12 CO 53/2022-92 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně (výrok ad I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok ad II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se po jejím doplnění žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že cestující [jméno] [příjmení] měl rezervovaný let na den [datum] provozovaný žalovanou společností č. letu AY [číslo] z [obec] do [jméno] [příjmení], část měla proběhnout se [právnická osoba], tato společnost však původní let z [datum] přeložila na [datum], a posléze i tento let byl zrušen. Žalobkyně dále tvrdila, že cestující požádal dne 13. 7. současně se žádostí o navrácení ceny letenek i o refundaci za zrušený let. Žalobkyně uvedla, že sice nemá k dispozici původní výzvu, odkázala však na odpověď žalovaného z [datum], kde cestujícímu e-mailem oznámili, že mu žádná kompenzace vyplacena nebude s tím, že jsou koronavirová opatření. Žalobkyně požaduje kompenzaci ve výši 600 € za zrušený let, kterou žalovaná společnost neuhradila. Cestující postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že cestující [jméno] [příjmení] měl rezervovaný let na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] dne [datum]. Let [obec] – [anonymizováno] byl zrušen a cestujícímu byl poskytnut nejbližší možný termín na [datum]. Dne [datum] byl zrušen let [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] a byl přesměrován na [datum]. Dne [datum] byl zrušen let [obec] – [anonymizováno] a [anonymizováno] – [jméno] [příjmení]. Dne [datum] cestující lety zrušil a letenky mu byly refundovány dne [datum]. Důvodem pro zrušení letu byly mimořádné okolnosti z důvodu pandemie Covid-19. Žalovaný dále namítl, že nárok na kompenzaci ze strany cestujícího nebyl uplatněn řádně a včas v šestiměsíční lhůtě. Nárok označil za neoprávněný. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že cestující [jméno] [příjmení] měl rezervovaný let na den [datum] na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] - [anonymizováno], když na trase [obec] – [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] leteckou dopravu provozovala žalovaná společnost a tento let byl zrušen. Cestujícímu byl nabídnut náhradní let, který však nevyužil, požádal o vrácení ceny letenky a žalovaná jeho žádosti vyhověla. Ke zrušení letu došlo z důvodu pandemické situace Covid-19. Vyšel též ze zjištění, že dne [datum] požádal cestující žalovaného o úhradu kompenzace, žalovaný mu nevyhověl a odkázal na mimořádné okolnosti, když let byl zrušen z důvodu pandemické situace a zavázal se vrátit cenu letenky. Dne [datum] postoupil cestující svou pohledávku za žalovaným žalobci. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále též jen nařízení) a dospěl k závěru, že důvodem zrušení letu byla mimořádná okolnost ve smyslu čl. 15 nařízení, a to celosvětová pandemie COVID-19. Žalovaný prokázal mimořádné okolnosti, pro které není povinen hradit kompenzaci ve smyslu nařízení. Důvodnou však neshledal námitku žalovaného, že cestující neuplatnil žádost o kompenzaci řádně a včas a odkázal na listinu„ [příjmení] o zákazníky a kontaktní údaje“, z níž měl za prokázáno, že cestující touto listinou uplatnil též dne [datum] žádost o kompenzaci, tedy v zákonem stanovené lhůtě a z odpovědi žalovaného, že mu kompenzaci nevyplatí, dovodil, že žádost se týkala vyplacení kompenzace ve smyslu nařízení. 6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž namítla nepřezkoumatelnost rozsudku v důsledku nedostatečného odůvodnění. Soudu I. stupně vytkla, že nijak neodůvodnil závěr, že ke zrušení letu došlo z důvodu mimořádné okolnosti. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se odůvodnění rozsudku sp. zn. [spisová značka] či rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně namítla, že soud I. stupně v bodě 16 odůvodnění pouze uvedl, že let byl zrušen z důvodu mimořádných okolností daných čl. 15 nařízení s tím, že touto mimořádnou okolností byla celosvětová pandemie COVID-19 a žalovaný prokázal mimořádné okolnosti, pro něž není povinen hradit kompenzaci podle nařízen. Soudu I. stupně dále vytkla, že bod 17. odůvodnění rozsudku sestává pouze z citací ustanovení nařízení týkajících se institutu mimořádných okolností. Žalobkyně namítla, že nelze bez dalšího uzavřít, že v době pandemie COVID-19 bylo jakékoliv zrušení letu způsobené mimořádnou okolností, a to pouhým odkazem na pandemii a související důvody. Takový postup žalobkyně označila za rozpor s účelem a cíli nařízení i s relevantní judikaturou [anonymizováno]. 