12 CO 274/2021-288 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [příjmení] [příjmení], [příjmení] a [právnická osoba] (dále jen [příjmení]) poskytl žalovanému právní služby, které žalovanému byly vyfakturovány fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] se splatností dne [datum], když smlouva o poskytování právních služeb byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena ústně, poskytnuté služby spočívaly v právní pomoci spojené se správou činžovního domu [adresa] ve [ulice] ulici v [obec a číslo], jehož je žalovaný vlastníkem, v souvislosti s plánovanou, ale neuskutečněnou realizací stavby a postavení nových bytových jednotek v domě a v řízení vedeném u [příjmení] [obec a číslo] pod sp. zn. 14 C 290/2007 o zaplacení smluvní pokuty. 3. Soud I. stupně v této věci již rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 131 EC 64/2011 – 100, jímž žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 12Co 421/2013-158, v němž odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že řízení zatížil vadou při zjišťování skutkového stavu věci, neboť statutárního zástupce [příjmení] [příjmení], [příjmení] & partneři, v.o.s. JUDr. [jméno] [příjmení] vyslechl jako svědka, dále, že nevěnoval náležitou pozornost žalobě, když nepostupoval podle § 43 o. s. ř. a žalobce nevyzval k doplnění žaloby alespoň při jednání postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř.. Soudu I. stupně dále uložil, aby postavil najisto dobu, kdy došlo k jednání mezi žalovaným a [právnická osoba], za niž jednal člen představenstva Mgr. [jméno] [příjmení], který byl v té době rovněž advokátem. Dále uložil soudu I. stupně vyjasnit, kdy a popřípadě, za jakých podmínek byla mezi Mgr. [jméno] [příjmení] jako advokátem a žalovaným uzavřena smlouva o právní pomoci, která vyústila v udělení plné moci ze dne [datum] a zda došlo k uzavření smlouvy o právní pomoci mezi žalovaným a [příjmení] [příjmení], [příjmení] & partneři v.o.s.. Odvolací soud též uložil soudu I. stupně, aby se zabýval tím, zda žalovaný jednal jako podnikatel s tím, že podle § 4 zák. č. 455/1991 Sb. živnostenský zákon ve znění do [datum] byl pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor živností, pokud jsou vedle pronájmu pronajímatelem poskytovány i jiné než základní služby za účelem zjištění, zda žalovaný v době, kdy jednal s Mgr. [jméno] [příjmení], provozoval živnost či nikoli. 4. Soud I. stupně postupoval podle pokynů odvolacího soudu, když nejprve vzhledem k námitce žalobce ohledně věcné nepříslušnosti obvodního soudu věc předložil Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením č. j. Ncp 1090/2019-225, které nabylo právní moci dne [datum] rozhodl, že příslušné k projednání věci jsou v I. stupni okresní soudy, neboť žalovaný nikdy nebyl registrován jako podnikatel na základě živnostenského oprávnění, § 3 živnostenského zákona uvádí, že živností není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, žalovaný nikdy nebyl zapsán ve veřejném rejstříku ani v seznamu ekonomických subjektů a nejedná se tedy o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. 5. Soud I. stupně po doplněném dokazování podle pokynů odvolacího soudu shledal, že nárok je promlčen a vzhledem k vznesené důvodné námitce promlčení nárok nemohl být přiznán. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobcem, respektive jeho právním předchůdcem vznesený nárok vůči žalovanému je za tvrzené úkony, které byly učiněny v období od [datum] do [datum], z nichž poslední úkon byl učiněn při jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci žaloby na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný není a nebyl podnikatelem, nelze proto uplatněný nárok posuzovat podle obchodního zákoníku, nýbrž se jedná o vztah posuzovaný podle občanského zákoníku. Soud I. stupně dále uvedl, že každý z dílčích nároků, které jsou předmětem sporu, mohl být uplatněn poprvé den po realizaci tvrzených úkonů, poslední z úkonů byl učiněn dne [datum]. Promlčecí lhůta činila podle § 101 obč. zák. tři roky a uplynula dne [datum]. Žaloba byla podána u soudu z datové schránky dne [datum], tedy opožděně po uplynutí tříleté promlčecí doby. Za situace, kdy již při prvém úkonu, který příslušel žalovanému, byla námitka promlčení uplatněna, soud I. stupně neshledal, že by námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Uzavřel, že nebylo možno nárok přiznat v souladu s § 100 odst. 1 obč. zák. č. 40/164 Sb. Soud I. stupně ještě doplnil, že nebylo možné odvozovat splatnost sporných nároků od fakturace či od výkazu prací, neboť fakturací ani postoupením sporných nároků nedošlo ani nemohlo dojít k posunu počátku promlčecí lhůty. