94 C 107/2025-154 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 22. 7. 2019, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 058,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 7. 2017 mezi žalovaným a , právnická osoba, . Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč s úrokovou sazbou 20,9 % ročně, který řádně nesplatil (uhradil toliko částku 25 210,36 Kč), pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 21 058,08 (18 606,08 Kč – úvěr a 2 452 Kč - poplatky) a kapitalizovaných úroků ve výši 1 335,95 Kč a úroků z prodlení ve výši 2 569,38 Kč (tj. v součtu spolu s jistinou v petitu žaloby uvedené částky 24 963,41 Kč) a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 15. 3. 2019 do zaplacení.2. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka uplatněný nárok neuznal, namítal, že banka řádně neposoudila jeho úvěruschopnost.3. Soud zjistil tyto skutečnosti:4. Žalovaný podepsal dne 19. 7. 2017 návrh smlouvy o , právnická osoba, u , právnická osoba, . ve výši 35 000 Kč s úrokovou sazbou 20,9 % ročně a měsíční splátkou 2 401 Kč. Banka návrh dne 20. 7. 2017 akceptovala.5. Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 27. 8. 2025 vyplývá, že banka vyšla toliko z příjmu deklarovaného žalovaným a nákladů odhadnutých ze statistických dat. V návrhu smlouvy žalovaný ke svým příjmům a výdajům uvedl toliko příjem ve výši 22 000 Kč.6. Dne 20. 7. 2017 banka částku 35 000 Kč žalovanému poskytla (výpis z úvěrového účtu).7. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný zaplatil celkem 25 210,36 Kč.8. , právnická osoba, . dluh žalovaného sesplatnila přípisem ze dne 22. 2. 2019 (prohlášení o sesplatnění ze dne 22.2.2019 (ISAS). Doručení resp. odeslání tohoto přípisu žalovanému však žalobkyně neprokázala.9. , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení ze dne 26. 3. 2019 včetně seznamu pohledávek, což oznámila žalovanému (oznámení , právnická osoba, . o postoupení ze dne 16. 4. 2019 + podací archy). Oznámení o postoupení však neobsahuje částku – výši pohledávky, která byla postoupena ani výzvu k jejímu zaplacení.10. Výzvou ze dne 21. 5. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení svého dluhu před podáním žaloby (výzva a seznam odeslaných výzev). Doručení resp. odeslání této předžalobní upomínky žalovanému však žalobkyně neprokázala.11. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:12. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda , právnická osoba, . jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.13. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Právní předchůdkyně žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala, vycházela pouze z příjmů žalovaného, aniž jejichž výši jakkoliv prověřila, a zejména, aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).14. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, . jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).15. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 35 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 25 210,36 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze přiznanou částku 9 789,64 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.16. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).17. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající žalované jistiny 11 268,44 Kč s příslušenstvím (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.18. Výrokem III. přiznal soud opatrovníku žalovaného právo na náklady na zastoupení (§ 140 odst. 2 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, odvolání ze dne 7.9.2022, vyjádření ze dne 25.9.2025, účast u jednání), tj. ve výši 7 920 Kč (sazba odměny z tarifní hodnoty ve výši 21 058 Kč za jeden úkon činí 1 980 Kč, § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby ve výši 600 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024), náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025), náhrada za cestovné ve výši 4 730 Kč (cesta autem Praha-Brno a zpět, 410 km, průměrná spotřeba 5,8 l/100 km, cena nafty 34,10 Kč/l, sazba základní náhrady 5,9) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad činí 2 971,50 Kč. Celkově tak soud přiznal opatrovníku žalovaného částku 17 121,50 Kč, která bude do tří dnů po právní moci tohoto výroku poukázána opatrovníku žalovaného z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně.19. Výrokem IV. soud přiznal České republice - Městskému soudu v Brně právo na náhradu nákladů na zastoupení žalovaného opatrovníkem, neboť žalovanému bylo přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení (§ 149 odst. 2 o.s.ř.). Úspěch žalovaného je po kapitalizaci požadovaného příslušenství v poměru k úspěchu žalobkyně o 69% vyšší, žalovaný resp. stát tak má nárok, aby mu žalobkyně zaplatila 69% odměny opatrovníka, tj. 69% z částky 17 121,50 Kč, 11 813 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).20. Výrok V. vychází z ustanovení § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, když žalobkyně nesprávně zaplatila soudní poplatek i z kapitalizovaného příslušenství.