31 C 129/2025-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu 21 171,42 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě které se žalovaná zavázala poskytnout mu peněžní prostředky v souhrnné výši 8 000 Kč, které žalobce čerpal a žalované v souladu se smlouvou zaplatil celkem 29 171,42 Kč. Rozdílu mezi těmito částkami ve výši 21 171,42 Kč se domáhá z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Smlouvu o revolvingovém úvěru označil za neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, protože výše sjednaného úroku je nepřiměřená. Průměrná roční úroková sazba dle ČNB v období, kdy byla smlouva uzavřena, činila 8,83 % ročně. V uzavřené smlouvě však úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně, což znamená 370 % ročně. V tomto směru žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 234/2005 ze dne 24. 1. 2007 a na nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11. Rozpor s dobrými mravy shledával i v nepřiměřených smluvních pokutách a sjednaných poplatcích. Dále pak namítal, že shora uvedená smlouva je neplatná, neboť žalovaná nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalobce, čímž porušila ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve shora uvedeném závazkovém vztahu vystupovala žalovaná jako podnikatel, žalobce jako spotřebitel. Žalobce odkázal na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, dále na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 ohledně nepodložených prohlášení spotřebitele. S odkazem na tam uvedené závěry žalobce tvrdí, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná. Nadto dle jeho názoru neobsahuje podstatné zákonné náležitosti, protože neinformuje spotřebitele o úrocích z prodlení a neobsahuje faktickou výši roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr.2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Uvedla, že úvěruschopnost žalobce řádně, důkladně a nadstandardně posoudila a zcela tak splnila podmínky § 86 a § 87 ZSÚ. Žalovaná před poskytnutím úvěru detailně zkoumala informace získané nejen přímo od žalobce, ale též informace z bankovního účtu žalobce a informace zjištěné na základě lustrací ve veřejně dostupných rejstřících (NRKI, BRKI, centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík). Namítala, že jí CDU v rozhodnutí C-449/13, CA Consumer finance SA neukládá povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem a dodala, že se může při posouzení úvěruschopnosti spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem, ledaže má důvod pochybovat o správnosti jím uvedených informací. Příjmy žalobce uvěřovala z detailního výpisu z bankovního účtu žalobce za období 12 měsíců před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a výdaje žalobce ověřila pomocí normativních životních nákladů, když nad rámec požadavků zákona výdaje ověřila pomocí několikanásobku normativních životních nákladů. Zdůraznila, že jednou z okolností rozhodných pro posouzení, zda poskytovatel úvěru nashromáždil dostatek informací, je celková výše úvěru sjednaná ve smlouvě. Výše úvěru v řešené věci činila pouze 8 000 Kč, má tedy za to, že řádně dostála povinnosti před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalobce. V lustraci NRKI žalobce měl před uzavřením úvěru 1 ukončenou smlouvu o nesplátkových produktech, 3 otevřené nesplátkové produkty, 5 otevřených úvěrů splátkových produktů, 1 zamítnutou, 1 odvolanou a 1 rozpracovanou žádost o splátkový produkt, celkem 10 ukončených smluv o splátkových produktech a 4 otevřené úvěry karetních produktů. Je tedy zřejmé, že žalobce byl schopen splácet své další úvěrové závazky a jeho výdaje v době pořízení výpisu odpovídaly tomu, že je schopen splatit úvěr ve výši jistiny 8 000 Kč. Žalovaná dále odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Co se týče výše úročení u tohoto úvěru, uvedla, že úvěr byl sjednán jako krátkodobý v nízké částce, nezajištěný a krátká doba poskytnutí úvěru je jedním z důvodů, proč je míra úročení takto vysoká.3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě které žalovaná žalobci poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč a žalobce z něj zaplatil žalované částku 29 171,42 Kč, tato skutečnost byla zjištěna z přehledu plateb, které žalobce žalované po dobu trvání smluvního vztahu zaplatil. Výše zápůjční úrokové sazby byla sjednána pevnou sazbou 1,016 % denně, tedy 370 % ročně. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za nedodržení splátkového kalendáře v podobě smluvních pokut a nákladů na vymáhání dlužné částky. Současně byly žalobci předány i údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru.5. Dle přehledu úrokových sazeb ČNB úroková sazba u úvěrů k datu 31. 3. 2024 dosahovala výše 8,83 % ročně.6. Dopisem ze dne , datum, žalobce od smlouvy č. , hodnota, odstoupil a žalovanou vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 171,42 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalované bylo zjištěno, že toto posouzení bylo provedeno , datum, . Posuzovaným byl žalobce, v listině bylo uvedeno, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 3 osoby. Výše pravidelných měsíčních výdajů uvedená žalobcem byla zjištěna ve výši 16 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 21 000 Kč a na další nezbytné výdaje 15 000 Kč. Výše příjmu uvedená žalobcem byla 65 000 Kč a ověřený čistý měsíční příjem byl zjištěn ve výši 58 040 Kč. Rezerva pro výdaje byla shledána ve výši 600 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 27 780 Kč a disponibilní příjem ve výši 14 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Ze sumáře z odpovědí úvěrového registru NRKI bylo zjištěno, že žalobce měl ke dni , datum, evidovanou zbývající částku jistin ke splacení ze splátkových produktů ve výši 1 023 714 Kč a karetních produktů ve výši 114 587 Kč. Dále měl evidovány 3 otevřené nesplátkové produkty, 1 ukončenou smlouvu, 5 otevřených splátkových produktů, 1 zamítnutou žádost, 1 odvolanou žádost, 1 rozpracovanou žádost, 10 ukončených smluv a 4 otevřené karetní produkty. Žalobkyně předložila soudu výpis z účtu společnosti , právnická osoba, . za období od , datum, do , datum, , ze kterého bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu činí 1,54 Kč. Z obecných principů posuzování a filozofie žalované bylo zjištěno, že v uvedeném dokumentu žalovaná deklarovala své principy, na kterých založila posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. Z návrhu na uzavření smlouvy o RePůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce požádal , právnická osoba, , , právnická osoba, . o úvěr ve výši 163 000 Kč, který se zavázal splácet ve 120 měsíčních splátkách po 2 283 Kč, přičemž ze smlouvy dále plyne, že částka 143 000 Kč měla být použita na předčasné splácení převáděných závazků ze smlouvy o půjčce v původní výši 147 400 Kč a částka ve zbývající výši 20 000 Kč bude žalobci k dispozici k volnému použití, smlouva byla žalobcem podepsána. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel označenou smlouvu o úvěru s , právnická osoba, ., na základě této smlouvy požádal banku o úvěr ve výši 150 000 Kč, který se zavázal splácet v 60měsíčních splátkách ve výši 3 793 Kč.8. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobcem a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalovaná je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalovaná poskytla žalobci peněžní prostředky v částce 5 000 Kč.9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů