49 C 154/2025-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 47.085,09 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 20.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 2.300 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 2.400 Kč, jinak ničeho. Dále žalovaný podle smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, dne , datum, čerpal částku ve výši 30.000 Kč v hotovosti, tuto se zavázal splácet spolu s úroky a jinými poplatky v 21 měsíčních splátkách po 3.175 Kč. Podle této smlouvy žalovaný zaplatil částku 2.300 Kč. Smlouvou ze dne , datum, byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 8. 1. 2026, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali , jméno FO, za , právnická osoba, a žalovaný, že podle ní , právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl podle této smlouvy splácet 21 měsíčních splátek po 2.300 Kč, celkem měl zaplatit 48.285 Kč.5. Z karty zákazníka ze dne , datum, soud zjistil, že podle ní žalovaná v době podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru ke dni , datum, bydlel „s rodiči“, měl základní vzdělání, byl svobodný a měl jednu vyživovací povinnost, byl na mateřské dovolené a úvěr potřeboval na „neočekávané výdaje“. Čistý příjem žadatele je uveden v částce 8.300 Kč měsíčně, další příjem žadatele je uveden v částce 630 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti ve výši 20.000 Kč (tyto nejsou nijak rozvedené). Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v částce 5.000 Kč. Na formuláři je uvedeno, že čistý příjem žadatele byl ověřen dokumenty „výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“ a v této části je ručně připsáno „8.300 + 630“. Případné doložení „dalšího čistého příjmu domácnosti“ ve výši 20.000 Kč z ničeho neplyne. Soud nevzal za prokázané, že by , právnická osoba, před poskytnutím spotřebitelského úvěru tyto údaje ověřovala. Již samy o sobě tyto údaje vzbuzují pochybnosti o tom, zda mohou mít oporu v realitě. Jeví se jako zcela mimo realitu, že by žalovaný (který měl podle zákaznické karty a sdělení zástupce žalobce při jednání pečovat o nezletilé dítě) měl běžné měsíční výdaje pouze v částce 5.000 Kč, stejně jako se jeví mimo realitu, že by žalovaný měl potřebu čerpat prostředky od , právnická osoba, v částce 20.000 Kč, když tato částka je nižší než rozdíl mezi tvrzenými měsíčními příjmy a výdaji žalovaného podle přehledu v zákaznické kartě, tzn. pokud by údaje byly pravdivé, žalovaný by měl dostatek volných prostředků a neměl by potřebu čerpat další, tím spíše pak za podmínek, které pro něj nebyly vůbec výhodné, pokud jde o výši částky, kterou měl za čerpání prostředků zaplatit. O tom, že reálné poměry žalované byly zcela odlišné od toho, co je uvedeno v zákaznické kartě, svědčí též okolnost, že namísto sjednané částky 48.285 Kč žalovaný zaplatil pouze částku 2.400 Kč, tj. pouze jednu celou a zanedbatelnou část druhé měsíční splátky. Též toto svědčí o tom, že majetkové poměry a finanční návyky žalovaného byly takové, že neumožňovaly dlouhodobé (po dobu 21 měsíců) splácení částky ve výši 2.300 Kč měsíčně.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali , jméno FO, za , právnická osoba, a žalovaný, že podle ní , právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku 30.000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl podle této smlouvy splácet 21 měsíčních splátek po 3.175 Kč, celkem měl zaplatit 66.669 Kč.7. Z karty zákazníka ze dne , datum, (na kartě předložené soudu je uvedeno datum „, datum, , soud však vychází z toho, že se jedná o zjevnou chybu v psaní, pozn. soudu) soud zjistil, že podle ní žalovaná v době podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru bydlel „s rodiči“, měl základní vzdělání, byl svobodný a měl jednu vyživovací povinnost, byl na mateřské dovolené a úvěr potřeboval na „neočekávané výdaje“. Čistý příjem žadatele je uveden v částce 8.300 Kč měsíčně, další příjem žadatele již žádný uvedený není, další čisté příjmy domácnosti ve výši 35.000 Kč (tyto nejsou nijak rozvedené). Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v částce 4.000 Kč. Tzn. podstatně se navýšily „další příjmy domácnosti“ v porovnání se situací dne , datum, , a naopak klesly „odhadované výdaje“. Na formuláři je uvedeno, že čistý příjem žadatele byl ověřen dokumenty „výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“ a v této části je ručně připsáno „8.300“, tzn. již zde není uvedena částka 630 Kč, což měl být přídavek na dítě. Případné doložení „dalšího čistého příjmu domácnosti“ ve výši 35.000 Kč z ničeho neplyne. Žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by výrazné změny v příjmech a odhadovaných výdajích v době necelého měsíce (srov. , datum, a , datum, ) budily jeho pozornost a že by se v této souvislosti podrobněji zabýval otázkou reálnosti údajů uvedených na kartě zákazníka. Pokud se jevily zcela nereálně částky a údaje uvedené na zákaznické kartě ze dne , datum, , pak tato nereálnost je ještě výraznější v případě zákaznické karty ze dne , datum, . Sotva by žalovaný měl potřebu čerpat částku 30.000 Kč, kdyby reálné příjmy jeho domácnosti byly 43.300 Kč a reálné výdaje 6.300 Kč. Již samy opakované žádosti o úvěr v krátkém časovém odstupu (potřeba částky 20.000 Kč dne , datum, a potřeba dalších 30.000 Kč dne , datum, ) naopak vypovídají o tom, že reálné příjmy žalovaného (resp. jeho domácnosti) v žádném případě nepostačovaly k pokrytí jeho reálných nákladů. Ostatně i následný vývoj, kdy žalovaný nezaplatil ani jednu celou splátku ze sjednaných 21 měsíčních splátek, je nepochybně dokladem toho, že žalovaný nebyl schopen dlouhodobě (po dobu 21 měsíců) úvěr splácet. Již samy okolnosti uvedené v kartě zákazníka přitom i průměrně vzdělané osobě (natož pak profesionálovi, jímž , právnická osoba, v dané oblasti nepochybně je) musely signalizovat vysokou rizikovost obchodu.8. Pokud jde o ověření údajů v kartách zákazníka, soud nevzal za prokázané, že by informace v nich uvedené poskytovatel zápůjčky ověřoval (k tomu mj. soud vyzýval žalobce před nařízením jednání k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů; rovněž při jednání se soud žalobce dotazoval, zda údaje byly nějak ověřeny, nato žalobce uvedl, že „žádné další podklady od poskytovatele úvěru nedostali“. Soud proto upustil od dalšího poučení a výzvy postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Nadto nutno uvést, že i kdyby tyto údaje skutečně ověřeny byly, jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela nepostačující. V zákaznických kartách není uvedena celá řada dalších informací, které jsou z hlediska posouzení úvěruschopnosti relevantní (zejména otázka reálných, nikoli odhadovaných výdajů žalovaného). Rovněž sama okolnost, že žalovaný byl velmi nízkého věku (sotva zletilý) a pečoval o nezletilé dítě (srov. informaci o zdroji příjmu „mateřská dovolená“ a rodičovský příspěvek) měl budit pozornost poskytovatele úvěru, neboť bylo možno legitimně předpokládat, že žalovaný nebude schopen – z důvodu péče o dítě – v nejbližší době (21 měsíců) zajistit jiný zdroj příjmu, z něhož by byl schopen splátky splácet, přitom splátky byly sjednány v celkové výši 5.475 Kč měsíčně (2.300 Kč a 3.175 Kč), což je více než polovina příjmu z dávek mateřské dovolené).9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, z „tabulek umoření“ a z podacího lístku ze dne 27. 2. 2025 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.11. Z výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 soud vzal za prokázané, že jím žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že listina byla žalovanému odeslána dne 16. 4. 2025.12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, , právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od , právnická osoba, převzal v hotovosti částku 20.000 Kč. Dne , datum, , právnická oso