11 CO 386/2021-267 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] o výměře 138 m², v k. ú. [obec], obec Beroun, zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, a to v té části, která je v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] 2018, vyhotoveném Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], nově označena jako parc. [číslo] dle souřadnic v tomto geometrickém plánu uvedených, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] a povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Vycházel ze zjištění, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří se stavbou [adresa], v k. ú. [obec], uvedené nemovitosti nabyli na základě trhové smlouvy ze dne [datum] manželé [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každý jednou polovinou, následně docházelo k dalším změnám vlastnických vztahů z titulu dědění a převodních smluv, jak soud prvního stupně podrobně popsal, úplným vlastníkem předmětných nemovitostí se žalobce stal definitivně v roce 2001. Není zcela zřejmé, jaká byla výměra současného pozemku parc. [číslo] v době jeho zakoupení, z polohopisného plánu z roku 1907 ve spojení s výpovědí svědka [příjmení] [příjmení] vzal soud prvního stupně za prokázáno, že v roce 1907 vlastnili právní předchůdci žalobce předmětný pozemek včetně sporných 138 m² tak, jak je vymezeno geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] jako nově označený pozemek parc. č [číslo]. Sporná část pozemku se nachází před přední stranou domu žalobce směrem ke komunikaci, je zatravněná a není nijak ohraničená. Žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parc. č [číslo], o výměře 41 063 m² - ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, na základě rozhodnutí o přechodu nemovitostí do vlastnictví krajů Ministerstva dopravy a spojů ze dne [datum], na uvedeném pozemku vázne řada věcných břemen zřízených v letech 2006 - 2020, žalovaný po celou dobu, kdy je evidován jako vlastník předmětného pozemku, s pozemkem v celém jeho rozsahu hospodařil a jednal jako vlastník, uzavíral smlouvy týkající se tohoto pozemku, byl účasten stavebních řízení dopadajících na uvedený pozemek. K odepsání předmětné části pozemku parc. [číslo] ve prospěch pozemku nyní parc. [číslo] došlo v roce 1947, o čemž svědčí zápis v knihovní vložce, dle kterého„ podle ohlašovacího listu [číslo] nástinu mapy kat. založeného pod č.d. [číslo] a protokolů ze dne [datum] a [datum] č. j. nečitelné odepisuje se část stp. č. kat. 968 do seznamu II. veřejného statku, kde sloučena s pp. č. kat [číslo] silnice“. Ve sbírce listin katastrálního úřadu je založen pouze snímek katastrální mapy, jiné listiny k dispozici úřad nemá, nepodařilo se je dohledat ani v tomto řízení. Žalobci byla informace ohledně odepsání sporné části pozemku ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalovaného známá již v listopadu 2007, první informaci v tomto směru však žalovanému sdělil až prostřednictvím své manželky e-mailem ze dne [datum]. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 129 a násl. zák. č. 40/64 Sb. a konstatoval, že k odepsání předmětné sporné části pozemku parc. [číslo] jakožto veřejného statku, ve prospěch pozemku parc. [číslo] silnice došlo ke dni [datum], tento zápis však zůstává ojedinělý a není podložen dalšími relevantními listinami, není tedy zřejmé, zda tomuto zápisu předcházelo nějaké rozhodnutí, na základě kterého by právní předchůdci žalobce vlastnické právo k této části pozemku pozbyli. Nelze tak mít za prokázané, že právní předchůdce žalovaného, tedy stát, řádně nabyl vlastnické právo k této části pozemku, nelze však odhlédnout od faktického stavu, kdy pozemek parc. [číslo] spolu s danou spornou částí byl již následně evidován v celém svém celku včetně sporné části jako vlastnictví státu, na žalovaného přešlo vlastnictví k tomuto pozemku tak, jak byl předmětem evidence v katastru nemovitostí k [datum], žalovaný následně s uvedeným pozemkem v celém jeho rozsahu hospodařil a jednal jako jeho vlastník, byl jako faktický držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu předmětný pozemek patří. Pochybnosti o dobré víře žalovaný mohl nabýt teprve v červnu 2018, kdy se na něho obrátila manželka žalobce s dotazem na spornou výměru předmětného pozemku, na místě je tak námitka vydržení vznesená žalovaným s ohledem na § 130 odst. 1 a § 134 obč. zák. ve spojení s § 3036 o. z., neboť žalovaný byl prokazatelně po dobu přesahující 10 let (minimálně od [datum] do [datum]) v dobré víře, že je vlastníkem i sporné části pozemku. