51 C 114/2025-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 26 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného útoku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 500 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovanou dne 2. 8. 2024 uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč, a to do 1. 9. 2024. Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaná vyplnila na webových stránkách žalobce www., Anonymizováno, .cz formulář s žádostí o poskytnutí zápůjčky, zadala své osobní a kontaktní údaje. Smlouva pak byla žalovanou odsouhlasena PIN kódem zasílaným žalované na telefonní číslo. V čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované s úhradou ve výši 0,10 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná ve lhůtě ani následně zápůjčku ani poplatek neuhradila. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě, avšak žalovaná doposud nic neuhradila. Ke dni podání žaloby požaduje žalobce uhrazení jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč, poplatků za upomínání ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč. Dopisem ze dne 3. 6. 2025 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 2. 8. 2024 byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout žalované jako dlužníku částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 6 500 Kč žalobci vrátit do dne 1. 9. 2024. V čl. 2.3 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení, dále byly ujednány jednotlivé náklady věřitele v případě vyzývání dlužníka k úhradě dluhu. Smlouva byla podepsána zadaným PIN kódem.4. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 2. 8. 2024 byla z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, zaslána částka 20 000 Kč, kdy stejné číslo účtu je uvedeno ve Smlouvě o zápůjčce ze dne 2. 8. 2024 jako bankovní účet žalované, na který má být zápůjčka poskytnuta.5. Z protokolu o vlastnictví účtu, jehož ověření poskytuje společnost Kontomatik UAB, bylo zjištěno, že majitelem běžného bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná.6. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalované prostřednictvím tohoto dokladu.7. Z upomínky ze dne 8. 9. 2024, ze dne 15. 9. 2024, ze dne 22. 9. 2024 a ze dne 1. 10. 2024 bylo zjištěno, že byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Doručenky či doklady o odeslání nebyly soudu předloženy. Dopisem ze dne 3. 6. 2025 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná by žalobci vrátila částku 26 500 Kč, tj. jistina ve výši 20 000 Kč a poplatek ve výši 6 500 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci žaloby netvrdil ani nedokazoval, že by úvěruschopnost žalované jakkoliv prověřoval, na výzvu soudu sdělil, že ohledně ověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Soud má tedy za to, že žalobce nezjišťoval schopnost žalované zápůjčku splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměl řádně ověřené příjmy a výdaje žalované.17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované, nedostál tak své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaná na tuto částku nic neuhradila, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 20 000 Kč, kdy bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.19.