42 C 219/2025-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 23. 6. 2024 domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21.124,75 Kč. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých poskytl žalovanému částky 20.000 Kč a 30.000 Kč, tedy celkem 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tyto částky zpět spolu s úroky a poplatky, svou povinnost však porušil, když řádně a včas nehradil sjednané splátky. Předchůdce žalobce následně postoupil obě pohledávky za žalovaným na žalobce, který se touto žalobou domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek včetně příslušenství a poplatků.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 17. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit celou částku úvěru zpět a dále uhradit částku ve výši 17.362 Kč, která zahrnovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 9.942 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.996 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit skrze 52 týdenních splátek po 719 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 16. 7. 2023. Úroková sazba činila 86 % p. a. a RPSN činila 162,08 % (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalovaný uhradil předchůdci žalobce od uzavření smlouvy celkem částku 12.600 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Poslední příslušnou splátku uhradil dne 14. 4. 2023. Následně se dostal do prodlení s hrazením splátek a další úhradu neprovedl.6. Právní předchůdce žalobce následně uzavřel s žalovaným ve stejný den, tedy 17. 7. 2022, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit celou částku úvěru zpět a dále uhradit částku ve výši 21.014 Kč, která zahrnovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 13.061 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.453 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit skrze 45 týdenních splátek po 1.134 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 29. 12. 2022. Úroková sazba činila 88 % p. a. a RPSN činila 161,10 % (prokázáno smlouvou o úvěru). Žalovaný uhradil předchůdci žalobce od uzavření smlouvy celkem částku 43.100 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Poslední příslušnou splátku uhradil dne 14. 4. 2023. Následně se dostal do prodlení s hrazením splátek a další úhradu neprovedl.7. Před uzavřením obou uvedených smluv vyplnil žalovaný zákaznické karty, ve kterých uvedl, že má základní vzdělání, pracuje jako OSVČ, má pravidelný měsíční příjem cca 31.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti měly činit 40.000 Kč. Žalovaný uvedl, že žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost a odhadované měsíční výdaje má 9.000 Kč. Dle zákaznické karty měl žalovaný uvedené údaje předchůdci žalobce doložit skrze proplacené faktury, nicméně žalobce soudu tyto listiny nepředložil a nedoložil ani jiné listiny prokazující tvrzení žalovaného.8. Dne 27. 1. 2025 právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly na žalobce postoupeny i obě výše jmenované pohledávky za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh). Žalobce oznámil žalovanému, že pohledávky byly postoupeny, dne 27. 1. 2025 (prokázáno oznámením včetně podacího lístku). Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 16. 4. 2025, žalovaný však ani přes to dlužné částky neuhradil (prokázáno výzvou včetně podacího lístku).9. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.15. K prokázání skutečnosti, že předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované, žalobce předložil vyplněné zákaznické karty žalovaného. Ačkoliv je v zákaznických kartách uvedeno, že předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalovaného skrze faktury žalovaného, žalobce takové listiny ani přes výzvu soudu nedoložil. V zákaznických kartách není dále zmínka o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce ověřoval tvrzené výdaje žalovaného, které se přitom na první pohled jeví jako nepřiměřené při srovnání s obvyklými měsíčními výdaji v dané době a místě. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že žije s rodiči a další čisté příjmy domácnosti činí 40.000 Kč; z předložených listinných důkazů však není zřejmé, zda si předchůdce žalobce i tyto údaje nějakým způsobem ověřoval či zda vycházel pouze z tvrzení žalovaného. Ze zákaznických karet ani z jiných předložených listin dále není zřejmé, zda a případně jakých způsobem předchůdce žalobce vyhodnotil, zda bude žalovaný schopen splácet oba úvěry současně.16. Žalobce i přes výzvu soudu neuvedl, jakým konkrétním způsobem zohlednil jeho předchůdce všechny uvedené informace od žalovaného, jak posoudil jeho příjmovou stránku oproti výdajové, jak vyhodnotil ostatní skutečnosti, které mohly ovlivnit schopnost žalovaného úvěr splácet a na základě kterých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že je žalovaný schopen oba úvěry splácet. Věřitel má přitom s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž