Městský soud v Brně 272 C 16/2025-36 – Náklady řízení

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 7. 3. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne 10. 3. 2025 žalované poskytla úvěr ve výši 67 000 Kč s úrokem 68,81 %. Žalovaná se zavázala úvěru splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 126 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná dostane do prodlení o délce 30 dnů, ujednání úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku. Žalovaná neuhradila ničeho, proto jej dne 26. 6. 2025 žalobkyně zesplatnila. Žalobkyně požaduje novou jistinu ve výši 78 476,62 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 870,72 Kč, úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Z návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , předsmluvního formuláře, dodatku č. , hodnota, , kopie OP, základních informací o klientovi, dokladu o odeslání 1 Kč, potvrzení o zaslání SMS, prohlášení klienta, oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku dne 10. 3. 2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 67 000 Kč s úrokem 68,81 % a RPSN 95,25 %. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 198 048 Kč ve 48 splátkách ve výši 4 126 Kč.6. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že úvěrovaná částka 67 000 Kč byla žalované vyplacena dne 10. 3. 2025 na bankovní účet.7. Ze hodnocení klienta, výpisu NRKI a výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že příjmy žalované plynuly ze zaměstnání a činily 56 806 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu jsou patrné další vklady hotovosti a značné množství položek na výdajové stránce, platební bilance žalované byla kladná. Žalovaná bydlí ve vlastním bydlení. Žalovaná zohlednila výdaje žalované ve výši 9 603 Kč na bydlení, splátky 9 150 Kč a ostatní 300 Kč.8. Z karty klienta se podává, že žalovaná nezaplatila ničeho.9. Z výzvy ze dne 23. 6. 2025, ze dne 23.5. 2025 a ze dne 26. 6. 2025 soud ničeho nezjistil, neboť k těmto výzvám žalovaná nepředložila doklad o doručení žalované (doručenka ze dne 13. 3. 2025 všem výzvám časově předchází).10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 se podává, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.11. Z výzvy ze dne 18. 11. 2025 a podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k zaplacení částky 79 874 Kč s příslušenstvím.12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry.14. Soud při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud považuje smluvní ujednání, kterými se žalovaná zavázala vrátit celkem 198 048 Kč, z toho úrok odpovídající sazbě 68,81 %, při celkovém RPSN 95,25 % při řádném splácení spolu s ujednáním o smluvní pokutě ve výši 499 Kč za každou splátku (s limitací na 2 999 Kč ročně), úhradě nákladů za upomínání ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení a o smluvní pokutě 0,1 % denně (s limitací částkou 237 657 Kč) za nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ustanovení § 1813 o. z. přitom poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky, která byla žalované poskytnuta (67 000 Kč) s částkou, kterou měla žalovaná uhradit (198 048 Kč, a to při řádném splácení) ve spojitosti s ujednanými sankcemi za prodlení, je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany a ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného.15. Žalobkyně tak žalované poskytla plnění ve výši 67 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila spolu s příslušenstvím představovaným zákonnými úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že je soud přiznal ode dne následujícího po dni uvedeném ve výzvě ze dne 18. 11. 2025, tedy od 4. 12. 2026 (výrok I).16. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl (výrok II), neboť ujednání o zbývajících nárocích vychází z absolutně neplatné smlouvy.17. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla úspěch toliko do částky 67 000 Kč a neúspěch do částky 12 874 Kč a poměr jeho úspěchu tak činí 44 % (72 % úspěch – 28 % neúspěch). Náklady řízení žalobkyně činí 30 144,80 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 638 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem podle § 7 pol. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby po 4 820 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast při jednání) a dále ze tří režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to včetně DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení poměrnou částku 13 264 Kč.