43 C 256/2025-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 36 011 Kč s úroky z prodlení uvedenými ve výroku I s odůvodněním, že žalovaná byla na základě nájemní smlouvy ze dne 28.1.2022 nájemkyní bytu č. , hodnota, v 1. podlaží domu na adrese , adresa, ve vlastnictví žalobce na dobu určitou 6 měsíců od 1.2.2022, nájemné bylo sjednáno ve výši 3 573 Kč. Žalovaná byt užívala po skončení nájmu až do 16.11.2023, kdy jej vyklizený předala žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení náhrady za užívání bytu za dobu po skončení nájmu do vyklizení, a to za září a říjen po 3 563 Kč a za listopad poměrnou část do vyklizení ve výši 1 898 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši 26 987 Kč. Žalobce požadoval úrok z prodlení z dlužných částek za užívání bytu od prvního dne následujícího měsíce do zaplacení a z nedoplatku z vyúčtování od 1.9.2024. Žalovaná byla marně vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci s tímto postupem za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 28.1.2022 nájemní smlouvu, jíž žalobce přenechal žalované do užívání předmětný byt, nájem byl sjednán na dobu určitou 6 měsíců od 1.2.2022, ve smlouvě bylo vyloučeno prodloužení nájmu dle § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen "o.z.", nájemné činilo 3 573 Kč (nájemní smlouva z 28.1.2022, výpočtový list). Žalovaná předala byt žalobci dne 16.11.2023 (protokol o předání bytu). Žalobce žalované vyúčtoval služby za období 01/2023 až 12/2023 vyúčtováním, jehož výsledkem byl nedoplatek ve výši 26 986,77 Kč, se splatností 31.8.2024, vyúčtování bylo žalované zasláno prostřednictvím , právnická osoba, ., dne 17.4.2024 (vyúčtování, poštovní podací arch). Žalobce žalovanou výzvou ze dne 11.7.2024 vyzval k úhradě dluhu mimo jiné za žalované období (předžalobní upomínka, zásilka).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla nájemkyní bytu od 1.1.2022 na dobu určitou 6 měsíců, nájem zanikl uplynutím sjednané doby nájmu. Žalovaná neodevzdala žalobci byt v den skončení nájmu, ale dále jej užívala až do 16.11.2023. Žalobce má podle ustanovení § 2295 o.z. ode dne následujícího po skončení nájmu právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení náhrady za měsíce září a říjen 2023 po 3 563 Kč za měsíce a za část měsíce listopadu do 16.11.2023 ve výši 1 898 Kč je tak důvodný. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb má oporu v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná se s úhradami ocitla v prodlení, a žalobce tak má v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení z dlužných částek až do jejich zaplacení, výše úroku z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vždy ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jenž byl ve věci zcela procesně úspěšný, soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 041 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 441 Kč a částky 600 Kč představující dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony (žaloba, výzva k plnění), na jejíž přiznání by měl žalobce právo v případě, že by nebyl v řízení zastoupen advokátem (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Soud žalobci se zřetelem k závěrům vysloveným Ústavním soudem v nálezu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, nepřiznal náhradu nákladů na zastupování advokátem, když v řízení nebyl se zřetelem k povaze sporu zjištěn opak toho, že nejsou nákladem účelně vynaloženým. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.