11 CO 273/2022-249 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o náhradu majetkové újmy ve výši [částka] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] jako náhradu nemajetkové újmy s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.). 2. Vycházel ze zjištění, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum] byl žalobce obžaloby zproštěn, k odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum] byl žalobce znovu obžaloby zproštěn, po odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl tak, že žalobce se zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, nikoliv podle § 226 písm. a) trestního řádu, jak učinil soud prvního stupně. Žalobce dne [datum] uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu majetkové újmy ve výši [částka] a nemajetkové újmy ve výši [částka] za nezákonné trestní stíhání, stanoviskem ze dne [datum] Ministerstvo spravedlnosti shledalo důvodným požadavek žalobce na náhradu majetkové újmy ve výši [částka] + [částka], ve vztahu k nemajetkové újmě konstatovalo, že vůči žalobci bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, a vyslovilo žalobci omluvu. Dohodou o rozvázání pracovního poměru mezi společností [právnická osoba] a žalobcem ze dne [datum] došlo k ukončení pracovního poměru žalobce u uvedené společnosti ke dni [datum] bez uvedení důvodu, žalobce byl uchazečem o zaměstnání u úřadu práce v době od [datum] do [datum]. Žalobce si hledal zaměstnání u různých firem, které po informacích, které získaly od společnosti [právnická osoba], s ním pracovní smlouvy neuzavřely, krátkodobě pracoval u dalších zaměstnavatelů, kteří jeho pracovní poměr vždy ukončili poté, co se dozvěděli o referencích o žalobci od společnosti [právnická osoba] Žalobci byl lékařem doporučen volně prodejný lék Persen, který začal užívat zhruba dva měsíce po ukončení pracovního poměru u společnosti [právnická osoba] Žalobce byl před zahájením trestního stíhání ženatý a žil s manželkou a dětmi, k problémům začalo docházet již v době, kdy pracoval pro [právnická osoba], následně se manželské problémy prohloubily po jeho propuštění z této společnosti a v tom období, kdy si nemohl sehnat stálou práci, k úplnému vyhrocení došlo poté, co mu bylo sděleno obvinění, a byla vyčíslena škoda, v roce 2018 manželka žalobce podala návrh na rozvod manželství a manželství bylo rozvedeno. Žalobce subjektivně vnímal trestní stíhání negativně, vnímal též ohrožení požadavkem společnosti [právnická osoba] na náhradu škody ve výši přesahující [částka]. Žalobce byl v roce 1995 odsouzen za trestný čin podvodu a byl mu uložen trest odnětí svobody 10 měsíců s podmíněným odkladem, toto odsouzení bylo následně zahlazeno. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 82/98 Sb., která citoval, a uzavřel, že poté, co žalovaná nárok žalobce na náhradu majetkové újmy částečně uspokojila, již není důvodný jeho další požadavek na zaplacení částky [částka]. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, uvedl soud prvního stupně, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, a při rozhodnutí o formě a výši zadostiučinění vycházel z povahy trestní věci, z doby, po kterou byl žalobce trestně stíhán, a ze závažnosti zásahů způsobených trestním stíháním do osobnostní sféry žalobce. Konstatoval, že žalobci hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí 6 měsíců, i v případě odsouzení by proto šlo o podmíněný trest, přestože žalobce byl v dávné minulosti pravomocně odsouzen, žalobce byl stíhán po dobu téměř tří let, úkony činěné v trestním řízení v něm vyvolávaly stres. Lék Persen začal užívat již 2 roky před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání nelze považovat za primární příčinu rozpadu manželství žalobce, došlo však k zintenzivnění již v minulosti vzniklých konfliktních vztahů. Trestní stíhání nezasáhlo do pracovní oblasti žalobce, který ukončil pracovní poměr 2 roky před zahájením trestního stíhání dohodou, problémy žalobce v rámci jeho následného pracovního uplatnění byly způsobeny jednáním jeho bývalého zaměstnavatele a nejsou v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Zhodnocením všech těchto skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že adekvátním odškodněním žalobci vzniklé nemajetkové újmy je částka [částka], přičemž přistoupil k porovnání s jiným případem posuzovaným v řízení před soudem prvního stupně pod sp. zn. 28 C 51/2020, kde bylo poskytnuto zadostiučinění [částka] za nezákonné trestní stíhání pro stejný trestný čin, řízení trvalo obdobnou dobu, byly však konstatovány podstatně závažnější zásahy do osobnostní sféry stíhané, která trpěla psychickými problémy s nutností braní antidepresiv, zhoršily se jí migrenózní stavy, stíhání vešlo ve všeobecnou známost a poškozená byla osobou veřejně činnou na malém městě (členkou zastupitelstva). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl zcela úspěšný v řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a částečně úspěšný v řízení o náhradu majetkové újmy, celkový úspěch žalobce činí 93%, a žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86%, přičemž mu vznikly náklady řízení spojené se zaplacením soudního poplatku [částka] a náklady právního zastoupení. 3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Namítala, že žalobcem tvrzené zásahy do osobnostní sféry nejsou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, ale souvisí s působením žalobce ve společnosti [právnická osoba] a s dalším jednáním této společnosti vůči žalobci, v oblasti pracovního života nebyly žádné zásahy vzniklé v příčinné souvislosti s trestním stíháním prokázány, co se týká zhoršení zdravotního stavu žalobce, žalobce nevyhledal odbornou lékařskou pomoc, volně prodejný lék Persen začal užívat již při rozvázání pracovního poměru před zahájením trestního stíhání. Zásahy do rodinné sféry souvisí s ukončením pracovního poměru žalobce, případ žalobce nebyl medializován, k případné dehonestaci žalobce docházelo v důsledku přímého jednání bývalého zaměstnavatele žalobce. K subjektivnímu vnímání trestního stíhání poukázala na skutečnost, že žalobce již v minulosti byl odsouzen za trestný čin podvodu. Vyslovila přesvědčení, že dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu je poskytnutá omluva a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobce ve vyjádření uvedl, že se s napadeným rozsudkem ztotožnil, nesouhlasí s tvrzením, že nemajetková újma není v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které se mělo ukázat jako důvodné, a že na jeho výsledku a délce se podílel vlastní vinou, když v přípravném řízení nevypovídal, je totiž zcela právem a svobodnou volbou žalobce jaká práva a v jaké fázi procesu využije a nevyužije. [právnická osoba] proti žalobci žádné řízení nevedla, pouze jej iniciovala a další aktivní kroky již byly nezákonně činěny státními orgány. Zdůraznil, že každé trestní řízení představuje významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti, zásah je o to citelnější, pokud byl žalobce stíhán pro skutek, pro který byl obžaloby zproštěn, neboť skutek nebyl trestným činem. Na osobu žalobce je přitom třeba hledět jako na osobu netrestanou z důvodu zahlazení předchozího odsouzení. Závěrem navrhl, aby odvolací soud v napadeném výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované a v jeho mezích napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal odvolání částečně důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází. 6. V daném případě je dán odpovědnostní titul podle § 7, § 8 zák. č. 82/98 Sb., neboť s ohledem na konečné zprošťující rozhodnutí je rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím. Předmětem odvolacího řízení je již pouze nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k žalobci vzniklé majetkové újmě se proto odvolací soud nevyjadřuje. 7. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo na straně žalobce ke vzniku újmy, za niž je třeba poskytnout zadostiučinění, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že samotné konstatování porušení práva ve spo