11 CO 35/2022-569 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení [částka] (výrok III.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem Exekutorského úřadu v [obec], resp. soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Vyšel ze zjištění, že usnesením Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 96 Nc 370/2004 - 11, byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky žalobkyně coby oprávněné proti povinnému [jméno] [příjmení]. Uzavřel, že pověřená exekutorka k uspokojení zmíněné pohledávky vymohla částku [částka], avšak oprávněné ničeho nevyplatila a exekuce byla ukončena vymožením plnění dne [datum] Soudní exekutorka JUDr. [obec] byla odsouzena za zpronevěru dosud nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] - [číslo], jedním ze skutků bylo pod bodem 41. nevyplacení vymoženého plnění žalobkyni ve výši [částka]. Ohledně výše škody považoval za věrohodnější částku [částka] dle sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], jenž převzal exekutorský úřad. Uzavřel, že žalobkyně se mohla dozvědět o tom, že JUDr. [obec] vymohla plnění, nejdříve dne [datum] (kdy byla podána obžaloba), jakožto poškozená byla o trestním řízení vyrozuměna soudem přípisem ze dne [datum] a vyrozumění o ukončení exekuce ze dne [datum] jí zaslal exekutor Mgr. [příjmení] až dne [datum]. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok dne [datum]. 3. Po právní stránce soud I. stupně dovodil, že k nesprávnému úřednímu postupu dle § 1, § 13 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) došlo v době, kdy exekuce skončila vymožením v roce [rok], tedy před účinností § 32 ex.ř. ve znění zákona č. 396/2012 Sb., za škodu způsobenou exekutorem odpovídá vedle státu též soudní exekutor dle § 4 odst. 1 OdpŠk, což nezbavuje stát odpovědnosti, a žalobkyni je dáno k volbě, koho bude žalovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Přestože v roce [rok] nebyla platná a účinná úprava § 46 odst. 4 ex.ř. ukládající povinnost vyplatit oprávněné finanční prostředky ve lhůtě do 30 dnů od jejich přijetí (resp. obdržení čísla účtu oprávněné), smyslem zákona bylo vymoci plnění po dlužníku oprávněné a povinností exekutora je postupovat rychle. Škoda vzniklá žalobkyni je v příčinné souvislosti s pochybením soudní exekutorky, která nevyplatila vymožené plnění ve výši [částka] (zjištěné z přípisu Mgr. [příjmení]), a odpovědnostní titul je dán (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2321/2016). Soud I. stupně uzavřel, že nárok není podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 35 OdpŠk promlčen, když subjektivní promlčecí doba začala běžet nejdříve [datum], kdy se z podané obžaloby žalobkyně dozvěděla, že soudní exekutorkou došlo k porušení právních předpisů, a jaká je výše škody (dle obžaloby [částka]). Uplatnila-li žalobkyně nárok u žalované dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum], byl tento uplatněn v rámci tříleté promlčecí doby. Namítá-li žalovaná uplynutí objektivní promlčecí doby, nevztahuje se tato na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, nadto objektivní promlčecí doba nezačne běžet dříve, než poškozenému vzniklo právo, které může u soudu uplatnit (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2013). Ve zbytku co do částky [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti výroku I. a III. rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Žalovaná se neztotožňuje s právním posouzením soudu I. stupně ohledně promlčení. JUDr. [obec] ukončila činnost v roce [rok], exekuce byla ukončena v roce [rok]. Minimálně z doručeného příkazu k náhradě nákladů exekuce muselo být žalobkyni zřejmé, že je exekuce skončena. Odvíjel-li by se počátek promlčecí doby až od sdělení Mgr. [příjmení], závisel by běh promlčecí doby na vůli poškozeného či právního nástupce bývalé soudní exekutorky, a žalovaná by byla udržována v nejistotě, kdy poškozená nárok uplatní (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, či 30 Cdo 1529/2011). Žalobkyně si již v roce [rok] byla vědoma, že bývalá exekutorka ukončuje svou činnost a že je trestně stíhána. 5. K odvolání žalované žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit. Poukázala na to, že žalovaná v rozporu s principem neúplné apelace tvrdí, že„ minimálně z příkazu k náhradě nákladů exekuce muselo být žalobkyni zřejmé, že je exekuce skončena“, aniž by konkretizovala jaký příkaz má na mysli, když tento může být vydáván opakovaně. Opírá se jen o skončení exekuce, aniž by konkretizovala, kdy se žalobkyně měla o vymoženém plnění dozvědět. Ze žádného předpisu neplyne povinnost sledovat stav exekuce a korigovat prohřešky exekutora. Žalobkyně mohla spoléhat, že orgány veřejné moci dodržují stanovené povinnosti, žalobkyně nezná konkrétní skutečnosti jakým způsobem, v jakém rozsahu a kdy byla předána Mgr. [příjmení] agenda ukončených řízení. Určitou představu si mohla učinit z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], zejména bod 17 - výpověď Mgr. [příjmení] a bod 125 - skutkový závěr o kusém a problematickém předání spisů, kdy exekuční spisy bylo třeba ručně jednotlivě obnovovat a činnost není dodnes ukončena. 6. Odvolací soud poté, co strany vyslovily souhlas s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 7. Soud I. stupně zjistil všechny rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým závěrům, z nichž odvolací soud vychází, věc posoudil správně i po právní stránce. Žalovaná nesouhlasí s tím, jak soud I. stupně posoudil počátek běhu promlčecí doby. Ani odvolací soud nesdílí názor soudu I. stupně, že promlčecí doba začala běžet již okamžikem sepsání obžaloby, přesto se ztotožňuje s tím, že nárok žalobkyně promlčen není. 8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že je v souzené věci dán nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 OdpŠk spočívající v tom, že exekutorka JUDr. [obec] nevyplatila žalobkyni plnění ve výši [částka], které již vymohla po povinném. K nesprávnému úřednímu postupu došlo již v roce [rok], kdy exekuce skončila vymožením, a přestože v té době neplatilo ustanovení § 46 odst. 4 ex.ř. upravující lhůtu k vydání plnění, lze dovodit povinnost exekutora jednat s řádnou péčí a rychle. Správně soud I. stupně dovodil, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a § 4 odst. 1 OdpŠk) odpovídá v předmětném období vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 ex.ř. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv. Odpovědnost státu a odpovědnost exekutora stojí vedle sebe. Odpovědnost státu není upřednostněna a zakládá poškozenému možnost uplatnit nárok jak vůči státu, tak vůči soudnímu exekutorovi současně (nezávisle) s tím, že při úspěšném uplatnění nároku proti oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé, a to v rozsahu poskytnutého plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 970/2006, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1176/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 825/2014). 9. Otázkou, k jakému okamžiku se váže počátek běhu promlčecí lhůty nároků na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2712/2019, v němž dovodil, že tříletá subjektivní promlčecí doba stanovená v § 32 odst. 1 věty první OdpŠk začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 477/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod [číslo] 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech souzené věci to znamená, že o vzniku škody, spočívající s ohledem na skutkové vymezení nároku v žalobě v tom, že žalobkyni vymožená částka nebude soudní exekutorkou vyplacena, se žalobkyně dozvěděla až v době, kdy jí muselo být