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 3652/16 není důvod zabývat se oprávněností držby právních předchůdců žalovaného, pokud soud dospěl k závěru, že žalovaný již sám podmínky vydržení splnil. Veden tímto závěrem soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení a o nákladech řízení státu rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř. 3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jeho tvrzení, že zápis v knihovní vložce ze dne [datum] nemohl být způsobilý k přechodu vlastnictví na právního předchůdce žalovaného, mezi lety 1943 - 1960 neexistuje zápis o jakékoliv změně vlastníka předmětného pozemku, pozemek tak nemohl být v roce 1947 platně převeden na právního předchůdce žalovaného, v takovém případě by muselo být řádným zápisem jasně vyznačeno, na koho pozemek přechází, musela by být určena přesná výměra přecházejícího pozemku a právní titul změny vlastníka a tyto listiny by musely být v katastru nemovitostí založeny. Určovací žaloba se netýká jen odepsané části pozemku parc. [číslo] ale i plochy podél zahrady žalobce, tedy pozemku [číslo]. Nesouhlasil se závěrem o existenci dobré víry na straně žalovaného s tím, že žalovaný nemohl být v dobré víře již vzhledem k samotné dikci odepsání části pozemku ve prospěch blíže neurčeného vlastníka, od státu katastrálně přebíral pozemek, který evidentně na jeho právního předchůdce platně převeden nebyl, žalovaný přitom měl a má dost prostředků a kvalifikovaných pracovníků k tomu, aby si při či před zápisem v katastru nemovitostí spolehlivě ověřil, zda mu opravdu vlastnické právo k předmětnému pozemku náleží, při minimální pozornosti by nutně musela vyvstat důvodná pochybnost o nabývacím titulu jeho právního předchůdce (státu). Dále uvedl, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil i charakter předmětného pozemku, který nemá se stávající silnicí nic společného, není ani chodníkem a nebyl takto nikdy využíván, žalovaný prováděl pouze údržbu silnice a nikoliv předmětného pozemku. [obec] víra tak svědčí jednoznačně ve prospěch žalobce a jeho právních předchůdců, žalovaný postupem dle zákona č. 157/2000 Sb. katastrálně převzal předmětný pozemek od nevlastníka. Zdůraznil, že vlastnické právo požívá prioritní ochranu, je právem absolutním a nepromlčitelným, a závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. 4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že u rozhodnutí příslušného státního orgánu platí presumpce správnosti správního aktu, žalobce se v roce 2007 dozvěděl, že není vlastníkem sporné části pozemku, od té doby nemohl být v dobré víře ve své vlastnictví, žalovaný s účinností od [datum] ze zákona vstoupil do práv a povinností státu, tímto dnem započala jeho dobrá víra ve vlastnictví celku pozemku [číslo] od té doby vykazuje tento pozemek ve všech svých evidencích, provádí běžnou údržbu a chová se jako vlastník, v roce 2001 svěřil tento pozemek - komunikaci do správy oblastní správy komunikací. Předmětný pozemek přešel do vlastnictví žalovaného na základě rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne [datum] podle zákona č. 157/2000 Sb., od data přechodu se počítá dobrá víra žalovaného. Na pozemku váznou věcná břemena, přičemž žalovaný byl po 13 let účastníkem těchto smluv a jednal vždy jako neomezený vlastník pozemku. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 5. Žalobce při odvolacím jednání navrhl důkaz vnitřním sdělením Středočeského kraje ze dne [datum] s tím, že tato listina se mu dostala do dispozice až po vyhlášení napadeného rozsudku. Odvolací soud provedl důkaz touto listinou, z níž vyplývá, že vedoucí odboru dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje navrhuje spornou část pozemku bezúplatně nepřevádět na žalobce a vstoupit v majetkoprávní jednání se žalobcem, na uvedeném pozemku se nachází zelený pás, který je pro Středočeský kraj nepotřebný. Tento důkaz nemá na dosavadní skutková zjištění žádný vliv, pro rozhodnutí o určení vlastnictví není podstatné, zda v současné době sporná část pozemku je pro žalovaného potřebná či nikoli. 6. Následně odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro