63 C 36/2026-38 – Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 2.10.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.408,28 Kč s 11,75% úrokem z částky 8.424,74 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 520,08 Kč a od 18.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % z částky 8.424,074 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, byla dne 7.2.2020 uzavřena smlouva č. , hodnota, s produktovým názvem „, Anonymizováno, “, na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 10.000,-Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s poplatkem ve výši 10.477,-Kč (88% úroky za půjčené peněžní prostředky, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, částka za administrativní činnost a komfortní splácení) v pravidelných 51 týdenních splátkách po 394,-Kč a poslední splátkou ve výši 383,-Kč. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru nesplácela, když naposled uhradila splátku dne 22.4.2020, a k tomuto dni uhradila 4.200,-Kč, z čehož bylo 1.575,26 Kč započítáno na jistinu, která byla ponížena na 8.424,74 Kč, zbývajících 2.624,74 Kč bylo započteno na poplatky spojené se správou úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla shora uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalované postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1.2.2022. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 8.424,74 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6.983,54 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5.000,-Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 520,08 Kč, celkem tedy 20.928,36 Kč s příslušenstvím.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:Ze zákaznické karty-žádosti o spotřebitelský úvěr a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne 7.2.2020 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10.000,-Kč. Poskytnutou částku spolu s „poplatkem“ ve výši 8.917,-Kč, který byl tvořen součtem úroku ve výši 5.101,-Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500,-Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2.316,-Kč, se žalovaná zavázala splácet v 51 pravidelných týdenních splátkách po 394,-Kč a poslední 52. splátkou ve výši 383,-Kč.3. Z listiny označené „výpočet smluvní pokuta“ a „výpočet zákonný úrok z prodlení“ bylo zjištěno, že v době od 7.2.2020 do 5.2.2021 bylo žalovanou uhrazeno celkem 4.200,-Kč (sloupec G).4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a výzvy k okamžitému splacení dluhu z 10.2.2022 soud zjistil, že žalované bylo oznamováno, že společnost , právnická osoba, , postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni (tehdy pod názvem , právnická osoba, .), a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022.5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela dne 7.2.2020 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000,-Kč, oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru a dalších služeb vždy v sjednaných měsíčních splátkách. Účastníky bylo tedy dohodnuto, že za půjčení finanční částky 10.000,-Kč uhradí žalovaná úplatu ve formě úroků ve výši 5.101,-Kč (to je 51,01 % z poskytnuté částky), a ve formě poplatků ve výši dalších 3.816,-Kč, (to je 38,16 % z poskytnuté částky), celkem byl tedy sjednán úrok v sazbě 89,17 % z poskytnuté částky.6. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 51,01 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.7. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla jakákoli zjištění ohledně majetkové situace žalované a že by byla zjišťovala, tím méně ověřovala reálné příjmy a reálné výdaje žalované. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná.8. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky v souhrnné výši 10.000,-Kč žalovaná již uhradila 4.200,-Kč, jak bylo uvedeno výše, zůstala žalovaná dlužna 5.800,-Kč (10.000 – 4.200 = 5.800), a proto bylo žalobě vyhověno v této části - coby vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím částky 10.000,-Kč z neplatné smlouvy žalovanou - dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 14.608,28 Kč (20.408,28 – 5.800 = 14.608,28) a požadovaných úroků a úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve lhůtě 3 dnů, kterou považuje za reálnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalované, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalovaná se naposled zavázala splácet poskytnuté prostředky v týdenních splátkách po 394,-Kč, tedy ve výši cca 1.576,-Kč měsíčně a vzhledem k době, po kterou si žalovaná musí být vědoma svého dluhu, si mohla vytvořit dostatečnou rezervu, ze které dluh uhradí).9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20.408,28 Kč. Byla úspěšná ve výši 5.800,-Kč, což je 28 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 72 %. Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je povinna nahradit žalované 44% žalovanou vynaložených nákladů řízení (72 – 28 = 44). Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s podanou žalobou žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I.