11 CO 397/2021-494 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o provádění factoringu účetních a směnečných pohledávek. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o provádění factoringu účetních a směnečných pohledávek, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky pro provádění factoringu platné pro rok 2014. Předmětem obou smluv byla úprava vzájemných práv a povinností účastníků při odkupu pohledávek žalobkyně za jejími odběrateli vyplývajících z dodávek zboží, a to formou postoupení pohledávek. Pro případ nepostupování pohledávek žalobkyní byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10% z hodnoty takové pohledávky. Splatnost postupovaných pohledávek byla max. 120 dnů, průměrně však cca 45 dnů. Dne [datum] žalobkyně vypověděla smlouvu z [datum]. Výpověď na základě pokynu vedení společnosti písemně zpracovala svědkyně [příjmení] a v době, kdy byla vypovídána factoringová smlouva, již nebylo plněno na smlouvu z roku 2009. Žalovaná se domnívala, že výpověď původní smlouvy z roku 2009 je obchodní a cenový nátlak při sjednávání nových obchodních podmínek, proto zaslala žalobkyni dne [datum] závaznou cenovou nabídku platnou do [datum]. V rámci výběrového řízení se zástupci žalobkyně sešli se zástupci žalované. Žalobkyně v lednu 2016 žalované sdělila, že v rámci výběrového řízení vybrala jiného partnera, další pohledávky postupovat nebude, žalovaná reagovala tak, že smlouva z [datum] je stále v platnosti, a až z reakce žalované bylo zjištěno pochybení v datu vypovídané smlouvy. Dne [datum] vypověděla žalobkyně z opatrnosti smlouvu z [datum] opětovně. Žalovaná dne [datum] plnila žalobkyni částku [částka]. K datu [datum] byla mezi stranami odsouhlasena výše zůstatku na účtu dodavatele, tedy výše pohledávky žalobkyně za žalovanou, a to [částka], žalovaná uplatnila vůči žalobkyni jednostranný zápočet smluvní pokuty ve výši [částka], kterou stanovila na základě celkového objemu postoupených pohledávek za leden až květen 2015, neboť neměla k dispozici údaje o postupovaných pohledávkách za leden až květen 2016, ačkoliv žalobkyně byla povinna dle smlouvy tyto informace žalované sdělovat. Žalobkyně postoupila jinému factorovi za období od [datum] do [datum] pohledávky ve výši [částka]. 3. Po právní stránce dovodil, že smlouva z roku 2009 zanikla dle čl. 8 smlouvy z roku 2014 vyrovnáním pohledávek a závazků z této smlouvy, přičemž dle § 556 o. z. úmysl bývalého jednatele žalobkyně směřoval k ukončení smluvního vztahu se žalovanou, avšak žalované tento úmysl nebyl znám až do začátku ledna 2016, neboť se důvodně mohla podle textu výpovědi domnívat, že žalobkyně má v úmyslu vypovědět pouze smlouvu ze dne [datum], jak v textu uvedla. K zániku smlouvy ze dne [datum] došlo výpovědí ze dne [datum], přičemž tříměsíční výpovědní doba uplynula v souladu s § 17 odst. 1 VOP dnem [datum]. Mezi stranami nebyla sporná částka nevypořádaných úhrad od odběratelů, když žalovaná nejprve uhradila částku [částka] a k úhradě zbývala ještě částka [částka], kterou účastníci potvrdili. Zaslání dopisu s inventarizací pohledávek bez připojení dalšího textu nelze za uznání dluhu s účinky stanovenými v § 2054 o. z. považovat. Soud I. stupně shledal, že ujednání o smluvní pokutě je dostatečně určité. Účastníci učinili nesporným, že k postupování pohledávek od [datum] do [datum] nedocházelo, a proto došlo k porušení příslušné povinnosti ze strany žalobkyně, a žalované tak vznikl v souladu s § 7 odst. 7 VOP a § 2048 o.z. nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 10% z hodnoty každé pohledávky, kterou žalobkyně v rozporu s ujednáním po dobu zbývajícího trvání smlouvy, tj. od [datum] do [datum], žalované nepostoupila. Hodnotu pohledávky představuje hodnota pohledávky uvedená v konkrétní faktuře, směnce nebo jiném dokladu, nepochybně se tak jedná o pohledávku včetně DPH, pokud je tak odběrateli vyfakturována. Dovodil, že informační deficit žalované ohledně výše smluvní pokuty s odkazem na § 6 odst. 2 o. z. nelze klást k její tíži, neboť žalobkyně porušovala své povinnosti tím, že nepostupovala pohledávky v souladu s trvající smlouvou, a zároveň nesdělovala žalované výši postupovaných pohledávek, jak jí ukládal dodatek [číslo] k factoringové smlouvě ze dne [datum]. Vyčíslila-li žalovaná smluvní pokutu na základě