23 CO 22/2022-162 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně spojil ke společnému řízení žaloby žalobců a), b), c), d), e) a f) a zamítl rozsudkem ze dne [datum] veškeré jejich žalobní nároky. Zamítl nároky na uložení povinnosti žalované uhradit každému ze žalobců částku [částka] (výrok I.). 2. Pokud se dále žalobci domáhali po žalované zadostiučinění ve formě omluvy ve shodném znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá žalobci za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která žalobce podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovaného, rovněž tuto žalobu soud I. stupně zamítl, tj. žalobní nárok na omluvu žalobce a) výrokem II., žalobce b) výrokem III., žalobce c) výrokem IV., žalobce d) výrokem V., žalobce e) výrokem VI. a žalobce f) výrokem VII. 3. Úspěšné žalované soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení a uložil ji uhradit každému ze žalobců ve výši [částka] (výrok VIII.). 4. Žalobci se domáhali omluvy a peněžitého odškodnění za porušení jejich práva na ochranu soukromí a na informační sebeurčení, k němuž došlo plošným zveřejněním oznámení podaných podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, (dále také jen„ ZSZ“) za roky 2017, 2018 a 2019. 5. Žalobci dlouhodobě nesouhlasili se zveřejňováním oznámení podle zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů /ZSZ/. Stát oznámení přímo zveřejňoval a umožnil k nim komukoli anonymní přístup, tím porušil jejich ústavně zaručené právo na respekt k soukromí, zaručené čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky pod [číslo] Sb. (dále také jen„ LZPS“), s rizikem dalšího nakládání s velmi citlivými informacemi o nich samotných a o třetích osobách. Odkázali na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který dotčenou právní úpravu v ZSZ zrušil. Žalobci vyzvali správce registru oznámení - Ministerstvo spravedlnosti ČR - aby stát nakládal s podanými oznámeními s respektem k jejich soukromí a učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování jejich ústavního práva na ochranu soukromí a informačního sebeurčení. Žalobci podaná oznámení byla i po [datum] zveřejněna bez jakéhokoli omezení, proto adresovali žalované výzvu k okamžité nápravě závadného stavu. Oznámení žalobců však byla až do listopadu 2020 zveřejněna v Centrálním registru oznámení bez omezení. Žalovaná omezila způsob zveřejňování údajů z registru oznámení až v období po zaslání předžalobních výzev před podáním těchto žalob, k čemuž došlo [datum] a [datum]. Žalobci požadují po žalované takové odškodnění, aby vyvážilo porušení jejich práv. 6. Nárok na finanční odškodnění žalobci opřeli o ust. § 2956 a § 2951 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Prostá omluva se jim nejeví dostačující, neboť k porušování ústavně zaručených práv docházelo setrvale od září 2017 až do listopadu 2020, přičemž žalovaná byla na toto porušení opakovaně upozorněna. Všichni žalobci trvale žijí v menších obcích, jejich poměry jsou veřejnosti známy, proto tzv.„ majetkový striptýz“ považují za ostrakizaci. Také proto se snižuje ochota občanů angažovat se v komunální politice. 7. Žalovaná nároky žalobců neuznala. Učinila nesporným, že žalobci ve dnech [datum] a [datum] uplatnili z důvodů v žalobách popsaných nároky na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná ve svých stanoviscích k jednotlivým žalobám konstatovala, že v postupu Ministerstva spravedlnosti ČR, spočívajícím ve zveřejnění a zpřístupnění oznámení evidovaných v Centrálním registru oznámení, nelze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo spravedlnosti ČR je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, centrálním orgánem pro podávání oznámení veřejných funkcionářů a správcem Centrálního registru oznámení. Při své činnosti se řídí ZSZ, podle zásady legality státní moci je ministerstvo vázáno zákonem, dokud je zákon platný a účinný. [ulice] nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jehož se žalobci dovolávají, odložil vykonatelnost svého zrušujícího výroku do [datum]. Do tohoto data tedy nepředstavuje namítaný způsob zveřejňování obsahu oznámení žalobců protiprávní jednání ani nesprávný úřední postup. Pokud u žalobců došlo k újmě, je třeba ji dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy. Legislativní činnost pak nepředstavuje nesprávný úřední postup. Na podporu tohoto názoru žalovaná odkázala na rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 215/2006, jehož závěry potvrdil Ústavní soud ČR v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 36/08. 