28 CO 452/2021-376 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47C 82/2021-344, žalobní návrh zamítl (výrok I.) a žalobci uložil, aby žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Žalobce řízení zahájil návrhem, jímž se na žalované domáhá přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudů, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] (dále„ posuzované řízení“); dobu řízení vymezil od podání obžaloby krajskému soudu dne [datum] do doručení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání, tj. do dne [datum] (9 let a 5 měsíců). V návrhu zdůraznil, že v průběhu řízení došlo opakovaně k nedůvodným průtahům, např. krajský soud odeslal spis s odvoláním odvolacímu soudu až téměř po roce od doručení odvolání, Vrchní soud jako soud odvolací rozhodl ve věci po více jak roce, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl po třech letech. Žalobce k délce řízení nepřispěl, obstrukčně se nechoval, řízení pro něj mělo značný význam a průtahy řízení mu způsobovaly dlouhodobou nejistotu o výsledku řízení. Navrhl, aby mu bylo přisouzeno zadostiučinění ve formě peněžitého plnění a ve výši [částka]. 3. Žalovaná navrhla, aby žalobní návrh byl jako nedůvodný zamítnut, protože žalobci se přiměřeného zadostiučinění již dostalo; dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, došlo, tedy poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování porušení práva, což je forma zákonem předvídaná. Dodala, že žalobce, za spáchání trestného činu v posuzovaném řízení odsouzený, si započetí a vedení trestního stíhání přivodil svým jednáním sám. 4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále jen OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované. Provedl důkaz spisem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]) a v odůvodnění rozsudku průběh posuzovaného řízení podrobně popsal. Odvolací soud na skutková zjištění o průběhu řízení (odst. 6. a odst. 7 odůvodnění rozsudku) odkazuje a na tomto místě je již neopakuje. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále jen OdpŠk, aplikovaná ustanovení zákona v odůvodnění rozsudku citoval, odkázal na judikaturu, kterou vzal při právním posouzení věci v úvahu, a podrobně vyložil, jak věc posoudil po právní stránce. Ve věci samé vzal soud prvního stupně v úvahu konkrétní okolnosti případu, zejména celkovou délku řízení, složitost řízení, jednání žalobce v průběhu řízení, postup orgánů veřejné moci, význam předmětu řízení pro žalobce (ust. § 31a odst. 3 OdpŠk), dále výsledek trestního řízení a žalobci uložený trest. Dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, protože celková délka řízení 9 let a 5 měsíců byla nepřiměřená, a že přiměřeného zadostiučinění se žalobci dostalo před zahájením předmětného kompenzačního řízení, protože žalobci, který byl v trestním řízení pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, byl vzhledem k nepřiměřené délce trestního řízení trest podstatným způsobem zmírněn. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] jako soudu odvolacího bylo zjištěno:„ Při ukládání trestů vzal odvolací soud u všech obžalovaných v úvahu především skutečnost, že po mimořádně dlouhou dobu trestního stíhání vedli řádný život. Tato dlouhá doba trestního stíhání podle názoru odvolacího soudu sama o sobě ještě neznamená, že by se jednalo vzhledem ke složitosti a náročnosti věci o dobu nepřiměřeně dlouhou, avšak z hlediska práva jednotlivých obžalovaných (a to zejména obžalovaných s okrajovou nebo bagatelní účastí na stíhaných skutcích) na spravedlivý proces, kdy již po dobu trestního stíhání, které se stalo s ohledem na průměrnou délku lidského života významným úsekem životů jednotlivých obžalovaných, je nutno tuto délku stíhání zohlednit při ukládání trestů, a to jejich podstatným zmírněním.“ Dále pak v odůvodnění rozsudku vztahujícímu se k žalobci bylo výslovně uvedeno, že odvolací soud uložil žalobci s ohledem na délku trestního řízení trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby a zároveň byl výkon tohoto trestu odložen na nejnižší možnou dobu. Vedle toho žalovaná písemně konstatovala porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, což je také zákonná forma zadostiučinění. Žalobci v posuzovaném řízení vznikla presumovaná nemajetková újma spočívající v nejistotě o výsledku trestního řízení. Posuzované řízení bylo extrémně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Posuzované řízení bylo skutkově i procesně složité, trestně stíháno bylo 52 osob, bylo prováděno rozsáhlé dokazování, v průběhu řízení bylo nutno rozhodnout o značném množství návrhů, žádostí a opravných prostředků obžalovaných. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy. Postup orgánů veřejné moci v řízení byl plynulý a průtahy ve smyslu nečinnosti nebyly shledány. Rozsudek krajského soudu byl vyhlášen dne [datum], předkládací zpráva s odvoláním Vrchnímu soudu byla ze dne [datum], neboť vícero obhájců podalo proti rozsudku pouze blanketní odvolání a museli být vyzváni k odstranění vad odvolání, všechna odvolání pak musela být přeposlána krajskému státnímu zastupitelství k vyjádření. Vrchní soud jako soud odvolací nařídil jednání v době od [datum] do [datum], vzhledem k obsáhlosti spisu a nutnosti spis nastudovat, nešlo v době od [datum] do [datum] o nečinnost soudu. Průtahem nebylo ani doručení rozhodnutí Vrchního soudu až po 8 měsících, protože trestní věc byla náročná a odůvodnění rozhodnutí značně obsáhlé. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu s dovoláními, jmenovaný soud vyloučené věci spojil, neveřejná zasedání se konala dne 20. 11., [datum], 8. 1., 29. 1., [datum] 6., [datum] a v řízení k průtahům nedošlo. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že trestní řízení je řízením s presumovaným zvýšeným významem pro žalobce, že žalobce byl v posuzovaném řízení shledán vinným a odkázal na výklad vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3514/2017. Se zřetelem na výše uvedené okolnosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci se již dostalo adekvátního zadostiučinění a nepřichází již v úvahu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť to je možno poskytnout podle § 31a odst. 2 OdpŠk pouze v případě, že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak. Soud prvního stupně žalobní návrh zamítl a o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku. 5. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že ačkoliv prvostupňový soud správně dovodil, že trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tak naprosto nesprávně posoudil délku trestního řízení a nesprávně určil formu přiměřeného zadostiučinění. V trestním řízení došlo k neodůvodněným průtahům, o tom svědčí skutečnost, že mezi podáním odvolání žalobce a odesláním spisu odvolacímu soudu uplynula doba téměř jednoho roku, dále rozhodnutí odvolacího soudu s odůvodněním bylo žalobci doručeno až po 8 měsících ode dne rozhodnutí, dovolací soud pak rozhodl až po více než 3 letech od podání dovolání žalobce. Postup orgánů činných v trestním řízení tak v žádném případě nebyl postupem plynulým. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že řízení bylo složité, byť byl v trestní věci větší počet žalovaných, složitost případu nemohla zapříčinit uvedené průtahy v řízení. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalobce není důvod pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích a odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1686/16, z něhož plyne, že není správný přístup, který některým pachatelům trestných činů odsouzených v řízení, jež bylo stiženo průtahy, odepírá a priori právo na finanční satisfakci. Dále odkazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Magiar proti Maďarsku (rozsudek ze dne [datum], [číslo]), jímž byla stěžovateli přiznána finanční náhrada za nepřiměřenou délku řízení, ačkoliv šlo o extrémně závažnou trestnou činnost; z rozsudku vyplývá, že nelze v některých případech peněžní odškodnění v přiměřené výši zcela vyloučit. Žalobce má za to, že ač bylo přihlédnuto v rámci ukládání