celkové výše pohledávek za stejné období předchozího roku, je takové vyčíslení dostatečně určité. Nadto ze zprávy nového factora [právnická osoba] bylo bez pochyby zjištěno, že vyčíslení smluvní pokuty odpovídá její skutečné výši, resp. tato výši vyčíslené smluvní pokuty přesahuje. [ulice] dodavatelé přitom zůstali i nadále stejní. Nejedná se o pohledávku nejistou ani neurčitou. Pohledávka na úhradu smluvní pokuty byla splatná nejpozději ke dni doručení prvního zápočtu dopisem ze dne [datum] a žalovaná provedla řádný zápočet nejpozději podáním k soudu ze dne [datum]. K námitce promlčení uvedl, že ačkoli by obě pohledávky byly k okamžiku započtení provedeného žalovanou ke dni [datum] promlčené, staly se ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. způsobilými k započtení již ke dni [datum], kdy nebyly promlčeny, neboť promlčecí lhůta začala běžet pro jednotlivé pohledávky někdy v období od [datum] do [datum], a byly tak způsobilé k započtení (splatné a nepromlčené). Ve smyslu § 1987 o. z. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem poté, co usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 20/2018 - 245, zrušen s tím, že podle § 556 o.z. nebyl žalované znám úmysl žalobkyně ukončit smluvní vztah až do ledna 2016, a že k zániku smlouvy tak došlo až na základě výpovědi ze dne [datum] ke dni [datum]. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby posoudil, zda žalované vznikl nárok na smluvní pokutu, v jaké výši a posoudil důvodnost započtení. 5. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Nesouhlasí se závěrem, že žalovaná si nemohla být vědoma úmyslu žalobkyně vypovědět smlouvu ze dne [datum], když úmyslem stran nebylo, aby vedle sebe existovaly dvě smlouvy. V době podání výpovědi dne [datum] již smlouva z roku 2009 neexistovala, neboť ve smyslu čl. 8 zanikla, byla splněna, což obě strany věděly. Zpochybňuje závěr soudu I. stupně, že žalovaná provedla výpočet a zápočet smluvní pokuty řádně a platně. Smluvní pokuta vůbec nevznikla, když k ukončení smlouvy z roku 2014 došlo dříve, a proto nemohla být ani započtena. I kdyby žalované vznikl nárok na smluvní pokutu, zpochybňuje výpočet, když žalovaná nepoužila relevantní údaje, ale vyšla z období od [datum] do [datum]. Nadto je smluvní pokuta v § 7 odst. 7 VOP zakotvena pro případ neprovedení cese jednotlivé pohledávky tak, že žalobkyně je povinna uhradit za každý jednotlivý a zjištěný případ 10% z hodnoty takové pohledávky. Žalovaná nikdy po žalobkyni dokumentaci nežádala, ani její vydání nežalovala, aplikace § 6 o.z. je nemístná. I tyto skutečnosti vedou k závěru, že pohledávka je neurčitá a nejasná, s touto argumentací se soud I. stupně nevypořádal. Neplatně provedený zápočet nelze zhojit. Vytýká soudu I. stupně, že se nevypořádal s otázkou určitosti započtení více aktivních pohledávek, které jsou v souhrnu ve vyšší sumě, na jednu nižší pohledávku, a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, 29 Odo 1021/2006, 29 Odo 421/2006, 29 Odo 174/2004, 32 Cdo 2196/2016, kdy bez bližšího určení, které z pohledávek žalované byly užity k započtení, není možné stanovit, které z nich následkem započtení zanikly, proto je započtení neplatné (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 180/2020). Navrhla napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět. 6. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit. Vypořádala se s argumentací žalobkyně, uvedla, že jí vytvořená časová osa je účelová a rozporná se skutkovými zjištěními a závěry soudu I. stupně, když žalovaná se o úmyslu žalobkyně vypovědět výpovědí ze dne [datum] smlouvu z [datum] dozvěděla teprve v lednu 2016, když se sama začala dotazovat, proč v lednu 2016 nepostupuje pohledávky, a na sdělení žalobkyně, že smlouva z [datum] byla již ukončena, obratem odpověděla, že byla ukončena smlouva z [datum] a faktoringový vztah i nadále trvá. Pochybení ve formulaci výpovědi ze dne [datum] nebylo pro žalovanou seznatelné, nadto nic ukončení vztahu nenasvědčovalo, když Ing. [příjmení] ihned po doručení výpovědi kontaktovala Ing. [příjmení] (jednu ze tří jednatelů žalobkyně), která jí sdělila, že žalobkyně má nového jednatele a důvodem vypovězení smlouvy výpovědí ze dne [datum] je stlačení cen a vyjednání lepších obchodních podmínek. Shrnula časovou osu udál