43 C 64/2025-113 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení 37 971,84 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku II s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, ) poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 9.10.2023 finanční prostředky ve výši 29 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila celkem 6 258 Kč, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, a BRKI a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žalobce akcentoval, že odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a řádně zvážila své možnosti. Alternativně žalobce požadoval částku odpovídající dlužné jistině z titulu bezdůvodného obohacení.Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. , Anonymizováno, . poskytla žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9.10.2023 finanční prostředky celkem ve výši 29 000 Kč, a to ve výši 5 000 Kč dne 9.10.2023, ve výši 10 000 Kč dne 17.10.2023, ve výši 7 000 Kč dne 23.10.2023, ve výši 5 000 Kč dne 24.10.2023 a ve výši 2 000 Kč dne 11.12.2023 (úvěrová smlouva, výpisy z aplikace). Společnost , Anonymizováno, . postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne 27.1.2020 žalobci (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná byla vyzvána k úhradě zástupcem žalobce (předžalobní výzva, podací lístek).Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť poskytovatel úvěru nedostál řádně své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 uvedeného zákona posoudit úvěruschopnost žalované, neboť postupoval zcela formálně a kromě lustrací ve shora uvedených veřejně dostupných databázích se spolehl pouze na údaje od žalované.Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat ani úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce, jehož aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z., právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplatné jistiny ve výši 22 742 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutou částkou 29 000 Kč a úhradami žalované 6 258 Kč. Soud proto žalobě co do částky 22 742 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 ost. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšnější, podle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.