8. Soud I. stupně vyšel z nesporných skutkových okolností: žalobci jsou v postavení osob, povinných podávat oznámení o majetku podle ZSZ a měli v rozhodném období, tj. od září [rok] do listopadu 2020 tuto povinnost splněnou. Žalovaná v rozhodném období zveřejnila jejich oznámení v Centrálním registru oznámení bez omezení postupujíce dle novely ZSZ [číslo] 2017 Sb. [příjmení] bylo právní posouzení věci. 9. Soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdŠZ“), neboť žalobní tvrzení nelze podřadit pod občanskoprávní úpravu ochrany osobnosti. K újmě žalobců mělo dojít při výkonu veřejné moci a OdŠZ je speciální úpravou k občanskému zákoníku. 10. Jako organizační složku příslušnou jednat za stát v tomto řízení, určil soud I. stupně podle § 6 odst. 2 OdšZ ve spojení s ust. § 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, Ministerstvo spravedlnosti. Posuzovaný výkon veřejné moci provádělo přímo Ministerstvo spravedlnosti ČR jako správce Centrálního registru oznámení dle ZSZ. 11. Soud I. stupně se předně zabýval splněním předpokladů nároku na náhradu nemajetkové újmy. Tedy tím, zda existuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, zda vznikla újma, a zda je mezi nimi příčinná souvislost. Soud I. stupně dospěl k závěru, že uplatněný nárok není důvodný, neboť existenci odpovědnostního titulu neshledal. Zveřejňování majetkových přiznání žalobců nebylo nesprávným úředním postupem žalované ve smyslu § 13 odst. 1 OdŠZ. Žalobci se bránili proti dlouhodobému, systematickému a plošnému zveřejňování jejich oznámení v Centrálním registru oznámení, které narušilo jejich soukromí, avšak žalovaná při správě Centrálního registru oznámení postupovala podle platného a účinného právního předpisu. Právní úprava přitom sledovala legitimní cíl, a nadále platí, že kdokoliv si informace o majetku žalobce může vyžádat. Satisfakce se žalobcům dostalo tím, že Ústavní soud protiústavní právní úpravu s účinností od [datum] zrušil a způsob zveřejňování uložil zákonodárci omezit. 12. Soud I. stupně rozebral dvě odlišná období, po která mělo docházet k újmě žalobců. Pokud jde o období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, žalovaná jako orgán spravující Centrální registr oznámení neměla a nemá pravomoc hodnotit, zda byl zákon nebo jeho část v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Co se týče období od [datum] do [datum], tedy po vyhlášení nálezu Pl. ÚS 38/17, kdy již žalovaná měla informaci o tom, že části ZSZ nejsou v souladu s ústavním pořádkem, soud I. stupně poukázal na to, že Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu do [datum] a až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. S ohledem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], v němž Ústavní soud dovodil, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny takovou úpravu aplikovat, byl podle soudu I. stupně postup žalované správný. Žalovaná zveřejňováním oznámení umožňovala kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. 13. Soud I. stupně dospěl k závěru, že postup žalované není nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla povinna platnou právní úpravu aplikovat. Zároveň zdůraznil účel ZSZ, kterým je kontrola žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Pro absenci odpovědnostního titulu neměl za naplněné předpoklady vzniku nároku na náhradu škody vůči státu za případnou újmu, která žalobcům mohla vzniknout v důsledku plnění platného zákona. Proto soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, když neshledal důvody pro postup dle obecné občanskoprávní úpravy ve vztahu k tvrzené ochraně osobnosti. 14. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla v řízení úspěšná, přizn