12 CO 16/2022-354 — Městský soud v Praze

1 V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku. Zamítl žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky (výrok III.). 2 Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu za nezákonné rozhodnutí odepřením práv oběti trestného činu ve výši [částka] a za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení [částka] způsobenou nepřiměřenou délkou vyšetřování, a to v řízení vedeném u Policie ČR pod sp. zn. ORI [číslo] [číslo] a posléze pod sp. zn. KRPA [číslo]. Žalobce jako jeden z desítek poškozených, podal trestní oznámení, avšak stále ve věci probíhá vyšetřování a to po dobu více jak devíti let. Vyšetřování věci bylo roztříštěno mezi více policejních orgánů a jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony trestního řízení společně, a to ani při opatřování důkazů. Nepřiměřenou délku řízení konstatoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/2013, jímž bylo ústavní stížnosti žalobce v plném rozsahu vyhověno. 3 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nedošlo ke specifikaci konkrétních odpovědnostních titulů a vznesla rovněž i námitku promlčení. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši [částka]. K projednání žádosti žalobce pak došlo dne [datum], jeho nárok nebyl shledán opodstatněným. Vznesla námitku promlčení, protože nález Ústavního soudu, který konstatoval porušení práva žalobce v předmětné věci byl vydán dne [datum] a doručen právnímu zástupci poškozených dne [datum]. Nejpozději tohoto dne se mimo jiné žalobce dozvěděl, že došlo k porušení jeho práv v osobnostní sféře a nejpozději tohoto dne počala běžet promlčecí lhůta podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nárok žalobce na nemajetkovou újmu z titulu nezákonně vydaného rozhodnutí ve výši [částka] je proto promlčen. Ve věci bylo mj. rozhodnuto Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 12 Co 25/2020 – 233 tak, že odvolací řízení ve vztahu k částce [částka] zastavil (výrok I.) a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o konstatování porušení práva žalobce, ve výroku II. co do zamítnutí částky [částka] a ve výroku III. o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Takto rozhodl poté, co usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 30 Cdo 196/2021- 199 bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 12 Co 25/2020-154 ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 12 Co 25/2020 - 161 zrušeno a věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení týkajícího se řádnosti ověření podpisu žalobce na plné moci pro JUDr. [příjmení]. 4 Soud I. stupně po provedeném dokazování, v jehož rámci čerpal zjištění z listinných důkazů, zejména spisu Policie ČR KRPA [číslo] (ORI [číslo] č.j.2010-001193-D), a které uvedl pod body 5. až 6. písemného vyhotovení rozsudku, dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zjištěný skutkový stav podrobil právnímu hodnocení podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jak uvedl v bodech 7. až 9. 5 Soud I. stupně v daném případě dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Uzavřel, že délka namítaného řízení je nepřiměřená, přičemž v důsledku porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá), kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce, a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem bude řízení ukončeno. Soud I. stupně dospěl k závěru, že je na místě poskytnout žalobci odškodnění v relutární formě, a to s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. rozs. Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2366/2017 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2904/2017). Uzavřel, že posuzované řízení má pro žalobce význam standardní, tedy běžný, neboť byl přesvědčen, že žalobce byl stále veden svým majetkovým zájmem, tj. na náhradu škody ve výši [částka] v podobě nevyplacené mzdy. 6 Při výpočtu odškodnění odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 či na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 192/201 a stanovil základní částku za 10 let a 10 měsíců trvání řízení na [částka] za rok, přičemž za první dva roky trvání řízení soud ve smyslu stanoviska vyšších soudů operoval s částkou v poloviční výši tj. [částka] za první dva roky řízení a dospěl proto k základní částce ve výši [částka]. Od této částky odečetl 40 % z důvodu skutkové, procesní i právní složitosti věci a naopak základní částku navýšil o 30 % z důvodu průtahového a nekoncepčního postupu orgánů činných v trestním řízení. Dále odečetl 10 % z důvodu, že poškození byli zastoupeni stejnými právními zástupci, kteří hájí jejich zájmy v rámci trestního řízení a rovněž tito podali hromadné žaloby na odškodnění poškozených v důsledku nesprávného úředního postupu státu, čímž mají poškození tj. i žalobce usnadněnou procesní situaci i procesní postavení. U ostatních kritérií (chování poškozeného, význam řízení pro poškozeného) uvedených v § 31a odst. 3 o.s.ř. pak soud neshledal důvod pro procentuální ohodnocení. Soud tedy celkem od základní částky odečetl 20 %, což je částka ve výši [částka] a žalobci proto přiznal na nemajetkové újmě částku ve výši [částka] ([číslo] – [částka]). Úrok z prodlení přiznal od [datum], jak jej požadoval žalobce. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013. 7 Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě strany. 8 Žalobce podal odvolání do výroku II. a III. Nesouhlasil se způsobem výpočtu výše zadostiučinění. Prověřování v délce několika let označil za extrémně dlouhé a soud I. stupně tak měl vyjít z vyšší základní částky, tj. [částka] za rok řízení. Dále soud I. stupně nezohlednil pochybení orgánů činných v trestním řízení, když částku navýšil pouze o 30% a naopak ji pro složitost věci snížil o 40%. [příjmení] měla být navýšena alespoň o 60%, neboť se na celkovou délku řízení měl větší vliv nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení než samotná složitost věci. Poškozený se na délce řízení nepodílel. Naopak se snažil řízení urychlit. Jeho chování bylo pro řízení stěžejní a pro jeho aktivitu mělo dojít k navýšení základní částky. Nesouhlasil ani s ponížením základní částky z důvodu zastoupení žalobce v trestním řízení společným zmocněncem. V daném řízení neměla existence společného zmocněnce pozitivní vliv na vnímání újmy za průtahy řízení. Neztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že pro žalobce mělo řízení standardní význam. Poukazoval na postavení žalobce jako oběti trestného činu [uvedeného], tj. jako oběti zvlášť zranitelné. Jeho zájem byl tedy zvýšený a základní částka měla být z tohoto důvodu navýšena. Navrhl změnu výroku II. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. 9 Žalovaná se odvolala proti výroku I. a III. shora označeného rozsudku. Nesouhlasila s posouzením formy přiznaného zadostiučinění s ohledem na postavení žalobce v trestním řízení. V podrobnostech odkázala na odvolání ze dne [datum]. Namítala, že soudy uvádějí rozdílná data podání trestního oznámení. Zájmem žalobce je čistě majetkový charakter, tedy náhrada škody ve výši mzdy za vykonanou práci ve výši [částka]. Není obecně důvod, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo peněžité plnění, které je předmětem řízení. Částku požadovanou žalobcem jako náhradu škody za nevyplacenou mzdu označila za bagatelní. V takových případech délka řízení způsobuje jen nepatrnou či nulovou morální újmu. Poukázala na skutečnost, že dosud nebylo zahájeno trestní řízení vůči konkrétním pachatelům. Uvedla, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, odbor obecné kriminality, 3. oddělení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které bylo žalované doručeno dne [datum], tedy až po vyhlášení rozsudku soudu I. st., byla trestní věci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dle