8. Žalobkyně odkázala na čl. 5 odst. 3 nařízení s tím, že z něj vyplývá, že je třeba vést dokazování o tom, zda bylo zrušení způsobeno mimořádnou okolností, přičemž důkazní břemeno nese provozující letecký dopravce. V této souvislosti odkázala na pokyny Evropské komise pro výklad nařízení ze dne [datum], v nichž je v bodě 5.1 uvedeno, že letecká společnost musí prokázat: i) existenci mimořádných okolností a jejich souvislost se zpožděním nebo zrušením a ii) skutečnost, že tomuto zpoždění nebo zrušení nebylo možné zabránit, ačkoli přijala všechna přiměřená opatření. Dále uvedla, že k témuž závěru došel [anonymizováno] např. v rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] proti [anonymizována čtyři slova]. Dále uvedla, že problematiku pandemie COVID-19 rozpracovávají Pokyny Komise ze dne [datum], z nichž vyplývá, že v každém jednotlivém případě je k věci nutno přistupovat individuálně, tj. ad hoc posoudit, zda se jedná o mimořádnou okolnost a zda zrušení nebylo možné zabránit přijetím přiměřených opatření. Žalobkyně zdůraznila, že nelze paušálně uzavřít, že náhrada škody nenáleží, jelikož let byl zrušen v době, kdy probíhala pandemie COVID-19 tak, jak to učinil soud I. stupně. 9. Žalobkyně poukázala též na cíl a smysl úpravy nařízení, jehož primárním cílem je vysoká ochrana cestujících. Vzhledem k tomu, že pojem mimořádné okolnosti není nikde definován, je podle názoru žalobkyně třeba vykládat nedefinované pojmy tak, aby byl umožněn restriktivní výklad uvedeného ustanovení, tedy skutkové okolnosti související s institutem mimořádných okolností je třeba individuálně zkoumat a prokázat, přičemž samotný pojem musí být vykládán spíše restriktivně. Soudu I. stupně žalobkyně vytkla, že pojal výklad mimořádných okolností extenzivně. 10. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť mimořádné okolnosti nebyly v řízení prokázány. 11. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že prokázala mimořádné okolnosti spočívající v pandemii COVID-19, které bránily uskutečnění letu. 12. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok včas, a to podle § 2553 o.z. do šesti měsíců. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o uplatnění nároku, který je předmětem řízení, neboť z listiny„ [příjmení] o zákazníky a kontaktní údaje“ od žalované nevyplývá, jaký návrh byl původním cestujícím uplatněn, k jakému letu a v jakém rozsahu. Žalovaná poukázala na tu skutečnost, že pokud uplatnil původní cestující svůj požadavek prostřednictvím e-mailu, jak vyplývá z předložené reakce žalované, musí jej mít v nějaké elektronické formě uchován či si jej mohl vyžádat od provozovatele těchto služeb. Žalovaná dále uvedla, že jí není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně následně tvrdí, že uplatnění nároku na kompenzaci bylo provedeno ústní formou a na prokázání této skutečnosti navrhovala výslech původního cestujícího. Za jediný důvod, proč navrhuje žalobkyně takto postupovat, označila žalovaná skutečnost, že původní cestující svým e-mailem neuplatnil kompenzaci řádně či požadoval jiný nárok či nárok ve vztahu k jinému letu. Žalovaná zdůraznila, že obsah a forma uplatnění nároku původním cestujícím není žalobkyní dostatečně tvrzena, natož prokázána. 13. Žalovaná poukázala též na to, že soud I. stupně žalobkyni na prvním jednání upozornil, že obecná reakce žalované na údajné uplatnění nároku cestujícího nemůže být považována za dostatečný důkaz pro prokázání skutečnosti, že byl nárok uplatněn řádně a včas, na což žalobkyně reagovala pouze tvrzením, že původní cestující nárok uplatnil ústně. Soud I. stupně přesto na dalším jednání bez důkazu či dalších tvrzení vyhodnotil skutkový stav ohledně včasného uplatnění nároku cestujícím za prokázaný. Podle názoru žalované však není nezbytné, aby byl rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem zrušen, neboť toto pochybení nem