34 C 206/2025-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 18. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 482 Kč s odůvodněním, že žalovaný, jakožto vlastník vozidla registrační značky , SPZ, neměl v období od 27. 4. 2024 do 17. 10. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „povinné ručení“). Žalobce má tedy nárok na zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 31. 10. 2024 vyplývá, že žalovaný byl jako vlastník a provozovatel vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo r.z. , Anonymizováno, – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 za dobu od 26. 10. 2023 do 26. 4. 2024 ve výši 16 182 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč; splatnost příspěvku nastala dne 14. 1. 2025. Přípisem ze dne 21. 1. 2025 a 14. 2. 2025 byl žalovaný opětovně vyzýván k zaplacení příspěvku ve výši 16 182 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. K zaplacení byl žalovaný vyzván taktéž v rámci předžalobní upomínky ze dne 18. 7. 2025. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho.5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále aplikoval zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle jeho § 45 odst. 2 ve spojení s § 6 odst. 1 provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 6 odst. 1, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit , Anonymizováno, náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 1970 o. z., ocitne-li se dlužník v prodlení s plněním má věřitel právo požadovat po dlužníku zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalovaný byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tuto povinnost však nesplnil. V období od 27. 4. 2024 do 17. 10. 2024, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno a kdy byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, tj. za dobu 174 dní, činí dluh 16 182 Kč při denní sazbě 93 Kč za vozidlo - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 podle § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Žalovaný je tedy ve smyslu ust. § 45 odst. 1 a 3 zákona č. 30/2024 Sb. osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 16 182 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty k plnění stanovené v rámci každé jednotlivé výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.10. Z důvodů shora vyložených soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku.11. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč,- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění za tři úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění),- náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky za tři úkony ve výši á 100 Kč,- náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. při sazbě 21 % (z odměny a náhrad advokáta) ve výši 252 Kč.Celkem tedy náklady žalobce činí 2 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.