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. §§ 142 odst. 1 a 148 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal úspěšnému žalovanému za účelně vynaložené náklady, za deset úkonů právní služby po [částka] (ve výši dle § 7 bod 5. advokátního tarifu č. 177/1996 Sb.), jednou ve výši jedné poloviny úkonu z [částka], jedenáct paušálních náhrad hotových nákladů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a 21 % DPH ve výši [částka]. Za účelný náklad soud I. stupně považoval převzetí a přípravu zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření k podání žalobce ze [datum], účast u jednání [datum], vyjádření k odvolání z [datum], vyjádření k podání žalobce ze [datum], účasti u jednání [datum] a [datum], vyjádření z [datum], polovinou účast na jednání [datum], kdy nebylo jednáno, nebyly prováděny důkazy a písemný závěrečný návrh (§ 11 odst. 1, písmeno a), b), d), g), odst. 2 písmeno f) a odst. 3 o.s.ř. Další účtované položky neshledal jako účelně vynaložené úkony právní služby. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž vytkl soudu I. stupně, že nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť vztah mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce posuzoval podle občanského zákoníku, ačkoli jde o obchodně závazkový vztah, který měl být posuzován podle obchodního zákoníku, tedy zák. č. 513/1991 Sb. Žalobce zdůraznil, že se od počátku jednalo o právní vztah mezi dvěma podnikateli v rámci výkonu jejich podnikatelské činnosti, neboť předmětem podnikání žalovaného je pronájem bytových a nebytových prostor v jeho vlastnictví, což je podnikání, ačkoliv se tato činnost neřídí živnostenským zákonem, ani jiným speciálním právním předpisem upravujícím postavení podnikatelů v určité specializované oblasti. Žalobce uvedl, že činnost žalovaného je podnikáním, ačkoli se neřídí ust. § 4 živnostenského zákona, podle nějž je toto podnikání živností tehdy, pokud vedle pronájmu jsou pronajímatelem poskytovány i jiné než základní služby zajišťující řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalobce dovodil, že pokud takovéto jiné služby poskytovány nejsou, pak se jedná o podnikání, které není živností, jde o podnikání, které je nazýváno„ neživnostní“ a dále tvrdil, že tato„ neživnost“ je pod uvedeným názvem zapisována též do obchodního rejstříku jako předmět podnikání osob zapsaných do obchodního rejstříku. Žalobce dále uvedl, že tato činnost spadá pod obecnou definici obchodního zákoníku v ust. § 2 odst. 1, neboť se jedná o soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Dále dle tvrzení žalobce jde o podnikání, které není upraveno žádným zákonem a žalovaný proto jako podnikatel není zapsán v žádném registru podnikatelů, nedisponuje tedy žádným identifikačním číslem, ale vystupuje pouze pod svým rodným číslem a trvalým bydlištěm. Takto je též označován v textu plných mocí, které nahrazují smlouvu o právní pomoci i na fakturaci, což je běžné u osob podnikajících v oblasti pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor, ačkoliv se jedná o podnikatele. Žalobce dále zdůraznil, že jeho právní předchůdce, který žalovaného zastupoval i ve správním řízení, stavebním řízení, jednání s dalšími subjekty o uzavření budoucích smluv, vymáhání smluvní pokuty poskytoval žalovanému právní pomoc jako podnikateli při jeho podnikatelské činnosti. Žalobce zdůraznil, že šlo o obchodně závazkový vztah podle § 261 a násl. obchodního zákoníku, nikoli o smlouvu příkazní ve smyslu ust. § 724 a násl. o.z. 8. Žalobce poukázal na to, že žalovaný vyvíjel i jinou činnost spojenou s nájmem bytů a nebytových prostor a s obchodem s nemovitostmi, kdy uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní ohledně koupě spoluvlastnického podílu bytové jednotky a ačkoli z této koupě sešlo skutečnost, že žalovaný zaplatil id. 1/2 z kupní ceny tj. částku [částka] svědčí o tom, že žalovaný byl podnikatelem, který z titulu provozování své podnikatelské činnosti disponoval značnými investičními možnostmi. Dále uvedl, že žalovaný od spoluinvestora