., III. IV. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny, smluvních pokut a příslušenství (nákladů vymáhání, úroků, úroků z prodlení), na které žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměl nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.17. Výrokem V. rozhodl soud o nákladech řízení ve prospěch procesně úspěšnějšího žalovanému, když po porovnání míry úspěchu ve věci dospěl k závěru, že žalobce je povinen nahradit žalovanému 39,6 % nákladů, které mu vznikly. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta ve výši 9 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle ustanovení § 7 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 11. 7. 2025, 18. 11. 2025) a ve výši 8 980 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby po snížení předmětu řízení částečným zastavením (podání ze dne 23. 2. 2026, účast u jednání dne 25. 2. 2026), pěti režijních paušálů po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovného ze , adresa, a zpět ve výši 1 588 Kč, náhrady za promeškaný čas na cestě ve výši 900 Kč podle ustanovení § 14 advokátního tarifu a náhrady DPH ve výši 10 575,18 Kč, celkem tedy náklady řízení žalovaného činí 60 933,18 Kč. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 39,6 % této částky, tj. 24 129,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).