49 C 161/2025-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 56.799 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (za část období přitom úrok a úrok z prodlení kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru, podle této smlouvy žalovaný čerpal částku 63.398 Kč (jednalo se o část kupní ceny na koupi automobilu, tuto částku žalobce za žalovaného zaplatil přímo prodejci automobilu) a zavázal se ji spolu s úroky splácet v 36 měsíčních splátkách po 2.554 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě však zaplatil pouze částku ve výši celkem 17.662 Kč, jinak ničeho. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 15. 1. 2026, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z části výpisu z účtu soud zjistil, že dne , datum, žalobce poskytl částku ve výši 63.398 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba5. Z listiny označené jako „úvěrová zpráva“ a vyjádření žalobce při jednání dne 15. 1. 2026 soud zjistil, že jde o přehled, který si vytvořil žalobce v červenci 2023 předtím, než žalovanému poskytl úvěr. Z tohoto přehledu vyplývá, že v červenci 2023 žalovaný měl tři nesplacené a jeden splacený úvěr, že celková výše měsíčních splátek u nesplacených úvěrů byla 8.647 Kč měsíčně (konkrétně 3.895 Kč, 3.975 Kč a 777 Kč), že u dvou ze čtyř evidovaných úvěrů má žalovaný evidované pozdní placení, v obou případech je „datum poslední delikvence“ zaznamenáno 30. 6. 2023, tj. necelý měsíc a půl před podpisem smlouvy o úvěru v projednávané věci.6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že jde opět o listinu vyhotovenou žalobcem (jejím obsahem jsou tedy skutková tvrzení žalobce, nejde o listinný důkaz, pozn. soudu), že podle něj měl žalovaný mít vlastní příjem 32.000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti měl být 38.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti měly být 24.770 Kč. Podle vyjádření žalobce při jednání dne 15. 1. 2026 nebyly tyto údaje nijak ověřovány, žalobce vycházel ze statistických údajů.7. Z matričního listu klienta soud zjistil, že jde o listinu podepsanou žalovaným a je na ní uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného byl 32.000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti byly 38.000 Kč, výdaje na bydlení 19.000 Kč, měsíční splátky všech úvěrů v domácnosti 770 Kč a další pravidelné měsíční výdaje 5.000 Kč. Obsahem této listiny byly podle tvrzení žalobce výlučně údaje uvedené žalovaným, tyto žalobce neověřoval. Okolnost, že je zde uvedena výrazně nižší částka na splátkách úvěrů (770 Kč), než vyplývá z „úvěrové zprávy“ (8.647 Kč), u žalobce podle jeho tvrzení (srov. vyjádření u jednání dne 15. 1. 2026) nebudila žádné pochybnosti. Žalobce si zjistil skutečnou výši splátek a z té vycházel. Okolnosti, že žalovaný uvedl nepravdivou informaci, nevěnoval pozornost (podle žalobce „ty ostatní úvěry mohl splácet někdo jiný, mohl si je někdo vzít na žalovaného apod.“).8. Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, vázaný spotřebitelský úvěr soud zjistil, že ji dne , datum, podepsali žalobce a žalovaný, že podle ní byl sjednán úvěr na financování části kupní ceny vozidla Opel Astra (celková kupní cena 81.398 Kč, část zaplacená v hotovosti 18.000 Kč, úvěrově placeno 63.398 Kč) u prodejce , právnická osoba, Úvěr měl být splácen splátkami ve výši 2.554 Kč měsíčně po dobu 36 měsíců, celková částka, která měla takto být zaplacena, byla 91.944 Kč.9. Z výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění soud zjistil, že jím žalobce vyzval žalovaného k zaplacení. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že listina byla žalovanému odeslána dne 29. 2. 2024.10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že listina byla žalovanému odeslána dne 24. 9. 2024.11. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., ze salda úvěrové smlouvy, ze splátkového kalendáře, z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.12. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:13. Dne , datum, žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru o obsahu, jak shora uvedeno. Před podpisem této smlouvy žalobci bylo známo, že žalovaný má již více úvěrů, které splácí (celkem v částce 8.647 Kč měsíčně), bylo mu známo, že o této skutečnosti mu žalovaný neuvedl pravdivou informaci (žalovaný uvedl částku 770 Kč měsíčně), bylo mu známo, že žalovaný nesplácel sjednané dřívější úvěry řádně a včas (srov. informace o prodlení). Žalobce neověřoval reálný příjem žalovaného, jeho majetkové poměry, a neověřoval ani jeho reálné výdaje, když vycházel ze statistických údajů (srov. vyjádření žalobce při jednání dne 15. 1. 2026). Přesto se žalovaným smlouvu podepsal a poskytl mu prostředky ve výši 63.398 Kč (srov. výpis z účtu). Žalovaný mu zaplatil částku v celkové výši 17.662 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více). Žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení, marně.14. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne , datum, soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Žalobci navíc bylo známo, že žalovaný v době, kdy žádal o další úvěr, měl již předchozí tři úvěru, z nichž splácel celkem 8.647 Kč měsíčně, což je sama o sobě nezanedbatelná částka, dále mu bylo známo, že platební morálka žalovaného nebyla zcela příkladná (srov. informace o pozdním placení z doby i bezprostředně před podpisem smlouvy o úvěru v projednávané věci), navíc žalovaný uvedl nepravdivou informaci o výši svých splátek. Všechny tyto okolnosti mohly a měly vést k výrazné pozornosti žalobce. Již to, že žalovaný opakovaně má potřebu čerpat prostředky z úvěru, svědčí o tom, že jeho reálné příjmy nepokrývají jeho reálné výdaje, a dávají pochybnost o tom, zda žalovaný bude dlouhodobě (po dobu 36 měsíců) schopen řádně a včas splácet další úvěr. Že tomu tak v projednávané věci nebylo, je doloženo již následným vývojem, kdy žalovaný zaplatil pouze necelých sedm splátek (částku v celkové výši 17.662 Kč) ze sjednaných třiceti šesti.15. Tím, že žalobce nezjišťoval a neověřoval schopnost žalovaného splácet nový úvěr, porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).16. Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele statistickými údaji, paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných příjmů i výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).17. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne , datum, jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.18. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 63.698 Kč, je povinen ji vrátit, a to „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).19. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňova